Maminka.czPorod

Budu maminkou 2 - Porod a šestinedělí - Jana

redakce 11.  6.  2009
Budu maminkou 2 - Porod a šestinedělí - Jana
Naše seriálová těhulka Jana se konečně stala podruhé mámou a koncem listopadu porodila syna Filípka. Jaký byl porod a jak zvládá první hektické dny? Ráda se s vámi podělí o své dojmy...

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Snad žádná jiná událost v lidském životě se neočekává s takovým vzrušením a nedočkavostí, jako je porod dítěte. Zvláště budoucí maminky se nemohou dočkat, až uvidí toho tvorečka, kterého nosily celých devět měsíců pod srdcem. Některé mají strach z porodu, jiné jsou nedočkavé, další si chtějí porod téměř do puntíku naplánovat a sepisují porodní plán...

Ovšem nakonec je porod zcela individuální záležitostí, která se dopředu nedá předvídat. A připravit se na možné komplikace nejde snad už vůbec. Naprostá většina porodů probíhá samozřejmě zcela normálně, takže když pak dojde k nějaké komplikaci, je někdy pro novopečenou maminku těžké se s tím vším vyrovnat.

Podobně na tom byla i naše těhulka Jana. Přestože celé její těhotenství probíhalo v naprostém pořádku a v pohodě, nakonec se musela Jana po porodu potýkat s problémy, o kterých ji ani nenapadlo dopředu přemýšlet. Která těhulka by také chtěla myslet na nepříjemné věci? Jana si ty svoje okamžiky napětí, slz a obav užila skutečně do sytosti. Snad je už ale všechno v pořádku a celou rodinu, která se rozrostla o dalšího člena, již čeká jen to dobré...

POROD

Posledních pár dnů, zbývajících do narození Filípka, jsem strávila v klidu a pohodě. Chodila jsem na pravidelné kontroly u lékaře atd. V sobotu 22. listopadu přesně o půlnoci mě vzbudila první kontrakce. Další přišla po deseti minutách a další po osmi. Vzbudila jsem manžela a řekla jsem mu, že si myslím, že je to tady, ať si dá sprchu a kafe, aby se probral a připravil na cestu.

Dala jsem pusinku Míšovi, poprosili jsme babičku, aby hlídala, a vyrazili jsme. Kontrakce byly pravidelné zhruba po šesti minutách. Do porodnice trvá cesta asi 30 min. Říkala jsem si pro sebe, že ty kontrakce nejsou tak hrozné, jak jsem si pamatovala z předchozího porodu, a že to zatím probíhá docela v pohodě.

Přijali mě a vyšetřil mě pan primář Hlavinka. Ten mi řekl, že jsem otevřená na 1,5 cm, a že pokud nás nikdo nepředběhne, tak to bude šestisté dítě narozené v tomto roce ve vsetínské nemocnici.

Po všech nezbytných přípravách jsem měla kontrakce po dvou minutách a brzy zesílily tak, že jsem požádala o epidurál.

Než se vyřídily potřebné formality a než přišel lékař, byla jsem už na porodním sále. Epidurál mi zavedli, ale než mohly aplikované léky začít působit, byla branka zašlá a já jsem na tři zatlačení porodila našeho krásného synka Filípka. Byly 4 hodiny a 44 min. Filípek vážil 2850 g.

Pupečníkovou krev se podařilo odebrat, a teď jen čekáme, jestli jí bylo dostatečné množství. Když srovnávám první porod a tenhle, musím říct, že tento byl o polovinu kratší než ten první, takže jsem se necítila ani tak moc vysílená a unavená. Také vedení porodní asistentkou Bc. Jitkou Bambusovou, Dis., bylo excelentní. Je vidět, že pokud člověk dělá svoji práci rád, má úplně jiný přístup – v tomto případě k pacientkám.

Již při přijetí a během celého průběhu porodu se chovala nejen jako profesionál, ale také jako člověk. A to během porodních bolestí ocení každá rodička. Její podaná ruka během kontrakcí mi byla kromě manželovy přítomnosti další podporou. Bohužel ne všechno je někdy tak růžové, jak se zdá na začátku... Asi hodinu po porodu se u malého projevila křeč, proto byl převezen do Zlína, kde mají novorozeneckou JIP. Tady ho sestřičky sledovaly a lékaři se snažili najít příčinu obtíží. Bylo to pro mě těžké, ale denně jsem malému vozila odstříkané mateřské mléko s tím, že jakmile to bude možné, začneme přikládat k prsu. Toto období bylo nejtěžší v mém životě.

Musela jsem z porodnice domů, protože malý Filípek byl v inkubátoru a nemohl ani na chvilku ven. Doma jsem se starala o Míšu, ale myšlenkami jsem byla stále u Filípka. Oči jsem měla oteklé od neustálého pláče. Po osmi dnech nám lékaři konečně řekli, že bude možné přeložit Filípka na intermediální péči, protože již nepotřebuje kyslík a ani poporodní komplikace se již znovu neobjevily.

Měla jsem neskutečnou radost! Znova mě přijali do nemocnice, abych mohla Filípka začít přikládat k prsu. Nejprve jsem střídavě po třech hodinách kojila a krmila ho z lahvičky. Další den už byl plně kojen po třech hodinách.

Vážili jsme ho a brzy se ukázalo, že už bez problémů dokáže vypít potřebné dávky mateřského mléka. I takové zdánlivé maličkosti, jako že ho můžu přebalovat, jsem si najednou strašně moc vážila. Péči o staršího syna Míšu si mezi sebe rozdělili manžel, jeho maminka a moje mamka se svým mužem.

Bez jejich pomoci bychom to těžko zvládli. Pak pro mě nastal tolik vytoužený den, kdy byl Filípek přeložen na standardní oddělení šestinedělí. Jaká to byla radost a úleva. Nemohla jsem se pohledu na něj nabažit. Po čtrnácti dnech jsme byli zase spolu a já už nemusela závidět maminkám, které si nesly v náručí své děti.

Šestnáctý den po porodu jsme byli propuštěni. Konečně jsme si mohli našeho syna odvést domů. Míšova reakce byla kouzelná. Nadšeně vykřikoval mimi, mimi. Ještě jsem nestačila Filípka vyndat z autosedačky a Míša už se přihnal za námi do ložnice a začal ho v ní houpat.

Pan primář Macko ve zlínské nemocnici má opravdu skvělý tým a ráda bych všem poděkovala za skvělou péči.

Tak jsme doma a Filípkovi se daří dobře. Lékaři zatím nestanovili přesnou příčinu jeho potíží a tak zůstane pod jejich dohledem. Také se loučím se všemi čtenářkami Maminky a vězte, že pokud vám vaše situace připadá beznadějná, je všude kolem vás mnoho lidí, kteří se snaží, aby bylo vašemu drobečkovi lépe.

A že náš příběh může být povzbuzením pro někoho, kdo prožívá stejně těžké chvilky, jako jsme prožívali my...

Témata: Porod, Časopis Maminka, Šestinedělí, První kontrakce, Vsetín, Pór, Skvělý tým, Jan, Jana