S červení v tvářích jsem zavrtěla hlavou. Vzpomněla jsem si na jednu epizodu, kdy jedna paní volala policii, že má někoho v ložnici. Policisté pokoj prohledali a co nenašli? V zásuvce nočního stolku nedočkavě vrněl vibrátor. Vibrátor vypnuli, pozdravili, odešli.
Nechtěla bych, aby se tohle stalo mně. Trapas nad všechny trapasy.
Zamyslela jsem se nad tím, proč vlastně ještě nevlastním vibrátor. Takový kus gumy a má mě to jako uspokojit, jo? Abych pak chodila jako ta bloncka ze Snowboarďáků, nadržená a ptala se po celým hotelu po tužkovkách? To by musel přijít nějaký impuls, abych si ho pořídila, můj muž mi stačí, nač vibrátor?
A on ten impuls, světe div se, přišel.
Můj muž mě naštval a docela hodně. A tak jsem brouzdala po internetu, přemýšlela, co si natruc pěkného objednám, až jsem dobrouzdala na lechtivé stránky... Uvědomila jsem si, proč vlastně chodit do obchodu, kde děláte, že neexistujete, ještě než do něj vejdete, když se všechno dá objednat přes internet.
"Objednala jsem Emila," oznámila jsem svému překvapenému muži, ten se zakuckal a zeptal se mě, zda mám na mysli to, co on má na mysli. Poté se celý hr letěl podívat na net, jak vlastně Emil vypadá. Pyšně jsem mu naklovala příslušné stránky a dmula se, co jsem si to vybrala. Muž podotknul, aby mi to nepřivezli v autě s obřím nápisem PIZZA a kdesi cosi, ale já už ho neposlouchala, zvědavá, co mi dojde za balíček.
Balíček došel, nepřivezli ho v autě s nápisem PIZZA, já ho uložila láskyplně do skříně, ve které je dodnes. Vždyť už jsem psala, že mi můj muž bohatě stačí, ne? :-)