[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Kdy vás napadlo založit blog?
Na podzim 2015 jsem začala psát první povídky/příběhy z našeho života. Odezva na ně byla velmi pozitivní a bylo mi řečeno, že by bylo skvělé, kdyby byly někde souhrnně. Tak jsem v listopadu 2015 založila blog. A název byl naprosto jasný – prostě Dítě jménem Kuba.
Kolik vás čte fanoušků a jaké jsou jejich reakce?
Mám hodně málo času, proto se zaměřuji především na Facebook. A proč je to jednoduché – telefon mám v podstatě přilepený k ruce. Blog v poslední době velmi zanedbávám. Je mi to opravdu líto, ale den má jen 24 hodin.
Na Facebooku, na stránce Dítě jménem Kuba, je nyní přes 8000 fanoušků a týdenní dosahy jsou kolem 100 000. Ze začátku byly některé reakce i negativní, že je Kuba nevychovaný, ale buď už všichni pochopili, že je jen hodně živý, nebo tito lidé již stránku nesledují. Nyní jsou reakce jen pozitivní, což je super.
Jak jste přišla s nápadem vydat blog knižně?
S nápadem jsem nepřišla já. Oslovila mě úžasná Katarína Belejová z Albatros Media, která knize od začátku velmi věřila. Bez ní by nikdy nevznikla, za což jí moc děkuji.
Hlavním hrdinou vašich článků je váš syn Kuba. Můžete ho popsat, jaký je, co má rád a co říká na to, že o něm vyšla knížka?
Každá máma o svém dítěti bude tvrdit, že je úžasné. Takže já jako správná máma říkám, že můj syn je úžasný a lepšího jsem si nemohla ani namalovat. Kuba je velmi živý, vnímavý a zvídavý kluk a já (beze srandy) říkám, že mé znalosti budou stačit tak do jeho tří let.
Má rád Mickeyho, motorku, cestování, moře, polívky a svoji rodinu. Když viděl svou knížku poprvé, tak volal: "Mamí, podívej, Kubík!" Paní v knihkupectví mu asi nevěřila, tak strhl z hlavy čepici, aby si ho mohla lépe prohlédnout. A teď po mně pořád chce, abych mu před spaním četla knížku o Kubíkovi. Já na to nemám odvahu.
Hned po vydání se vaše kniha stala nejprodávanější v rámci vydavatelství Martinus. Čím si vysvětlujete ten obrovský zájem?
No, byla chvíli na bedně. Ale zase být před Rowlingovou, ve společnosti Jo Nesbø a dokonce na chvíli sesadit Břicháče je docela dobrý pocit.
Čím se váš blog odlišuje od jiných?
Já těch blogů zase tolik nesleduji, takže nemohu až tak soudit. Ale když mi kamarádka říkala, že mám ten "mateřský blog", tak bych určitě zmínila, že se rozhodně nevěnuji těhulkám, mimískům, mocinky neláskuju, nepřipravuji papáníčko a už vůbec neřeším kakáníčko ani blitíčko.
Pokud vím, tak Kubu vychováváte sama. Co byste vzkázala maminkám, které jsou ve stejné situaci?
S Kubou žijeme sami, ale také má super tátu, který si pro něj jezdí, takže má Kuba i ten mužský element. Už pochopil, že se chlapi nemalují, neholí si nohy ani nelakují nehty. Máme k sobě s Kubou velmi blízko, ale myslím si, že to takhle má každá máma.
Uzavřená nejsem, spíše naopak, povím na sebe i to, co není pravda. A pozitivní? Já to mám jako na houpačce, ale většinou se snažím být. A co bych vzkázala? Nikdy se nevzdávejte a snažte se užít si každé chvilky, protože to opravdu strašně letí.
A i když bude někdy vše vypadat beznadějně a neuvidíte východisko, věřte, že to všechno za to stojí a jediný úsměv a obejmutí všechno spraví. Možná to zní jako klišé, ale je to prostě pravda. Nikdy nepřestanu být vděčná za to, že mám úžasné a hlavně zdravé dítě. Nic na světě není důležitější.
Také hodně pomáháte ostatním, kteří to potřebují. Jak to u vás funguje?
Mám projekt Pomáhat s radostí, v rámci kterého pořádáme s kolegyněmi materiální sbírky pro ty, kteří to potřebují. Například pro Klokánek v Teplicích, azylové domy v Hradci Králové, Oseku a Krupce, pro charitativní organizaci Na počátku v Brně, neonatologické oddělení nemocnice v Brně, neurochirurgické dětské oddělení nemocnice Motol, dětské oddělení Fakultní nemocnice Hradec Králové, pro několik nemocných dětí.
Jak vždy říkám, pomoc je potřeba všude, stačí se kolem sebe rozhlédnout. A jsem opravdu moc ráda, kolik lidí se k nám přidává, protože jim není jejich okolí lhostejné.
Jak trávíte s Kubou léto?
Většinou mimo náš domov, hodně cestujeme. Kubovi ještě nebyl ani rok, když jsme poprvé vyjeli na takový menší okruh po Evropě. Letos byl ten okruh již trochu delší, byli jsme v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii, Španělsku, Andoře a Itálii. Kuba je rozený cestovatel, za což jsem moc ráda.
Terezu můžete sledovat na facebooku Dítě jménem Kuba.