[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
S narozením našeho prvního syna jsme dostali několik botiček v miniaturním provedení, aby byl Hugo frajer. Většinou se jednalo o miniatury značkových tenisek, ale i capáčky. Dívala jsem se na ně a nějak nechápala, proč bych je měla tříměsíčnímu miminku (co sotva ví, kde má chodidla a co se s nimi dá dělat) cpát na tlusťoučké nohy. Navíc s výjimkou capáčků žádné ani nešly pořádně nazout. Místo toho měl holé nožky nebo tlusté ponožky. Když už se začínal stavět kolem nábytku a ponožky klouzaly, dostal capáčky. Pak přišly první krůčky a první výlet do prodejny dětské obuvi.
V té době jsem měla zafixované, že vhodné boty jsou s tzv. Žirafou (certifikovaný atest od podiatrické komory) a nejlepší oblíbená mainstreamová značka FARE. Prodavačka mi dala na výběr dvoje boty. Oboje byly kotníčkové a na šněrování (to aby se zpevnil kotník). Jedny tvrdé jak pohorky a druhé z měkké usně, ale vysoké.
Ani jedny nešly pořádně na tu malou měkkou tlustou nožičku nasadit a syn v nich chodil jako tank bez jakéhokoliv pohybu v kotníku. Což prý bylo žádoucí. Na mé další dotazy zda tam má dost prostoru na prstíky prodavačka odpověděla - ono to povolí! Měla pravdu. Povolilo však to měkčí - Hugovo chodidlo a otlačené zkroucené prstíky. A tak začala naše patálie s botkama a hledání vhodného obouvání.
Asi nejdůležitější je začít si uvědomovat a prohlížet chodidlo dítka už od miminka. Nedávno jsem obouvala synkovi ponožky, a ačkoliv si myslím, že jsme již vychytali dobře obuv, tak jednu každodenní chybu jsem dělala do teď. Natahovala jsem mu ponožky, které mu byly tak akorát - prostě nepadaly. Ale když jsem se podívala na prstíky, tak byly stažené k sobě bez prostoru a možnosti pohybu. Přitom prostor pro prstíky a jejich přirozené postavení je klíčové ke správnému zapojení chodidla. Takže jsem vyházela 90 % ponožek, které jsem měla a šla koupit ponožky se širší špičkou. Najít takové na trhu je sice těžké, ale dá se.
Nožky našich dětí jsou již krátce po narození aktivní a hlavně velmi citlivé především na dotek. Fungují jako jedna z bran do centrálního nervového systému a jsou velmi důležité v psychomotorickém vývoji dítka.
Je dobré si uvědomit, že noha má zpočátku chrupavčitý skelet a ten se nevhodnou obuví může začít deformovat. Schválně se podívejte, jaké pády dítko absolvuje při nacvičování chůze, stability, prostě k osamostatnění se s bosýma nožkama.
Sečteno podtrženo, dá se říci, že se jedná o tzv. směr barefoot boty, o kterých jste možná již slyšeli. Značku vám ale nedoporučím. Některý výrobce má třeba skvělou řadu pro první krůčky, ale pro starší děti nepoužitelnou. Jiný zase naopak. Je to prostě o tom zkoušet, vnímat, přemýšlet - prostě nechtít koupit boty za jeden den.
Dejte si čas, zkoušejte, spekulujte, ale hlavně věřte své intuici.
Jsem typ člověka, který potřebuje testovat sám na sobě předtím, než něco doporučí. Proto vám mohu s jistotou říci, že forma tzv. barefoot botiček, kterým fandím, je moc fajn. Nicméně se setkávám s názory, že není vhodná do města a na denní běhání po asfaltu. Ono, upřímně, běhání po betonu a asfaltu v jakýchkoliv botách není dobré. Nežijeme však v dokonalém světě a tak žádný městský povrch není zdaleka tak rovný, jak by se zdálo. Nohy mají prostě pružit, pak si dokážou poradit s každým terénem. Na nás je, aby jsme jí dali botu, která ji to dovolí.
Dodávejme tedy dětem více stimulů - více pobývání v parku a běhání přes kamínky, kmeny, větve - než běhání po městě. Když třeba jdu s dětmi ve městě a vím, že se ten den úplně do lesa nedostaneme, vymýšlím s nimi zábavné hry jako třeba chůze nakřivo po obrubníku nebo balancování atd. Občas si i vyzujeme botičky a jdeme prostě bez bot. Kousek po chodníku a pak přes louku, střídáme rozmanité povrchy teplé i chladné podněty. Zkrátka se snažím, aby mohli být co nejvíc naboso. Protože jenom tak si tříbí smysly a procvičují svaly.
Autorka je lektorkou BabYogy a vede blog Intuitivní máma. Má dva syny - Huga a Oskara.