[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Těhotenství Petry už dospělo do druhého trimestru - bříško už je na ní vidět, takže její stav už není žádným tajemstvím. Pokud jste i vy těhotná, pak přesně víte, jaké to je, když po prvních třech měsících začnou konečně mizet těhotenské neduhy, jako je nevolnost a zvracení. Je vám mnohem lépe, a taky se tak cítíte! V tomto období vás čeká řada vyšetření, kterých se ale nemusíte vůbec bát.
Nebolí, ale je důležité, abyste je podstoupila. Ve druhém trimestru byste se měla cítit pohodlně a budete plná energie. Probíhá-li těhotenství naprosto v pořádku, můžete začít cvičit, třeba chodit na těhotenskou jógu, dlouhé procházky nebo na aquaaerobik pro těhulky. Bříško se zakulacuje a linie pasu už skoro není vidět. Nestyďte se za svůj stav, naopak - buďte na něj hrdá a pyšně ukazujte světu, že čekáte dítě.
První rizikový trimestr je za vámi, takže se už tak trochu můžete připravovat na příchod potomka - některé věci je dobré zařídit již nyní, abyste nenechávala vše na poslední chvíli. A jaké třeba? Můžete začít nakupovat první výbavičku, nebo se probrat věcmi po starším dítěti. Miminko začíná v bříšku „cvičit“ - protahuje se, obrací se, zlepšuje motoriku... a možná pro vás budou některé jeho pohyby bolestivé.
Dítě slyší vaše srdce i třeba to, že vám právě zakručelo v břiše. Reaguje na rytmus a melodii, takže pokud můžete, mluvte na své nenarozené dítě co nejvíce a zpívejte mu písničky, které máte ráda. Děláte tak dobře nejen sobě, ale hlavně jemu.
Bříško mi už začíná vykukovat. Je to náročné období, někdy víc a někdy méně, ale pro mě teď spíše více. Nevolno mi není, zato se cítím těžká, jsem osypaná od hlavy k patě a moje alergie je v plném proudu. Do toho 19měsíční Beátka, která neustále vyžaduje moji pozornost. Začíná si také strašně vymýšlet, z ničeho nic se v polovině procházky, v lese bez kočárku, rozhodne, že nebude chodit.
Taky začíná dělat hysterické scény, bojí se věcí, kterých se dřív nebála a vynucuje si všechno možné. Určitě si dokážete představit, jak to asi vypadá... Nejhorší je, když to přijde všechno dohromady, i to se stává. To pak večer padnu, hlavu v dlaních a přemýšlím, co jsem si to zavařila, jak já to zvládnu. Pak se jdu podívat na toho spícího ďáblíka do postýlky. Spinká na bříšku, s vystrčeným zadečkem a vypadá tak sladce...
Nikdy bych nevěřila, kolik síly v sobě ženská má, jakmile jde o její nejbližší. Každé ráno se probudím plná energie a jedeme od začátku. Doufám, že nastane lepší období a že moje alergie odezní a s ní odejde i to věčné svědění. Před pěti dny jsem byla na kontrole u paní doktorky Mrugové (moje výborná gynekoložka) a miminko už mělo bez nožiček 6 cm - říkala, že je přesně podle tabulek.
Bylo úžasné vidět, jak mi v bříšku plave miniaturní miminko a hýbe ručičkama a nožičkama. Moc se těším, až se ten náš další drobeček narodí. S manželem jsme přemýšleli, jaké mu vybereme jméno. Já bych si přála klidně holčičku, ale manžel by raději kluka a jmenoval by se asi po něm - Milošek. O jméně pro holčičku pořád přemýšlíme a diskutujeme. Líbí se nám Johanka, Olinka, Bertička, ale i Emilka. Je před námi ale ještě asi 27. týdnů a bůhvíco nás ještě napadne.
Tak už máme půlku těhotenství za sebou. Utíká to mnohem rychleji než první těhotenství. Ale také je všechno jiné.
Otěhotněla jsem zhruba 1,5 roku od porodu Beátky. A to hned, jakmile jsem si byla jistá, že jsem na těhotenství fyzicky připravená. Ovšem moje tělo začalo protestovat, mám daleko větší problémy než v prvním těhotenství. Tělo mám oslabené, přestože baštím všechny možné vitaminy. Musím se hlídat a dávat na sebe větší pozor.
V 16. týdnu po teplotách a nastydnutí jsem měla tak oslabené tělo, že jsem se osypala úplně všude a byla jsem strašně vyčerpaná. Skoro týden jsem jen ležela. O Beátku se starala babička na střídačku s tatínkem, který musel pro změnu opečovávat mě. Takovou bolest, svědění a pálení jsem ještě snad nezažila, bolest trvala skoro týden, než začala ustupovat. Kvůli těhotenství jsem si nemohla vzít ani žádný prášek na bolest.
Kožní lékařka mi po poradě s gynekoložkou předepsala antibiotika. Naštěstí miminko nebylo v ohrožení. Po ústupu vyrážky to vypadá, že snad nastane lepší období. Až na nepříjemné bolesti v kříži se cítím dobře.
Miminko - už víme, že to bude chlapeček, je podle všeho v naprostém pořádku a všechno zvládá skvěle. Nejkrásnější odměnou je pro mě ultrazvuk, prožívám ho úplně jinak než u Beátky. Na posledním ultrazvuku se drobeček vystavoval a ukazoval ze všech stran a od lékařky jsem šla nadšená a natěšená.
Oddělila jsem růžové věcičky po Beátce a zjišťuji, co vše budeme muset pořídit. Tím, že budeme mít dětičky tak kousek od sebe a věci jsme si schovávali, toho tolik nebude.
Dnes jsme se s manželem byli podívat na našeho drobečka u paní doktorky. Na ultrazvuku se krásně předváděl a všelijak kroutil. Vše je v naprostém pořádku, až na bolesti v kříži. Začala jsem chodit cvičit a je to moc fajn, akorát nemám moc času. Cvičení bývá většinou dopoledne, a to nemívám často pro Beátku hlídání.
Utíká to tak rychle, že jsme se začali už na miminko pomalu připravovat. Beátce je 21 měsíců, plenky má od roku a půl jen na spinkání, dudlíček taky a spinká už v postýlce ve svém pokojíčku. Chtěli bychom do porodu všechno odbourat, tak jsme začali dudlíkem a hurá, už jsme bez něj asi 10 dní a probíhá to výborně! Tento měsíc začneme s plenkami a uvidíme. Je to šikulka, strašně mě překvapuje, co všechno je schopná pochopit a zvládnout. Myslím, že teď pro mě nastalo jedno z nejhezčích období.