[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
S blížícím se porodem se může u řady těhulek objevit strach z neznámého. Obavy z poranění a bolesti bývají na prvním místě, ovšem obvykle jsou zcela zbytečné a přehnané. Je naprosto přirozené, že těhotenství a porod patří mezi zlomové a náročné období každé ženy, ale pokud je chcete prožít aktivně a bez obav, snažte se vyvarovat stresu, kontaktujte se s dulou nebo laktační poradkyní ještě před narozením dítěte, choďte na kurzy, cvičte, relaxujte – uvidíte, že vše půjde mnohem lépe.
Někteří porodníci nevidí rádi, když je rodička až moc informovaná, ale pro váš klid je lepší, když o spoustě věcí budete vědět dopředu. Nastudujte si, co potřebujete, a pokud nevíte, zeptejte se na všechno v porodnici, třeba během předporodního kurzu.
Není se zač stydět, naopak! Informujte se na léky tišící bolest, vyřešte svůj doprovod k porodu a hlavně tomu všemu nepropadejte. Historek ze sálu je hodně, a jestli vám je vyprávějí kamarádky, zacpěte si uši, berte je s rezervou – každý porod je jiný a stejně tak i porodní bolesti jsou individuální. Každá žena je jedinečná – porod může ovlivnit dědičnost, fyzický i psychický stav.
A rozhodně ho prožijete lépe, když budete pozitivně naladěná. V cílové rovince vás čeká ta nejsladší odměna – narození vytouženého miminka.
Stále trvá krásné období. Bříško už mám veliké, ale cítím se moc dobře. Pro chlapečka máme skoro všechno připravené, chystáme to průběžně a v klidu. Ještě nás čeká malá přestavba a pořízení pár věciček. Beátka je úžasná, zvládá to úplně skvěle, myslíme, že z ní bude skvělá sestřička.
O bráškovi pořád mluví, spojuje moje bříško s miminky a na malá miminka je strašně něžná. O svoje panenky se stará od plenek přes oblékání až po krmení.
Překvapila nás, jak všechno zvládá. Už má velkou postýlku a zamilovala si ji na první pohled. Spí tam úplně bez problémů a už jí nedělá žádný problém ani usínání. Mívá sice svoje dny, ale nechá si domluvit. Řekla bych, že se docela zklidnila a naučila se být i samostatnější. Je to „velká holka“.
Na kontrole u paní doktorky proběhlo všechno v naprostém pořádku. Jen se drobeček po dvou měsících otočil hlavičkou nahoru, ale pořád je prý ještě čas na správnou polohu. Řekla mi ale také, že kdyby se miminko neotočilo, musela bych zase rodit císařským řezem. Nastoupila bych ve 38. týdnu do nemocnice k plánovanému císařskému řezu. Tak uvidíme, ještě má miminko čas. Zatím z toho nemám žádné deprese, naopak, jsem natěšená a porodu se nebojím.
Skončil 32. týden a mně skončilo bezproblémové období. Jsem utahaná už po ránu, unavená a sama si na delší procházky s Betkou netroufnu. Bříško mám těžké a začínám být dost protivná a nervózní.
Doufám, že tohle nebude trvat i ty zbývající dva měsíce!
Máme za sebou další kontrolu. Miminko je v pořádku a připravené hlavičkou dolů. Už váží dva kilogramy. Stále beru magnezium a přibylo železo, kvůli krvi.
Cítím se dobře, špatné období trvalo asi jen týden, takže je to už mnohem lepší.
Všechno strašně utíká. Začínám být trochu nervózní, kdy to asi přijde a jestli stihnu být na vše připravená? Jak to bude s Beátou, babičky i tety jsou pracující a tatínkovi teď začíná pracovně vytížené období. Stále ještě přemýšlíme o jménu, víme ale, že to bude určitě chlapeček. Nejdříve jsme chtěli Miloška po tatínkovi, ale pro malé miminko se nám moc nelíbí. Zatím tedy vede Kubíček a Kryštůfek, Hyneček nebo Šimonek. Po předchozích zkušenostech si jména necháváme pro sebe, tudíž to bude pro okolí překvapení. Tento víkend oslavila naše Beátka druhé narozeniny, moc pěkně jsme si to užili. Neuvěřitelné, jak to utíká. Už je tak velká a samostatná a to mě hodně uklidňuje.
Začala si hrát hlavně s panenkami, které přebaluje, obléká, krmí, chová. Přijde mi strašně vnímavá, často si povídá s mým bříškem a je k němu opatrná.
Stále doufáme v přirozený porod, pokud bude miminko otočené hlavičkou dolů a nenastanou jiné komplikace. Jizva po předchozím císařském řezu mi zatím žádné komplikace nedělá, jako kdyby tam nebyla. Přirozeného porodu se nebojím a jsem plná očekávání, jak to dopadne a kdy to bude.
Je neuvěřitelné, jak rychle to uteklo. Už čtrnáct dní jsem připravená na porod – pocit, že rodím, mám každý den. Už opravdu přežívám, břicho je těžké jako balvan a přetočit se v noci ze strany na stranu nebo vstát na záchod je pro mě opravdu vysilující výkon. Jsem připravená porodit klidně hned, tašku mám už nachystanou dlouho, jméno pro miminko máme, doufám, že už napevno vybrané.
Teď už jen zbývá, aby se drobeček rozhodl vylézt ven z bříška...
Ale vypadá to, že v nejbližších dnech se nic nechystá, aspoň mám ten pocit. Brní mě hodně končetiny, bolí mě celé tělo, klouby a o zádech ani nemluvě. Ale vypadá to, že se mimčo má u mě v bříšku velice dobře, což je nejdůležitější. Když jsem byla těhotná s Beátkou, vůbec jsem nepociťovala takové věci jako nyní. Je to možná tím, že jsem po císařském řezu, nebo proto, že mám dvouletou holčičku, a jsem více zapřažená. Už zhruba čtrnáct dní mám utkvělý pocit, že se porod rozjíždí, ale jsou to jen poslíčci – anebo jsem jenom mnohem víc citlivější. Zatím beru porod jako vysvobození a přeji si ho už každý den...
Za dva dny máme termín porodu a tolik se už všichni na toho našeho klučíka, co ho nosím v bříšku, těšíme.