Bojí se až moc? Poradíme, jak dítě naučit zvládat strach! Tohle funguje

„Dušánek je od miminka neuvěřitelně křehký – prostě Dušánek, malá dušička. Dušan se jako malé batole bál i vlastního dědečka, kterého viděl každý druhý den, a o cizích lidech ani nemluvím! Děsil se ale i větru, deště, sněhu, bláta, psů, koček, absolutně odmítal mluvit s kýmkoliv cizím, bál se a bojí doslova svého stínu! Doušek je naprostý opak své starší sestry, neohrožené indiánky, která měla už ve dvou letech vyřídilku jako tisková mluvčí. Naprosto tedy netuším, kde jsme jako rodiče udělali chybu. Což nyní hodně řeším, protože od září by měl Dušánek nastoupit do školky a já se hrozím, jak vše zvládne. Ale do práce již musím.

Zkoušíme, co se dá, aby se syn se svým strachem dokázal vyrovnat a překonávat ho.

Asi nejvíc se nám paradoxně osvědčilo přestat synka za každou cenu a v každé situaci od strachu chránit, mluvit s ním pravdivě, držet se faktů a také se snažit, co to jde, budovat synkovo sebevědomí. Za nezbytné považuji synka čas od času vystavit situaci na hranici jeho možností, kterou bude muset sám zvládnout. V té chvíli s ním ale nesmíme být, jinak se na nás pověsí a nic s ním nehne. Jsem například velmi hrdá na to, že ve svých 4 letech je po krušném roce schopen vydržet 45 minut sám na dětském plavání. Sice je stále stažený a dle lektorek tuhý jak prkno, ale již se občas zasměje a je ochotný si sám potopit hlavu a na plavání se těší. Zkrátka se se svým strachem popral,“ vypráví o svém „bojínkovi“ jeho maminka Markéta. I Markétě bychom rádi poradili pár praktických a vcelku jednoduchých rad, jak pomoci zvládat strach.

Děti

Má dítě strach z doktorů? Jeho obavy nezlehčujte, ale nelitujte ho!

5 praktických tipů, jak „bojínka“ naučit zvládat strach

• Mluvte s ním o jeho strachu, avšak s rozumem! Přespříliš velkou dávkou pozornosti strach zbytečně přiživíte. Je-li z vašeho pohledu strach naprosto neopodstatněný a nereálný, nezlehčujte jej, ale úměrně věku vše vysvětlete. Snažte se pak držet faktů a zbytečně nezabíhat do detailů (dětské fantazii stačí k přiživení strachu málo!).
• Určitě mu dejte pocítit, že jeho emoci chápete (ostatně strach zná důvěrně úplně každý), vaše pochopení jej uklidní. Poté se můžete společně snažit najít plán, jak strach přemoci. Dětem mohou v krajním případě pomoci i příběhy, pohádky, amulety, „kouzelné předměty a různí ochránci“, kteří jsou dětskou fantazií dobře uchopitelní.
• Krmte jeho sebevědomí a pocit vlastní hodnoty, sebejisté dítě odolává strachu mnohem lépe. Sebevědomí i sebejistotu nejlépe a trvale vykrmíte jen překonanými krizemi, tyto situace děti (i dospělé) posouvají nejvíce. V případě ustrašených dětí však musíme být v dávkování míry strachu velmi opatrní.
• Bojí-li se dítě něčeho skutečně nereálného, řekněte mu to, nehrajte s ním tuto hru! Obává-li se panicky příšery za dveřmi, nekontrolujte každý večer zádveří, necháte se tak vtáhnou do jeho „hry“ a utvrdíte ho v tom, že za dveřmi může skutečně něco být.
• Učte ho myslet a pracovat s fakty a nepodléhat každé přicházející emoci. Ano, zní to zvláštně, ale strach je skutečným zabijákem myšlení, pokud dítě není zvyklé o věcech přemýšlet, analyzovat je a nechá s sebou houpat vlnami emocí, je strachu mnohem otevřenější.

Děti

Strach ze tmy má většina dětí. Pomůže noční světýlko. Pozor ale na modré!

Strach nemusí být jen negativní emocí

Strach je sice silně nepříjemnou emocí, avšak jistá míra strachu je v životě potřebná a doslova životně důležitá. Strach dětem pomáhá zastavit se, neřítit se hlava nehlava do nebezpečí anebo se naopak zastavit a nerozeběhnout se špatným směrem. Strach umí dodat sílu a rychlost v situaci, kdy tyto věci potřebujeme. Ale pozor, má-li dítě trvale strach z určité osoby, situace apod., do kterých příliš nevidíte, nepodceňujte dětskou intuici! Strach může být v této situaci radarem, který oprávněně varuje.

Na druhou stranu je nutné si přiznat, že je strach také obrovským hendikepem, je tedy pro dítě a jeho vývoj nesmírně důležité s jeho strachem pracovat a „krotit“ jej.