[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jana už vypadá přímo nádherně „těhotně“. Její bříško je obrovské a Janě se už obtížně chodí, usíná a připadá si těžká a neohrabaná. Jako ostatně všechny těhulky v tomto období...
Těhotné ženy se rychleji unaví, srdce jim bije rychleji a krev v těle obíhá také rychleji, prostě orgány pracují „naplno“ – a to je naprosto v pořádku. Snažte se, stejně jako naše Jana, co nejvíce odpočívat, když se vrátíte z procházky, podložte si nohy a chvilku nic nedělejte, jezte podle svého režimu (ne víc ani méně) a jezte hodně potravin, které obsahují železo (miminko potřebuje železo na tvorbu krve, která přenáší kyslík).
Ke konci třetího trimestru už můžete pociťovat čas od času děložní kontrakce (i to je naprosto normální, ovšem pokud si nejste jistá, raději se poraďte s lékařem, aby vás uklidnil, že nejde o předčasné stahy dělohy). Může vás také trápit svědění, křeče v lýtkách a chodidlech, což vás může v noci budit. Naše rada: Odpočívejte, jak nejvíc to jde.
Cítím se moc dobře, plná energie a elánu. Začínáme se pomalu, ale jistě připravovat na příchod nového tvorečka do naší rodiny. Napadá mě spousta věcí, které ještě musíme stihnout – počínaje dokončením podkrovního pokojíku. Náš Míša je zvyklý spávat sám v pokoji. Pokaždé, když přijedou moji rodiče, tak se na těch pár nocí stěhuje k nám do ložnice. Při minulé návštěvě se mu úplně narušil spánkový režim a trvalo pak několik dní, než bylo zase všechno v normálu.
Takže až mi přijede moje mamka po porodu pomoct, chtěli bychom, aby Míša spával, jak je zvyklý, a návštěvy by používaly pokoj v podkroví. Musíme také zkontrolovat hluboký kočárek, je to už přece jen nějaká chvilka, co vozíme Míšu ve sporťáku. A je plno dalších drobností, které mě napadají, a bude lepší mít je připravené, než je řešit po příchodu z porodnice. A jak probíhá naše snaha o osamostatňování našeho teď už patnáctiměsíčního synka?
Dělá veliké pokroky. Nočníček sice ještě pořád není jeho kamarád, ale chůze mu nedělá problémy. Zvládne sám schody nahoru. Dolů potřebuje moji pomoc nebo zábradlí. Mám z toho radost, protože vím, že když ponesu miminko, tak Míša bezpečně zvládne někam dojít. Také při jídle udělal veliký pokrok. Úplně hladce to ještě samozřejmě nejde, ale pokud to není zrovna polévka, tak se mu podaří lžičkou nabrat sousto a něco málo z toho do pusinky dopravit. Ve volných chvílích pořád nad něčím přemýšlím nebo něco zkouším.
Momentálně tvořím fotoknihu, která byla uvedena jako novinka a dobrý nápad v říjnové Mamince. Je to velká zábava, protože tvořím něco originálního. Míša tak bude mít v knize zaznamenány zajímavé i úsměvné momenty ze svého prvního roku života.
Ve 30. týdnu jsem byla na pravidelné gynekologické kontrole. Obvykle probíhá vše bez potíží, tentokrát ale musím panu doktorovi říct, že u mě dochází k „tvrdnutí“ břicha. Je to i několikrát denně, zejména po fyzické zátěži, které se při opatrování syna prostě nedá předejít. Pan doktor mi předepsal magnezium 3x denně 2 tablety a objednal mě na ultrazvuk s měřením děložního čípku. Také mě nabádal k větší opatrnosti, takže se snažím více odpočívat. Když spí náš malý, tak si také lehnu a relaxuji.
Začínáme se také zajímat o křest. Musíme navštívit pana faráře a jít několikrát na „ponaučení“. Míšovi byl za kmotra manželův bratr Martin, tentokrát chceme poprosit mou sestru Evu. Co se týče mého stavu, tak se cítím docela dobře. Snažím se Míšu nezvedat. Rostoucí bříško mě začíná omezovat nejenom během dne, ale i v noci. Mohu spát pouze na boku, takže se občas budím. I proto si během dne ráda lehnu a odpočívám. Ultrazvuk ve 33. týdnu ukázal, že miminko je již otočené hlavičkou dolů a váží asi 2300 g.
Já se cítím stále dost unavená a začínají se mi tvořit otoky. Prstýnky musely dolů a ve večerních hodinách se snažím dát si alespoň na chvíli nohy do zvýšené polohy. Z celkových 14 kg jsem 4 kg přibrala během posledních třech týdnů. Můj pan doktor mě uklidňuje, že jde zřejmě o nashromážděnou vodu při otocích. Na pravidelné prohlídky chodím každých 14 dní. Snažím se také připravit vše potřebné, proto balím tašku do porodnice a dávám do jedné obálky dokumenty (občanský průkaz apod.).
Také si telefonicky ověřujeme, zda vsetínská nemocnice přijímá všechny rodičky (vystrašily mě zprávy o přeplněných porodnicích) a zda mají již připravený balíček na odběr pupečníkové krve s naším jménem. Dozvídáme se samé dobré zprávy, a tak se trochu uklidňuji. Čekají nás poslední čtyři týdny. Snad bude vše v pořádku, už se nemohu dočkat, až budu držet v náručí naše miminko.
Nastal poslední měsíc mého těhotenství. Na gynekologickou kontrolu teď docházím každý týden a k pravidelné prohlídce přibylo také 20minutové zaznamenávání srdečních ozev. Já si připadám oteklá a nemotorná. Přála bych si mít už porod za sebou a v náručí držet zdravé miminko. Míša neustále ukazuje na moje bříško a volá „mimi, mimi“.
Také do obýváku přinesl autosedačku – vajíčko, a udělal si z ní houpačku. Jednoduše se tam uvelebí a houpe se. Tak jsem se mu snažila vysvětlit, že je to připravené pro miminko. Uložil tam proto svého medvídka a houpe ho. Jak dalece chápe, co nás v nejbližších dnech čeká, si netroufám odhadnout. Snažili jsme se přečíst si něco o tom, jak připravit sourozence na příchod nového tvorečka, ale nevím, kolik toho může 17měsíční dítě pochopit. Když jsme byli na návštěvě u známých, kteří mají devítiměsíční holčičku, byla jsem překvapená, jak jemně a ohleduplně se k ní choval.
Žádné píchání do očiček, když se snaží předvést, kde jsou oči. A dudlík jí dával přímo do pusinky, až to bylo dojemné. Takže tím vším jsem chtěla naznačit, že si vůbec nedokážeme představit jeho reakce na brášku nebo sestřičku. Já už bych chtěla mít za sebou tu „těžkou hodinku“ a být doma se všemi blízkými.
Tím se prozatím loučím a ozvu se už jako dvojnásobná maminka...