[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Kojení pro mě bylo u první dcerky ze začátku těžší. Moc jsem nevěděla, jak na to. Doporučovali nám přikrmovat, ale já to nevzdala a dcerku jsem pak kojila do roka a půl. Stejně tak i druhou. Nyní čekáme třetí holčičku a věřím, že to znovu půjde. Ale pokud by to nešlo, nedá se nic dělat. Nejdůležitější je, ať jsou maminka i miminko spokojené a třeba i s lahvičkou.
Kojení pro mě osobně bylo hrozné… Vydržela jsem to měsíc. V jednom prsu jsem měla neustále zatvrdlé mléko, bradavku tak zničenou, že byla v jednu chvilku jen strup, malý řval hlady… V tom samém prsu pak následoval 17centimetrový absces, bylo tedy nutné prso říznout, vymačkat… Ob den jsem jezdila do nemocnice v Motole na čištění, bolest byla opravdu nepředstavitelná. Nakonec se zjistilo, že mám zúžené mlékovody. I kdybych plánovala druhé dítě, vím, že kojit se ani nebudu pokoušet.
První tři děti jsem kojila půl roku, nejmladší dceru však 2,5 roku a byl to nepopsatelný zážitek, pouto mezi matkou a dítětem je naprosto nejbližší. I když mě naše dětská lékařka neustále od kojení odrazovala a propagovala drahá umělá mléka, nevzdala jsem to. Dceři je nyní sedm a půl roku a téměř není nemocná.
Dceru jsem kojila skoro rok, kojení naštěstí klaplo hned od začátku, šlo nám to krásně a přímo ukázkově přibírala. Synovi je teď 16 dní a já doufám, že nám to i nadále půjde tak krásně jako s dcerou.
Šílené, a čím víc dětí, tím horší. Prošla jsem si snad vším. Nakonec jsem vždy tu příšernou bolest překonala a vždy si spokojeně kojila až 20 měsíců. Nevzdávejte to, i ztracené mléko se dá najít.
Kojení jsem brala jako přirozenou věc. V porodnici přišla sestřička, ukázala mi, jak se má syn přisát, pochválila mi bradavky a tak nějak to šlo samo. Je pravda, že když jsme přišli domů, tak po pár dnech se syn u kojení čertil, a tak jsem neváhala a zavolala do naší porodnice, kde mi laktační poradkyně a sestřičky byly moc nápomocné. Hned ten den jsem tam jela. Ukázala jsem jim, jak syna přikládám k prsu, a sestřičky mi poradily, kde může být problém. Pravděpodobně jsem měla hodně mléka a syn se nestihl napapat. Také jsme zjistili, že mu vadí vůně sprchového gelu, který používám. Doma jsem ho vyměnila za ten bez parfemace a bylo vyřešeno. Nyní kojím už 2,5 roku. Kojení je za mě to nejlepší, co můžu dítěti dát. Umělá mléka jsou fajn věc, to každopádně, ale pořád je to uměle vytvořené mléko.
Kojila jsem alespoň druhou dcerku a bylo to úžasné. Vždy po ruce, hned klid, při pláči, hned spánek u prsa v náručí. Tak blízko jedna druhé. Denně plná náruč štěstí. Bylo to hezké.
Bohužel můj porod skončil akutním císařským řezem, ležela jsem několik dní bez dcerky. Kojení moc nešlo, přestože mi ji sestřičky vozily na přikládání. Byla jsem celá bolavá a vyčerpaná. Jak psychicky, tak fyzicky. Po příchodu domů jsem neměla na nic sílu a automaticky jsem přešla na umělé mléko, dcera byla spokojená, hezky spinkala a prospívala.
Kojení jsem měla doslova vydřené a bylo to šíleně psychicky náročné, syn se špatně přisával, usínal u kojení kvůli žloutence, ale nechtěla jsem to vzdát. Kdyby se mnou nebyl doma manžel, který mi vařil a neskutečně pomáhal, vzdala bych to. Nakonec jsem kojila do 11 měsíců a jsem za to neskutečně ráda. Příště už bych ale spoustu věcí udělala jinak.
U první dcery to nešlo vůbec, dlouho jsem se tím trápila. Vlastně mě to mrzí dodnes. Prostředního syna jsem kojila do 2,5 roku, než jsem znovu otěhotněla. A nejmladšího kojím doteď a brzy bude mít 5. narozeniny a jsem na to pyšná, ať si každý říká, co chce. Je to jen moje rozhodnutí a jeho bude, až bude chtít přestat.
Já jsem kojila dceru první čtyři měsíce. A další tři měsíce jen odstříkávala a pak jsem o mléko bohužel přišla. Mám vpáčené bradavky, takže z jednoho prsa šlo kojit lépe a z jednoho hůře. Navíc u kojení dcera plakala a nechtěla pít. Takže stejně byl po kojení nutný dokrm sušeným mlékem. U syna jsme vydrželi do čtyř měsíců, ale problém byl stejný jako u dcery.
Kojení jsem si představovala jako automatickou věc, ale ihned po porodu přišla studená sprcha. Syn se špatně přisával, plakal, bradavky jsem měla odřené do krve a psychicky jsem byla úplně na dně. Z porodnice jsem odcházela se stříkačkou s umělým mlékem a bohužel přes všechnu snahu jsem nebyla schopná ho plně kojit. S druhým dítětem už jsem věděla, do čeho jdu, byla jsem v pohodě a kojení se krásně rozjelo samo. Kojila jsem celých 13 měsíců. Proto se neobviňujte, když se vám nepodaří kojit.
Kojení pro mě bylo a je naprosto přirozené, automatické a hlavně jsem si nenechala radit v porodnici. Kojit se nedá podle tabulek, ale musí se poslouchat potřeby dítěte.