[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Alena se představuje čtenářkám… Ráda bych vám prostřednictvím svého těhotenského deníčku přiblížila svoji nelehkou cestu k vytouženému těhotenství. Nesmím ovšem přeskočit začátek svého příběhu, kdy jsem se seznámila se svým budoucím manželem Lubošem. Seznámili jsme se v mých 19 letech a brzy jsme spolu začali žít. Po čtyřech letech jsme se vzali a začali uvažovat o založení rodiny s tím, že tomu necháme volný průběh. Zhruba po 2,5 letech, kdy se mi nedařilo otěhotnět, jsem poprosila svoji gynekoložku, aby mě i manžela poslala na vyšetření.
Říkala, že musíme nejprve zjistit, zda u mě vůbec dochází k ovulaci. Několik měsíců jsem brala prášky na úpravu menstruačního cyklu, prášky na vyvolání ovulace a měřila si bazální teplotu. Na základě toho všeho mi sdělila, že u mě nejspíš k ovulaci nedochází. Tak nás paní doktorka poslala do Centra asistované reprodukce. Nejprve udělali manželovi spermiogram a mně provedli krevní testy. Manželův spermiogram dopadl průměrně (dostatek spermií, ale více než polovina byla nepohyblivých). I tak by to ale bylo na přirozené početí dostačující. Mně zkusili nasadit obdobné prášky na vyvolání ovulace a opět jsme měsíc čekali, zda se křivka bazálních teplot nezmění. Bohužel ani tyto léky mi nepomohly, tak jsem šla na laparoskopické vyšetření, které určilo příčiny mé neplodnosti – dvě vývojové vady, přepážka na děloze a polycystická ovaria. Obě tyto vady byly odstraněny s tím, že vada vaječníků se zhruba do půl roku znovu objeví. Nezbývalo nám tudíž na otěhotnění příliš mnoho času. Po tomto zákroku jsme museli čekat na začátek dalšího menstruačního cyklu…
Po menstruaci v období ovulace mi udělala lékařka ultrazvuk a zjistilo se, že na pravém vaječníku se mi místo vajíčka tvoří cysta, a proto budeme muset opět počkat do dalšího cyklu. V případě, že by v období následující ovulace byl nález v pořádku (vytvořilo se vajíčko místo cysty), přistoupilo by se k jedné z metod umělého oplodnění. Pokud by se opět objevila cysta, musela bych podstoupit hormonální léčbu. Pokaždé, když jsme s Lubošem z centra odjížděli s tím, že musíme zase čekat do dalšího cyklu, probrečela jsem část cesty a manžel mě musel uklidňovat, že se to určitě jednou povede. Pro mě to ale bylo nekonečně dlouhé čekání plné nejistot a obav. Ale to, co následovalo dál, si dovoluji přirovnat k zázraku. Po celou dobu léčby jsem brala prášky na úpravu menstruačního cyklu a vždy po jejich vysazení se menstruace dostavila. Tentokrát ale ne. Nejprve jsem tomu nevěnovala pozornost a myslela si, že je to vlivem zatížené psychiky, ale po pár dnech mi to nedalo a já si šla ze zvědavosti udělat těhotenský test, přestože nám bylo řečeno, že v tomto cyklu přirozeně počít nemůžeme.
Jaké bylo ale moje překvapení, když se na testovacím proužku po pár minutách objevily dvě čárky! Nemohla jsem tomu ani uvěřit. V slzách jsem si četla příbalový leták, jelikož jsem nevěděla, zda tomuto pozitivnímu výsledku mohu vůbec věřit. Po pár minutách u mě zase došlo k velkému zklamání, protože v něm bylo uvedeno, že v případě vyskytující se cysty na vaječníku může dojít k falešnému pozitivnímu výsledku. Ani nedokážu popsat, co se v tu chvíli ve mně odehrávalo. Když mě manžel uviděl v slzách a vyslechl mě, zachoval chladnou hlavu a řekl, že okamžitě navštívíme moji gynekoložku a necháme si tuto situaci objasnit. Paní doktorka nám řekla, že otěhotnění není v tomto případě zcela vyloučené, ale že víc nám ukážou krevní testy. Odebrali mi krev s tím, že si mám druhý den odpoledne zavolat do laboratoře, kde mi výsledek sdělí. Pokud prý bude v jistém číselném rozmezí, jedná se s největší pravděpodobností o těhotenství. Nemohla jsem ani dospat, jak jsem byla zvědavá a nervózní. Výsledky dopadly výborně, ale stále jsme ještě neměli stoprocentní jistotu.
===== 2. MĚSÍC=====
V dalším týdnu nás čekal v Centru asistované reprodukce kontrolní ultrazvuk. Tam nás ale čekala další sprška. Na ultrazvuku byl sice vidět gestační váček, ale zdál se prázdný. Paní doktorka říkala, že to nemusí nic znamenat, ale že se ukáže až za další týden. Další čekání.
Byla jsem opět na pokraji psychického kolapsu, jelikož těch kolísavých informací na mě bylo již dost. Manžel mě ale opět výborně podržel a navrhl mi, abychom na nic nečekali a další den jeli opět k mé gynekoložce. Ta si mě vyslechla, a když viděla, že další čekání by pro mě bylo příliš stresující, poslala mě na ultrazvuk do oblastní nemocnice. Nechtěla jsem zažít další zklamání, proto jsem se připravovala na to nejhorší… zamlklé těhotenství.
Pohled na tu obrovskou obrazovku, kde byl vidět tlukot srdíčka našeho miminka, je nepopsatelný. Byla jsem již v 6. týdnu těhotenství a vše bylo prozatím v pořádku. Když jsme opustili ordinaci, padli jsme si s manželem do náručí a oběma nám ukápla slzička štěstí.
V následujících týdnech se u mě již začaly objevovat těhotenské nevolnosti (zvýšená citlivost na různé pachy, bolestivost prsů, častější močení). Každodenní ranní nevolnosti občas doprovázelo zvracení a celodenní únava. Jelikož jsem se před otěhotněním léčila na vysoký nitrooční tlak, musela jsem podstoupit pravidelnou čtvrtletní kontrolu. Tam mi lékařka sdělila, že oční kapky, které jsem až doposud každodenně používala, musím vysadit, jelikož nejsou v těhotenství vyzkoušené a obdobné neexistují. Doporučila mi měsíční kontroly, abychom případné zhoršení včas podchytili.
=====3. MĚSÍC=====
V tomto měsíci už jsem se pomalu začala se svými těhotenskými nevolnostmi sžívat a snažila se je zmírnit pomocí nejrůznějších rad od kamarádek. Po ránu jsem před vstáním z postele snědla sušenku, uvařila si k snídani zázvorový čaj a osprchovala se vlažnou vodou. Tento ranní rituál mi napomáhal zvládnout celý den snadněji. Na začátku 11. týdne se ale nevolnosti přesunuly do večerních hodin a já začala trpět zácpami a nespavostí. Po celý 1. trimestr jsem trpěla spíše nechutenstvím, takže jsem téměř nic nepřibrala. První tři měsíce pro nás nebyly snadné a byly plné emocí a strachu, ale motivace v podobě vytouženého miminka pro nás byla silnější. Na konci třetího měsíce nám spadl obrovský kámen ze srdce, jelikož nejrizikovější období jsme měli za sebou.
Ve chvíli, kdy se dozvíte, že jste těhotná, naplánuje vám ošetřující lékař všechno, co budete muset během těhotenství podstoupit. Nemusíte mít strach, protože většina vyšetření je rutinních, která musí podstoupit každá těhulka.
V prvních třech měsících vás bude čekat: