[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Už byste měla mít téměř všechno připravené – dětskou postýlku, nakoupené oblečení pro miminko (nemusíte to ale přehánět, dítě roste jako z vody, takže za měsíc už bude všechno malé) a doplňky pro novorozence (povlečení, plenky, přebalovací pultík, vanička, dětská kosmetika). Proč už teď? Miminko totiž může přijít na svět o chlup dříve, takže byste měla být připravená a nemělo by vás to překvapit. Pro sebe si také zabalte tašku, kterou si s sebou vezmete do porodnice – dvě noční košile, župan, dvě podprsenky na kojení, vložky do podprsenky, hygienické vložky (raději bez křidélek), osušku, ručníky, hygienické potřeby, přezůvky, ponožky (pamatuji si na své tři porody, jak mi byla strašná zima právě na nohy), mastičku na bradavky (kojit se budete teprve učit, takže to může jít zpočátku ztěžka). Samozřejmě také nezapomeňte na doklady – jejich seznam se ale může lišit podle porodnice (zeptejte se proto předem).
Tak jsme celkem úspěšně propluli dvěma třetinami těhotenství a čeká nás třetina poslední, rozhodující, jak říká můj manžel Luboš, sportovní fanoušek. Když jsme se dozvěděli, že budeme mít chlapečka, začal plánovat, s jakými sportovními aktivitami ho v dětství seznámí. Nejprve ale bylo potřeba vybrat našemu budoucímu sportovci jméno. Oba dva jsme si na kousek papíru sepsali jména, která se nám líbí, a následně je začali porovnávat a navzájem si je schvalovat. Když jsme měli seznam jmen, která se líbila nám oběma, přiřadili jsme k nim naše příjmení a zanedlouho jsme měli potenciálního vítěze – Vojtěcha. V tomto měsíci si začínám pořizovat výbavičku pro prvních pár měsíců.
Všechny ty věcičky mi připadají neuvěřitelně malinkaté, ale byla jsem okolím přesvědčena, že tyto velikosti v začátku opravdu využiji. Řídila jsem se opět svým seznamem a snažila se nakupovat jen to nejnutnější a v omezeném počtu, ale bylo to náročné vybírat z takového nepřeberného množství různých barev, výšivek a potisků. Nakonec jsem se s tím ale statečně poprala a po pořízení základní výbavičky jsem se zařekla, že už žádný z těchto obchodů raději před porodem nenavštívím. Co se týká mého zdravotního stavu, tak to vypadá, že nejkrásnější období těhotenství mám za sebou. K mojí staré známé (zácpě) se přidalo pálení žáhy, otoky horních a dolních končetin a nespavost.
Celkem to je ale ještě v únosné míře a já v rámci možností normálně funguji. Hlavně i proto, že se snažím pravidelně cvičit na míči a stále jezdím každý týden plavat.V tomto měsíci jsem podstoupila glykemický test pro případné zjištění těhotenské cukrovky. Výsledky dopadly výborně, tak jsem na oslavu této zprávy navštívila cukrárnu a dopřála sobě i Vojtíškovi pár laskomin. Jelikož jsme byli s manželem zvědaví, jakpak asi ten náš kluk vypadá, rozhodli jsme se pro 4D ultrazvuk, přestože nám doposud na předešlých ultrazvukových vyšetřeních ukazoval především zadní část svého tělíčka.
Nejinak tomu bylo i teď. Téměř deset minut ho paní doktorka přemlouvala lehkým šťoucháním, aby se alespoň trošku obrátil, ale marně. Poslala nás tedy na 15minutovou procházku a já měla nařízeno poskakovat a chodit po schodech, čehož jsem se zúčastnila nanejvýš zodpovědně a po celou tu dobu nedělala nic jiného. Po tomto namáhavém cvičení jsem čekala, že se Vojtíšek umoudří a ukáže se nám v celé svojí kráse. Bohužel ani tentokrát nezklamal – neotočil se. Naštěstí se paní doktorce podařilo v jedné nestřežené chvilce pořídit alespoň částečný obrázek obličeje a pár kraťoučkých videí, která zachytila jeho zívání a dokonce i mrkání.
Na konci šestého měsíce jsme vymalovali dětský pokoj, ale ještě jsme ho hned nevybavili, protože minimálně měsíc se musel vyvětrat od výparů z použitých barev. Teď už ale nic nebrání sestavení pořízeného dětského nábytku. Po několik večerů jsme s manželem montovali postýlku, komodu s přebalovacím pultem, skříň a truhlu na hračky. Já fungovala spíše jako „čtečka návodů k sestavení“ a zároveň podavačka šroubků a ostatního spojovacího materiálu. Když bylo dílo téměř dokonáno, stačilo už jen pořídit lustr, záclonu a naplnit nábytek potřebnými věcmi. Při vyzvedávání předem zamluveného kočárku jsme dokoupili zbytek věcí (od cestovní postýlky, sterilizátoru, ohřívačky láhví až po kosmetické a zdravotnické potřeby a pleny). Teprve teď jsem začala mít pocit, že máme pořízeno téměř vše, protože nezaškrtnutých položek na mém seznamu zbývalo již jen pár a týkaly se především potřeb do porodnice pro mě. Čeká mě poslední z povinných ultrazvukových vyšetření.
Opět nám Vojtíšek pyšně předváděl své pozadí, ale ke zjištění, že je vše tak, jak má, to panu doktorovi naštěstí stačilo. Na gynekologické kontrole mi řekli, že se mi zkracuje děložní čípek a že bych měla zvolnit a začít více odpočívat. Přestože jsem typ člověka, který mezi svými koníčky obvykle uvádí povalování se a nicnedělání, toto zjištění mi radost vůbec neudělalo, jelikož to znamenalo přestat i s mým oblíbeným a dosud pravidelně provozovaným pohybem – plaváním. Následoval konečný výběr porodnice. Výběr se zdál být zpočátku vcelku jednoduchý. V dostupném okolí jsou totiž dvě porodnická oddělení. Jedno menší v Nymburce a druhé větší v oblastní nemocnici v Kolíně. Na základě dostupných informací a recenzí z okolí jsme se s manželem rozhodli nejprve pro prohlídku v Nymburce. Setkali jsme se zde s velmi ochotnou a milou zdravotní sestřičkou, která nás seznámila s chodem ve zdejší porodnici.
Zároveň jsme se informovali na předporodní kurzy pořádané zdejší porodní asistentkou. Dvou z těchto kurzů jsme se v následujících týdnech s manželem zúčastnili. V tu chvíli jsme měli ve výběru porodnice jasno. Nymburk zvítězil. Ne ale na dlouho. Při následné kontrole na oční ambulanci mi lékařka sdělila, že bych si měla z důvodu přetrvávajícího vyššího nitroočního tlaku vybrat porodnické oddělení v nemocnici, v níž se nachází i oční oddělení, a to z důvodu možných komplikací vzniklých při porodu. Jelikož jsem ale již byla vnitřně pevně rozhodnutá pro nymburskou nemocnici, kde se ale oční oddělení nenachází, snažily jsme se s paní doktorkou najít nějaký kompromis.
Dohodly jsme se, že si začnu kapat oční kapky na snížení nitroočního tlaku a podle výsledku za čtrnáct dní se rozhodne. Při další kontrole jsem raději počítala s variantou, že se budu muset své vybrané porodnice vzdát, ale mé obavy byly naštěstí zbytečné. Naordinované oční kapky mi pomohly, a tudíž případné komplikace by byly spíše vzácností. I přes tyto potěšující informace jsme se s manželem raději rozhodli pro schůzku s primářem nymburského porodnicko-gynekologického oddělení, panem doktorem Tomanem. Zkonzultovali jsme s ním můj zdravotní stav a dohodli se na postupu v případě nečekaných komplikací. Jedna z posledních věcí je už tedy vyřízena a my se opět posunuli směrem k dlouho očekávanému cíli.
Máme před sebou poslední měsíc a přípravy finišují. Vyprala jsem kojenecké oblečení a povlečení do postýlky ve speciálním pracím prášku pro miminka, vyžehlila je, složila, uklidila a postýlku povlékla. Pokojíček je už úplně hotový – hurá! Teď už zbývá jen připravit si tašku do porodnice. Opět jsem neponechala nic náhodě a důkladně si připravila seznam. Podle něj už by měla být hračka věci shromáždit a dát do tašky. Tak to bychom měli. V 38. týdnu jsem ještě absolvovala jedno z posledních vyšetření, kardiotokograf. Překvapivě ukázal pravidelné stahy opakované po pěti minutách. Jelikož ale byly bezbolestné, bylo mi řečeno, se jedná pouze o poslíčky.
Teď už nezbývá nic jiného než čekat na onen šťastný den, kdy se Vojtíšek rozhodne vstoupit do naší rodiny. Zdá se, že manžel je víc netrpělivý než já. Několikrát denně se mě ptá, jestli už nerodíme. Stačí, abych jen trošku bolestivě vzdychla... Posledních pár týdnů mě téměř každý den trápí otoky, pálení žáhy, zácpa, v noci nespavost a únava, ale všechny tyto neduhy se snažím zvládnout s nadhledem, jelikož vím, že na konci toho všeho mě čeká ta nejkrásnější odměna v podobě vytouženého miminka.
TÝDEN 27.–31.
Miminku začíná být v děloze těsno, takže se může pohybovat mnohem méně. Je dokončen vývoj plic a začíná se v nich tvořit látka, která umožní po porodu správnou funkci plic (tzv. surfaktant). Oči jsou otevřené, vývoj ledvin je prakticky ukončen. Miminko již vnímá zvuky a dává to najevo, trhne sebou a pohybuje se podle toho, jakou činnost maminka právě vykonává. Děloha je už pevnější a můžete pociťovat stahy (nazývají se Braxton-Hicksovy kontrakce. Mohou vás začít bolet záda, proto se snažte hodně relaxovat, nestůjte ani neseďte příliš dlouho a spěte na levém boku (nikoli na zádech).
TÝDEN 32.–36.
Dítě už bývá obvykle hlavičkou dolů a zadečkem nahoru. Chmýří se postupně nahrazuje mázkem, který bude na konci těhotenství z povrchu těla mizet. Zornička oka už reaguje na světlo, plod polyká hodně plodové vody, do které i hodně čurá. Vy už se cítíte těžká a neohrabaná, dítě tlačí na dělohu a vy můžete pociťovat časté nucení na močení a také mírnou dušnost. Pokud jste chodila cvičit, začněte si trénovat cviky pro třetí trimestr. Podkládejte si nohy polštářem, jezte hodně potravin s vápníkem. Můžete také zaregistrovat svědění těla, obvykle nejde o nic závažného. Nepoužívejte kosmetiku, která alergizuje.
TÝDEN 37.–40.
Vaše miminko se už připravuje na příchod na svět. V podkoží se mu ukládá tuk, takže se vyhlazuje kůže a mizí vrásky, dítě vypadá zaobleně. Vytváří se polykací a sací reflexy. Děloha zvětšila svou hmotnost 10krát a svůj objem dokonce 500krát. Pokud jste nervózní, je to naprosto normální, předporodní nervozita je u budoucích maminek běžná. Podle lékařů je dokonce i prospěšná, protože vaše tělo se připravuje na konec těhotenství a porod. Pokud můžete, ještě si užívejte „volna“ a zajděte třeba do do kina či do divadla (raději na něco příjemného, žádný thriller)...