[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nejnáročnější a nejrizikovější měsíce má Alena již za sebou. Začíná jí druhý trimestr a ona může s radostí všem kolem sdělit, že je těhotná. Obavy postupně mizí a nastupují ty jiné, mnohem příjemnější a radostnější, které se vztahují k budoucímu mateřství. Když byla Alenka ve čtvrtém měsíci, nebylo na ní ještě nic vidět, asi proto, že ji hodně trápila nauzea. Ale i to se brzy změnilo...
Jak probíhá její první čekání na miminko? A jak vše prožívá Luboš, její manžel? Je to jejich první potomek, takže představy jsou zatím veliké a jen stěží si mohou oba naplno uvědomit, co je vlastně opravdu čeká. Každopádně Alena si těhotenství užívá a moc se těší...
Po ukončeném třetím měsíci těhotenství mi moje gynekoložka vystavila těhotenskou průkazku. Byla jsem za ten pruh papíru složeného jako leporelo neskonale vděčná a zároveň velice šťastná. Do této doby jsem byla dost vystrašená a bála se nadcházejícího ultrazvukového vyšetření, které mělo ukázat, zda se plod vyvíjí tak, jak má. Mé obavy byly ale naštěstí zcela zbytečné. Vyšetření, které jsem absolvovala s manželem ještě ten den, dopadlo výborně a my si navíc z ordinace odnesli první fotografický snímek našeho miminka.
Nemohla jsem z toho černobílého obrázku spustit oči a ještě po celý zbytek dne jsem ho nosila stále u sebe. Teprve teď jsem si začala naplno uvědomovat, že je mé těhotenství realitou a ne pouze krásným snem. Jelikož mi mé dosavadní oblečení začalo být těsné, pořídila jsem si pár věcí určených speciálně pro těhotné.
V tomto měsíci jsem se ale ocitla kvůli stravovací chybě i v nemocnici. Jednoho dne v noci jsem začala zvracet, a to téměř v hodinových intervalech. K večeři jsem si totiž dala v jedné restauraci plněný hovězí biftek, a ten to nejspíš zapříčinil. Ráno jsem byla velmi vyčerpaná a zesláblá. Jelikož byla sobota, naložil mě manžel do auta a odvezl na pohotovost do nejbližší nemocnice s gynekologicko-porodnickým oddělením. Tam si mě na pár dní nechali a pomocí infuzí a následně přísné diety dali dohromady. Dosud nabraný kilogram byl fuč, ale plod i já jsme byli naštěstí v pořádku. Od té doby se hovězímu masu raději vyhýbám. Po skončení prvního trimestru jsem dostala od své gynekoložky povolení k provozování některých fyzických aktivit.
Nelenila jsem, ihned zakoupila těhotenské plavky a začali jsme společně s manželem jezdit plavat. Pohyb ve vodě mi neuvěřitelně pomáhá uvolnit se a protáhnout celé tělo, a proto se stal každotýdenní součástí mého těhotenství. Zároveň jsem si pořídila gymnastický míč a DVD s cvičením pro těhotné, jelikož se v našem městě nic takového neprovozuje. Na konci 4. měsíce jsme s manželem odjeli na pár dní na hory. Každý den jsme se podle mých možností procházeli, relaxovali, hráli ping-pong a také se koupali v hotelovém bazénu. Pobyt na horském vzduchu nás nabil energií do dalších týdnů.
Začala jsem pozvolna přibývat na váze a bříško se pěkně zakulacovalo. Jelikož jsem na tuto fyzickou proměnu čekala tak dlouho, byla jsem na to náležitě pyšná. Každodenní součástí se mi proto stalo mazání bříška krémem sloužícím k prevenci strií. Na pravidelných třítýdenních kontrolách mi gynekoložka prováděla rozbor moči, měřila tlak, kontrolovala váhový přírůstek a zjišťovala, zda je děložní hrdlo uzavřeno a zda děloha přiměřeně roste. Pokaždé jsem naštěstí odcházela s výsledkem, že je vše v naprostém pořádku. V tomto měsíci jsem podstoupila povinné prohlídky u zubaře a praktického lékaře.
Opět jsem navštívila svoji oční lékařku při pravidelné měsíční kontrole, ale tentokrát jsem odcházela s tím, že oční tlak se zvýšil natolik, že je potřeba jej hlídat každý týden, a pokud by neklesl, muselo by se přistoupit k nějakému radikálnímu řešení. Při návštěvě další týden se naštěstí tlak snížil, a proto mi nemusel být prozatím předepsán žádný lék, ale pravidelné týdenní kontroly zůstaly nezbytností. Jelikož jsem začala být více energická a méně unavená, ihned jsem toho využila a připravila si seznam věcí, které budu pro miminko i pro sebe v pozdější době potřebovat. Hodně mi k tomu napomohly rady od kamarádek, ale i recenze a diskuse na internetu. Připravila jsem i návrh podoby dětského pokojíčku, který jsme se rozhodli v nadcházejícím měsíci vymalovat. Pohyb v podobě pravidelného plavání, nepravidelného cvičení a procházek provozuji i nadále. Každodenní těhotenské nevolnosti naštěstí zmizely, občas se jen vyskytne pálení žáhy nebo zácpa.
I v tomto měsíci jsem měla energie na rozdávání. Využila jsem toho a s manželem jsme navštívili pár obchodů s dětským zbožím. Rozhlíželi jsme se hlavně po kočárku a nábytku. V každém obchodě jsme si udělali cvičnou dráhu a každý kočárek, který se nám líbil, musel projít zatěžkávací zkouškou. Po důkladných testech a několikadenním promýšlení jsme se přece jen pro jeden z nich rozhodli. Zamluvili jsme si ho s tím, že si ho vyzvedneme měsíc před termínem porodu. Stejně se nám podařilo najít postýlku, komodu s přebalovacím pultem a skříní. Přesně podle našich představ.
Podle mého názoru jsme měli to nejhorší obstarávání za sebou, ale to jsem se spletla. Do této doby jsem netušila, jak náročné je vybrat ostatní potřebné věci, počínaje dudlíkem přes jednorázové pleny až po vaničku. Opět jsem využila rad kamarádek a recenzí ostatních těhulek na internetu. Při každém vyškrtnutí položky z mého seznamu se mi velmi ulevilo, přestože zbývalo obstarat ještě spoustu věcí.
Pustili jsme se do vymalování pokojíčku. Nakoupili jsme potřebné barvy a ještě s pomocí mé sestry Věry jsme začali tvořit mnou předem navržený obrázek na stěnu pokoje. Trvalo nám několik dní, než bylo dílo dokonáno, ale s konečným výsledkem jsme byli všichni velice spokojeni. Co se týče zdravotního stavu, tak si troufám napsat, že prozatím byl tento měsíc pro mě nejzvládnutelnější. Těhotenské obtíže včetně únavy téměř ustoupily a já se cítila báječně. Až koncem měsíce mě začalo pobolívat v podbřišku, a tak mi moje gynekoložka předepsala magnezium, které mi ihned pomohlo. Následovalo další z povinných ultrazvukových vyšetření. Tentokrát ale s možností, že se můžeme dozvědět pohlaví našeho miminka. Přestože se miminko v bříšku pořád mlelo a nejčastěji nám ukazovalo zádíčka, oznámil nám lékař, že to bude kluk jako buk. Jelikož to byl nejčastěji vyřčený typ pohlaví z našeho nejbližšího okolí, tato zpráva nás nijak nepřekvapila a my byli hlavně šťastní, že vyšetření prokázalo správný vývoj těhotenství.
Většina mužů se dnes otcovství nevyhýbá a chce být aktivně nápomocna svým těhotným ženám. Spousta mužů chce proto svou ženu doprovázet i u porodu. Je tedy dobré, když nestojí stranou a už v této době začnou docházet se svou partnerkou třeba na některý předporodní kurz, kterých je řada. Kurzy poskytnou mužům především příležitost dozvědět se, jak důležitou roli budou u porodu a později hrát. Během jednotlivých lekcí se seznámí se vším, co se při porodu odehrává, a stanou se z nich tím pádem mnohem užitečnější „asistenti“. Kromě toho dává předporodní kurz párům šanci pracovat jako tým, který se tak mnohem snáze sblíží. Většina porodnic pořádá předporodní kurzy. Doba trvání, frekvence a ceny se však mohou lišit. Někde vám mohou nabídnout pouze jednorázové informativní setkání, kde se dozvíte to nejdůležitější. O kurzech by vás měl informovat váš gynekolog nebo se můžete zeptat přímo v porodnici, kde se chystáte rodit. Existují i samostatné kurzy jen pro budoucí tatínky - záleží na vás, čemu dáte přednost. Můžete klidně navštěvovat více kurzů, informace navíc vám jen prospějí.
TÝDEN 13.-17.
Miminko se neustále vyvíjí a na ultrazvuku je už možné poznat jeho pohlaví. V této době mohou lékaři těhulkám doporučit některá vyšetření, která by vyloučila jakékoli abnormality. Mnohé maminky ještě nepřibraly na váze, ale tělo i tak vydává jasné signály, že těhotenství je tady a že postupuje tak, jak má. Bradavky jsou tmavší než obvykle a na dotek mohou pálit nebo bolet. Srdce maminky pracuje dvakrát větší rychlostí než obvykle a do oběhu vypouští dostatek krve, která zajišťuje stoupající potřeby jejích orgánů. Děloha a kůže spotřebovávají dvakrát více krve a játra o 25 % víc než před těhotenstvím.
TÝDEN 18.-22.
Plod má již vyvinutý nervový systém a svaly, které mu umožňují se uvnitř maminčina bříška hýbat. Je zatím malý, takže může volně plavat a střídat pozice. Protahuje se, obrací se, upevňuje svaly, zlepšuje motoriku a posiluje kosti. Tyhle pohyby mohou maminku i trochu bolet. V této době můžete zaznamenat změny nálad, ale na druhé straně se vám navrací energie a zbavíte se většiny těhotenských neduhů, které vás trápily na začátku. Ženy, které čekají první děťátko, v této době pocítí první pohyby miminka (pokud už je nezaznamenaly dříve). Ten okamžik je nenahraditelný.
TÝDEN 23.-26.
Můžete trpět zácpou nebo pálením žáhy. Jezte více vlákniny a vyvarujte se jídel, která pálení žáhy zhoršují. Mohou vám také začít otékat nohy, zejména v době, kdy déle stojíte nebo sedíte. Procházejte se častěji a s nohama cvičte. Pohyby miminka už cítíte každý den, a když škytá, ucítíte škubnutí. Dítě pokračuje v růstu, ale je stále ještě hubené. Pokud by se narodilo v tomto období, má již šanci na přežití (za pomocí přístrojů na jednotce intenzivní péče). Plod může tlačit i na váš žaludek, takže můžete trpět problémy s trávením. Občas můžete pocítit bodavou bolest po stranách břicha.