[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pro mě byl porod dcery naprosto neopakovatelný zážitek, a to právě díky bondingu,“ vypravuje Adéla. „Stačilo sdělit svůj požadavek chápavé porodní asistentce a po porodu strávila dcera na mém břiše celé dvě hodiny, přikrytá dečkou, nespala, koukala, sála, kvikala… Půjčila jsem ji poté sestře jen na pár minut na základní ošetření a převoz na pokoj šestinedělek, hned jsem si ji ale pak dala zase k sobě do postele a dvě a půl hodiny po porodu jsme se k sobě v přítmí tulily a pusinkovaly v mé posteli, kde už zůstala… A byl to celkově nesmírně krásný zážitek.“
Jedinečné a neopakovatelné hormonální změny se totiž odehrávají právě v časné poporodní době. A i když si to třeba neuvědomujeme, zakládá právě bonding a jeho podpora na trvalý, láskyplný a celoživotní vztah s dítětem. Co bylo ještě před pár lety neznámým pojmem, dnes už naštěstí na mnoha místech není bráno jako podivná žádost maminky.
Přirozenost lidského mláděte i rodičky se pomalými a opatrnými krůčky vrací i do porodnic. „Podpora bondingu je už daleko běžnější než dříve,“ potvrzuje i porodní asistentka Radmila Ondráčková, která doprovází maminky k porodům již devět let. „Ne všude v porodnicích jej přímo nabízejí, ale obvykle už přání maminky akceptují, což je velký posun. A třeba v Brně jsem přímo zažila, že miminko dali mamince automaticky s informací, že je nechají dvě hodiny spolu, jen přijdou občas zkontrolovat, zda je všechno v pořádku.“
Dětem se u matek lépe stabilizuje dýchání. Miminka zažívají základní existenciální pocit bezpečí. Děti mají menší neurologické potíže. Kontakt „kůže na kůži“ zmírňuje novorozenecký pláč. Přisátí k prsu je snazší. Matka se lépe vyrovnává s porodními bolestmi a lépe hodnotí průběh porodu. Snadněji chápe příčiny pláče svých dětí. Matka má snadnější nástup laktace a lépe a déle kojí.
Tenhle scénář je „značka ideál“ – pokud je pochopitelně vše v pořádku s maminkou i novorozencem. Rutinní postupy uplynulých desetiletí se však nedají vytlačit hned, a tak vedou ke klasickým scénářům: miminko na chvíli do náruče, pak je JEN zvážíme, změříme, omyjeme, označíme, zabalíme, přineseme… To však není bonding.
„V půl jedné vykoukla na svět Anička, váží 3200 gramů a měří 50 cm, s maminkou jsou obě v pořádku.“ Když vám jako příbuzným přijde klasická „porodní“ SMS v jednu hodinu, je jasné, že tady se bonding nekonal. Novorozenec na těle matky bez vnějších zásahů má přitom až neuvěřitelné schopnosti, které přenos pod kohoutek s vodou zhatí.
Umí například spontánními reakcemi zahájit hledání bradavky a s nadsázkou řečeno je schopný se o své potřeby skvěle postarat. Maminku s dítětem na hrudi díky hormonům nepřepadne únava ani po náročném porodu a všechno probíhá podobně jako u každého jiného savce v přírodě.
„Navenek se bonding projevuje především daleko plynulejším nástupem laktace, bezproblémovým přisáváním miminka, navázáním vztahu a prohloubením intimity mezi mámou a dítětem,“ popisuje Radmila Ondráčková. „Nerušený čas po porodu má velký význam i pro nově vzniklou rodinu včetně tatínka. Všichni mají možnost se jakoby okoukat, plni pocitů z nového života a nové role i emocí, které do té doby nezažili. Mají prostor k tomu, aby vzniklo nové společenství.“
Respekt je slovo, které jde ruku v ruce s bondingem a jeho podporou. Stejně jako by měl personál porodnice respektovat porodní přání či plán nastávající matky, měla by i ona k celému porodu a zdravotníkům přistupovat s respektem a akceptováním situace podle toho, jak se bude vše vyvíjet. Jedna věc je totiž přání, druhá realita, která se může odlišovat.
Instinkty, pudové základy a přírodní zákonitosti jsou jen na matce a dítěti. Odbornost a objektivní posouzení situace na straně druhé. Jde tedy také o to, najít symbiózu mezi všemi, kdo jsou u porodu účastni. Dohodnout se předem na zdraví podporujících postupech, to vše je základ i pro následující bonding. „Faktem je, že se dnes daleko více důvěřuje stále se zdokonalující technice než intuici, pocitům a tomu, co uměli ‚staří‘ porodníci,“ konstatuje Radmila Ondráčková.
„Od přirozenosti se tak často velmi odkláníme.“ Ke svému porodu přistupujte s tím, že věříte svému tělu a porodníci jsou tu od toho, aby vám co nejvíce pomohli. Zdravá dávka asertivity a komunikace je ale nezbytná, často totiž stačí JEN popsat svá přání či potřeby.
„Já jsem bohužel bonding očekávala jako samozřejmost a neproběhl,“ vybavuje si Jana. „Porod byl rychlý, nestihla jsem skoro nic říct, co a jak bych chtěla. V tu dobu jsem to ale až tak neřešila, přišlo mi to líto až potom. Že jsme si měli malého z vyhřívaného lůžka prostě vyndat, že jsem měla chtít, ať mi ho dají na bříško, případně ať mi vysvětlí, proč to nejde. Nakonec mi ho přivezli až po pěti hodinách a dodnes mě to mrzí.“
Jak se připravit na pokud možno pohodový porod a následný bonding? Zásadní je výběr porodnice, tedy té NEJ pro vás. Můžete pročítat nebo poslouchat zkušenosti, ale dejte na svůj instinkt. „Radím dopředu porodnici navštívit, prohlédnout si zázemí a komunikovat s personálem,“ říká porodní asistentka. „Pocit důvěry a bezpečí je zásadní, od něj se odvíjí vše ostatní. Jakmile se totiž žena cítí jakkoli ohrožena, nastupuje stres. A ve stresu nejde rodit.“
Ne nadarmo se říká, že 90 % porodu je v hlavě. A pohodový porod znamená možnost bondingu v jeho ryzí podobě. Další doporučení je vzít s sebou někoho zkušeného, kdo nebude zavalen emocemi jako vy nebo budoucí tatínek a bude vám pomáhat podporovat vaši představu. Může to být dula, kamarádka nebo kdokoli jiný, kdo vás a vaše potřeby zná a pomůže k jejich realizaci.
„Dobré je také sestavit si porodní přání a ohledně bondingu jde také o správnou formulaci. Důležité je uvést, že matka chce hned po porodu položit dítě na břicho a ponechat ho tam co nejdéle. Asi bych ale neuváděla konkrétní dobu, protože vždy záleží na okolnostech,“ shrnuje Radmila Ondráčková.
A rada závěrem: neřešte mobily, fotoaparáty ani kamery. Dívejte se svému miminku do očí, blahopřejné esemesky počkají. Ale vaše dítě už takový pohled jako pár minut a hodin po porodu nikdy mít nebude. Tenhle jedinečný okamžik vám žádná fotografie v budoucnu nezprostředkuje. Vzpomeňte si na to u fotky, na které si budete vzájemně hledět do očí a kterou ideálně nepořídí ani tatínek, protože bude tuhle chvíli sdílet s vámi.
„První dcerku jsem rodila před osmi lety, kdy bonding bylo ještě cizí slovo, přesto jsem si vybírala porodnici podle toho, zdali po porodu poskytují dostatečný prostor na nerušený kontakt s miminkem,“ vzpomíná na své zážitky Lucie.
„Vybrala jsem, ale nakonec byl porod náročný a dcerku jsem měla po porodu u sebe jen chvíli. Pak jsem omdlela z vyčerpání a s dcerkou trávil ze začátku více času manžel. Nosil ji, pečoval o ni a mně ji první den jen přikládal k prsu. Jejich velmi blízký a hluboký vztah bylo krásné pozorovat. A zůstalo to tak i nadále.
Já jsem si s dcerkou kvůli chybějícímu poporodnímu kontaktu hledala vztah delší dobu. Trvalo mi několik týdnů, než jsem se na ni naladila. U druhorozené dcerky jsme již měly příležitost prožít si ‚skin to skin‘ po nádherném klidném porodu. Dcerku jsem si hned přitulila k sobě a setrvaly jsme tak velmi dlouho. Vůbec neplakala, jen se rozkoukávala a já jsem se do ní zamilovávala. Po chvilce začala hledat prso a poprvé se napila. Nikdo nás nerušil. Porodní asistentka i manžel byli ztišení a jen přihlíželi tomuto zázraku. Náš vztah byl hned od porodu velmi hluboký, kontaktní a klidný.
Ona byla klidné miminko, neměla potřebu vyplakávat si stresy, já jsem zase s lehkostí zvládala péči o miminko i o starší sestřičku. Je zřejmé, že kontakt kůži na kůži bezprostředně po porodu velmi ovlivňuje počátek vztahu s miminkem. Vše může probíhat mnohem plynuleji a klidněji, pokud si tento hormonální zamilovávací koktejl dopřejete.“