[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Filip Štěrba má za sebou jako dítě bezesné noci především s herním titulem World of Warcraft. Dnes na hraní už tolik času nemá, přesto středobodem jeho profese počítačové hry zůstaly. Filip Štěrba stojí mimo jiné za organizací největší esportové ligy v "Československu" – Sazka eLEAGUE.
Přehlídkou nadupaných aut influencerů, které spojuje láska ke gamingu a esportu, chtěl esportový promotér ukázat širší veřejnosti, že hraním počítačových her a dalšími aktivitami kolem nich se dá velice slušně živit. Tento argument podtrhuje fakt, že drtivá většina aktérů jsou mladí lidé, kteří mají nádherné a drahé vozy. Na ně si vydělali právě svým vztahem ke gamingu, esportu, streamingu nebo influencingu.
„Rodiče chtějí, aby jejich děti byly úspěšní a šťastní lidé. Často ale svým dětem zakazují hrát, a to s argumentem, že je to na nic nebo je to neuživí. Jasně, nic se nesmí přehánět a hraní je fajn kombinovat s aktivním pohybem a zdravým životním stylem. Hraní her má na druhou stranu ale ohromné množství benefitů pro mladé a má pozitivní dopad na jejich rozvoj, což dnes potvrzují i renomované vědecké studie,” říká Filip Štěrba s tím, že vedle toho chtěl předat poselství, že hry jako takové mají ohromnou cílovku a už dávno nejsou výsadou nerdů v pokojíčcích, ale je to byznys, kde se točí velké peníze, a atraktivní zábavní průmysl, který milují miliony lidí po celém světě.
Videohry zkrátka dobývají svět zábavního průmyslu. Miliony fanoušků se dívají na profesionální esportovce a jejich výkony v různých herních titulech na turnajích, na nichž si vydělávají horentní sumy. Také influenceři a streameři, kteří se pohybují ve vodách gamingu a esportu, se dokážou velmi dobře zaopatřit. Největší esportový turnaj The International má vyšší prize money než tenisový Wimbledon. Týmová střílečka Counter-Strike vyprodává dvacetitisícové arény. Gaming a esport, to je zkrátka fenomén, který – ať chceme či nechceme – utváří životy nastupující generace.
Filip Štěrba, šéf esportu Czech News Center
Kdy jste začínal s hraním videoher?
Začínal jsem hrát, když mi byly čtyři roky.
Kolik jste hraním v pubertě strávil času?
Já jsem byl extrém. Byl jsem schopen hrát šestnáct, dvacet hodin denně.
Cítil jste u sebe nějakou závislost na hraní?
Ne, jen mě to prostě bavilo. Měl jsem svou sociální bublinu, protože jsem byl velký introvert. V patnácti letech jsem pak ale vedl alianci o dalších čtyřech stech lidech.
Na gaming nebo esport se často nahlíží v negativním smyslu. Jaké byste vypíchl jejich světlé stránky?
Jde to z několika úhlů. Když půjdeme z úhlu rodičů, ti by byli radši, kdyby jejich děti běhaly venku a kopaly do míče, což samozřejmě není špatně, ale musí hledat reálný kompromis toho, co chtějí jejich děti. A ty děti zpravidla chtějí hrát. Když jim to budou zakazovat, najdou si, jak to dělat za jejich zády, a nebudou si mít společně o čem povídat. Nebo budete ten rodič, který bude trochu cool, budete vnímat zájem dítěte a podporovat ho v tom, ale zároveň to budete korigovat, aby nehrálo těch šestnáct hodin jako já (smích). Aby zbyl čas si jít zaplavat, zakopat, tancovat, cokoli. Já jsem to stavěl tak, že je lepší, aby dítě hrálo hru, než aby šlo ven kouřit trávu.
Co dalšího vás hry naučily?
Pomáhají vyvíjet komunikační schopnosti, protože se musíte snést se svými spoluhráči, musíte si spoustu věcí domluvit, nesmíte být nepříjemný, toxický, jinak s vámi nebudou chtít hrát. Určitě tam funguje i nějaká finanční gramotnost, učí vás to obchodu. A pak je to taky jazyk. Já jsem se naučil velmi dobře anglicky číst. Co vždycky dáváme jako jeden z příkladů, je, že ta hra vám umožní jakékoli vaše nedostatky nebo nějaký handicap schovat. Můžete být, kýmkoli chcete.
Jaké hry máte nejradši?
Já už moc nehraju, protože mám tři zaměstnání, takže na to nemám moc čas. Teď jsem se k tomu s přítelkyní trošku dostal a hrajeme League of Legends.
Ale hraní vás vlastně živí, dá se říct…
Přesně tak. Naše mise je pořádat největší esportovou ligu v České republice v Counter-Strike, což je hra, kde pět hráčů hraje proti pěti. My se snažíme těm týmům umožnit, aby se mohly full time živit hraním počítačových her. Nehrají jen u nás, hrají i zahraniční turnaj. Je to něco jako fotbalová liga, ti kluci musí trénovat, musí hrát, my z toho děláme vysílání, k tomu samozřejmě slouží nějaký marketing, kterým se to snažíme živit. Když mi bylo patnáct, říkal jsem si, jak by bylo hezký se tím jednou živit, a nějak se mi to záhadně povedlo.
Co byste vzkázal rodičům, kteří řeší, že jejich děti tráví hodně času hraním her?
Buďte cool rodič. Je to vaše dítě, zkuste vnímat, co chce. Když bude chtít hrát fotbal, podporujte ho ve fotbale, když bude chtít hrát hry, podporujte ho v tom, ale pak vymyslete i to, jak ho v tom trochu korigovat.