Maminka.czPorod

Budu maminkou 4 - porod a šestinedělí

, Časopis Maminka
4. 9. 2009
Budu maminkou 4 - porod a šestinedělí
Naše seriálová těhulka Alena se stala poprvé maminkou a její manžel Luboš zase poprvé tátou. Jak proběhl porod, jak jej Alenka prožívala a jak zvládá náročné šestinedělí?

Seznamte se...

Rodiče: Alena (27), asistentka, Luboš (29), podnikatel, Vojtěch (1 měsíc). Bydliště: Český Brod

Nic na světě není krásnější než narození miminka. Zvláště pokud na něj rodiče tak dlouho a toužebně čekají – stejně jako Alena s Lubošem. Jejich cesta k rodičovství nebyla snadná a vůbec ne krátká, ale jejich víra a nakonec i trpělivost přinesly své ovoce. Z mladých manželů, kteří až dosud byli jen dva, se stali mladí a pyšní rodiče prvního syna Vojtěcha. Pokud se i vy chystáte každým dnem rodit, pak byste měla mít již všechno připraveno. Výbavičku do porodnice – nejen pro sebe, ale i pro miminko, všechny potřebné doklady (oddací list, dotazník o jméně dítěte; pokud jste svobodná matka, pak rodný list a dotazník; rozvedené ženy pak rodný list, rozvodový list a dotazník o jméně, občanský průkaz, kartičku pojišťovny a těhotenskou průkazku se všemi výsledky a vyšetřeními). Pozor, těhotenská průkazka zůstává v porodnici, takže pokud si ji chcete nechat na památku (nebo něco z ní), pak si ji okopírujte.

To, jak asi bude probíhat porod, už tušíte z předporodních kurzů nebo z knih či vyprávění kamarádek. Víte ale, co musíte udělat po porodu? Především jsou to organizační věci, které sice nejsou zrovna příjemné, ale jsou nezbytné. Je nutné dojít si na matriku, která přísluší místu narození pro rodný list miminka (tohle však může vyřídit manžel nebo lze požádat o zaslání poštou). Nezapomeňte ani na to, že do osmi dnů po porodu musíte přihlásit dítě u zdravotní pojišťovny – ideálně u té, u které jste pojištěná vy, tedy matka. Některé informace se mohou lišit, ale nebojte se, vše vám řekne matrikářka hned po porodu. Do porodnice si určitě také přibalte všechny léky, které užíváte, vhodnou obuv (rozhodně ne lodičky na podpatku ani sandálky), noční košili (ale můžete si vzít klidně i pyžamo, dnes se už na těchto věcech tak přísně nebazíruje, ale na druhé straně je noční košile nebo dlouhé volné triko mnohem praktičtější, především kvůli pohodlnosti a také lékařským kontrolám po porodu).

Chystá se s vámi „rodit“ také manžel? Pak by i on měl mít pohodlný oděv, přezutí, nějakou svačinku a pití (může to trvat i 24 hodin!), mobilní telefon, fotoaparát či videokameru (na její použití se ale zeptejte předem). A když už konečně porod začne? Víte, kdy vyrazit do porodnice? Není nutné cestu do porodnice přeceňovat (jen málokdy dojde k tzv. překotnému porodu), ale zase není dobré ji podceňovat – rodička přece nemusí do porodnice dorazit metrem nebo autobusem, protože manželovi se to nehodilo. Vždy mějte tedy po ruce nějakou variantu, aby vás potom nic nezaskočilo.

Porod

Už je čas… Těmito slovy jsem se vzbudila v 1.30 ráno manžela. Předešlý den mi po obědě začaly téměř po 10–12 minutách bolesti, které se podobaly těm menstruačním a v průběhu dne se intervaly zkracovaly až k pěti minutám. A protože jsem se zúčastnila předporodního kurzu, vytušila jsem, že se porod blíží… nehledě na to, že následující den jsem měla termín porodu. Když se mi podařilo manžela probudit, začali jsme postupovat podle předem promyšleného plánu. Já si dala sprchu, dobalili jsme poslední věci včetně svačiny a pantoflí pro manžela a vyrazili směr porodnice.

Dorazili jsme do ní ve 2.30. Na příjmu mi naměřili kardiotokograf a sepsali porodopis. Přivolaný pan doktor mě prohlédl a konstatoval, že jsem otevřená pouze na jeden prst. Ach jo, vyrozuměla jsem z toho, že to hned tak nebude. Umístili nás do příjemně a útulně zařízeného předporodního pokoje. Nezbývalo nic jiného než čekat. Já na nemocničním lůžku, manžel si ustlal na pohovce, která byla také v pokoji. Bolesti byly prozatím zvládnutelné, nicméně jsem skoro nespala. Jako první pomoc mi nabídli nahřátý pytlík s rýží, který jsem si položila na podbřišek. Celou dobu mi každé dvě hodiny točili monitor a kontrolovali srdeční ozvy miminka. Po ranní prohlídce jsme nebyli o moc dál, nevěděli jsme, zda nejde jen o poslíčky.

Porodní asistentka mi navrhla, ať si dám vanu, že se uvolním a tím se přiblížím k porodu. Neváhala jsem ani vteřinu a už jsem byla naložená v horké vodě. Po hodinové koupeli byly stahy stále po pěti minutách, opět mě vyšetřili. Hlavička miminka již byla sestoupnutá, ale já byla pořád otevřená jen na jeden prst. Přece jen byla ale koupel k něčemu dobrá – praskla mi plodová voda, i když odtekla jen část. Přestože mi říkali, že to stále nevypadá v nejbližších hodinách na porod, byla jsem ráda aspoň za nějaký pokrok. Během odpoledne mi dali injekci na uvolnění, abych byla optimističtější. Už jsem otevřená na tři prsty… Teď mi dávají klystýr, to nejtěžší mám stále před sebou – ale to jsem jako prvorodička samozřejmě netušila.

Už jsem byla dost vysílená, protože jsem třicet hodin nespala ani nejedla, tak jsem si dala další vanu. Tentokrát s meruňkovým aromaterapeutickým koupelovým olejem. Tahle koupel byla neuvěřitelně uvolňující a dokonce jsem při ní s manželem luštila křížovku! To abych přišla na jiné myšlenky… Po koupeli přišly infuze, protože mi zjistili pozitivní nález na streptokoka. To byla jediná doba, kterou jsem trávila na lůžku. Naštěstí to vždy trvalo pouze pár minut a já opět mohla vstát z postele a pochodovat po místnosti. Večer jsem poprosila o epidurál, abych se aspoň trochu vyspala a načerpala síly, ale řekli mi, že by se mi mohl porod zastavit. Takže mi podala sestřička aspoň injekci na uklidnění. Ta mi pomohla mezi tříminutovými stahy usnout. Bolest se začala stupňovat a mně nejvíc pomáhalo „drtit“ manželovi v pravidelných intervalech ruku a křičet. Tahle noc pro mě byla ta nejdelší v životě.
Ráno kolem 5. hodiny mě vyšetřili a už jsem byla otevřená na 5–6 centimetrů. Propíchli mi vak blan, aby odtekl zbytek plodové vody.

To už se porod nezadržitelně blížil. Jediné, na co se čekalo, byla správná poloha miminka. Měla jsem nutkání na tlačení, ale to jsem musela ignorovat. Jakmile se miminko „dotočilo“, šli jsme na sál a tam už to šlo celkem rychle. Několik stahů a zatlačení a Vojtíšek byl na světě. Položili mi ho na břicho, ale já byla tak roztřesená a vysílená, že ho raději odnesli k umytí, měření a vážení. Pyšný tatínek je následoval a vše důkladně zaznamenal. Mně zatím sešívali nástřih hráze, který byl pro mě v porovnání s předchozími kontrakcemi téměř bezbolestný. Pak mi přinesli ten malý zabalený uzlíček a já se rozbrečela štěstím. Tohle byl ten okamžik, na který jsem celých devět měsíců čekala. Vojtíšek byl nádherný… Po porodu vážil 3070 gramů a měřil 49 cm, a podle všeho byl v pořádku. Protože jsem téměř 40 hodin nespala, odnesly sestřičky Vojtíška do inkubátoru s tím, že mi ho přinesou, až si odpočinu. Dvě hodiny jsem byla ještě na sále a pak mě přeložili na pokoj. Vojtíška ke mně přinesli až po hodině a teprve teď jsem začala být mámou na plný úvazek. První chování, krmení, přebalování i koupání jsem prováděla s velkými rozpaky, ale jak plynou dny a týdny, staly se tyhle potřeby rutinou a já už celkem vše hravě zvládám.

Vojtíška plně kojím, výborně prospívá. Jsme rádi za každý nabraný gram i další centimetr. Doma je všechno ale úplně jiné než v porodnici. Není nikdo, kdo by pomohl radou, zbývá „jen“ manžel, který mi však byl a je velkou oporou. A chtěla bych poděkovat nejen jemu, ale i celému týmu nymburského porodnického oddělení v čele s panem primářem Tomanem a novorozeneckému oddělení za vstřícnost a milý přístup, kterého si jako prvorodička cením a vážím nejvíce. Období po porodu není snadné, zejména pro ženu, která rodila poprvé. Občas se vyskytnou chvíle, hlavně při kojení, kdy si nevím rady a bojím se, že mi ubývá mléko a že malý nepije tak, jak by měl. Naštěstí jsou kolem mě lidé, kteří mi rádi poradí, a já jsem vděčná za každou dobře míněnou radu. Pomohla mi také homeopatika i knihy o mateřství, ze kterých jsem se dozvěděla, že v prvních týdnech kojení může nastat období tzv. laktační krize, což však neznamená, že by se s kojením mělo přestat, ale právě naopak – že je nutné kojit dál, co nejvíce, odstřikovat a potíže s kojením prostě zvládnout trpělivostí.
Byla jsem opravdu chvílemi bezradná, ale zdá se, že stav se upravil a kojím i nadále. S Vojtíškem je náš život bohatší a naplněnější a my jsme s manželem ti nejšťastnější rodiče na světě.


Jak zvládnout Poporodní období?

Jakmile se maminka dostane po porodu domů, nastává pro ni a vlastně pro celou rodinu nové, náročné období. Změny, které přicházejí, se týkají nejen změn v těle a na těle, ale také na duši. Kromě toho zahajuje činnost mléčná žláza a žena začíná kojit své miminko. Některé změny ovšem přetrvávají navždy (například kožní změny, zejména strie či trhlinky na děložním hrdle). Ovšem i to je krásný důsledek těhotenství, se kterým nezbývá nic než se smířit někdy). Hormonální změny jsou další věcí, která může novopečenou maminku potrápit. I proto bývají ženy v prvních týdnech po porodu psychicky vyčerpané anebo dokonce psychicky labilní. Můžou přicházet stavy nejistoty a skleslosti, plačtivosti – a to bez příčiny. Snažte se co nejvíce odpočívat, nechte okolí (především partnera), aby vám pomáhalo, a pokud si nebudete vědět rady s kojením, bez výčitek zavolejte své dětské lékařce nebo laktační poradkyni (nebo dule, pokud jste rodila právě s ní).

Nikdy není pozdě na řešení problémů, a vždy je lepší začít je řešit včas, nikoli až když je pozdě. Některé ženy však v šestinedělí trpí nejen tzv. poporodním splínem, ale přímo poporodní depresí, kterou je již třeba řešit s odborníkem. Nestyďte se za to, mluvte o svých pocitech s okolím, neuzavírejte se sama ve svém smutku. Ze všeho nejvíc ale potřebujete v těchto chvílích pochopení okolí – jeho schopnost vcítit se do vaší situace. Bohužel, někdy to je těžké a okolí nechápe, proč jste taková, a situaci zlehčuje. Mateřství ale není pro každou maminku jednoduchým startem, některá se učí být matkou déle a složitěji, ale to nemusí znamenat, že by byla horší máma než jiná. Trpíte-li poporodním splínem, buďte v klidu, u většiny maminek odezní během několika dní, u některých trvá dva až tři týdny. U jiných může bohužel přetrvávat i několik měsíců. Nezapomeňte, že po uplynutí šesti týdnů vás čeká kontrola u vašeho gynekologa, během které se zkontroluje zhojení poporodních poranění, stav děložního hrdla a rodidel. Součástí je i vyšetření děložního čípku a odběr stěrů na cytologické vyšetření.

Speciál časopisu Maminka Back to school
Témata: Porod, Šestinedělí, Časopis Maminka, Pyšný tatínek, Těhotenská průkazka, Mléčná žláza, Svobodná matka, Cytologické vyšetření, Český Brod

Mohlo by vás zajímat
Chtěla jsem rodit do vody a být krásná. Vše bylo jinak, říká Kristýna Leichtová
Co by měli všichni milující rodiče naučit své děti? Nejen mýt ruce a čistit zuby!
Přiznání matek! Nejtrapnější zážitky z porodnice. Tohle nás nenapadlo!
Nekupujte zbytečnosti. Máma čtyř dětí radí, co opravdu s dětmi využijete
Andrea Tögel Kalivodová: Čím jsou plavky barevnější, tím lepší
Bláznivá letní láska: Málem jsem utekla od dětí a muže. Doteď se stydím
Marie Doležalová: Po porodu jsme všechny tlusté. Kašleme na ostatní
Meghan a Harry pokřtili syna Archieho. Chyběla královna a obřad byl soukromý
Nejtěžší je rozdělit čas a pozornost pro každé dítě, říká devítinásobná maminka

Horoskopy

Štír Čtvrteční pracovní výplň vás uspokojuje a nahrává vám ve všech směrech do karet. Pomalými krůčky jste…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Bohuslav, Bohuš, Božislav





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu