Canisterapie – léčba zvířecí láskou, která se "ordinuje" už i ve školkách

Canisterapie je pro všechny

Vždycky jsem si myslela, že canisterapie je určena pro nemocné či fyzicky postižené lidi. Z omylu mě vyvedla Mgr. Iva Bílková, vedoucí fyzioterapeutka jedné pražské kliniky. „Canisterapie není pouze pro fyzicky postižené lidi. Využívá se také pro psychicky postižené lidi a lidi trpící psychickým/neurologickým onemocněním (například autismus nebo deprese), možné je také využívat canisterapii pro lidi, kteří se cítí opuštěně a ztraceně. Celkově využití psů v terapii má nesmírně široké pole působnosti a dají se využít téměř u všech druhů onemocnění/postižení. Psa ale využíváme i ve výuce malých dětí, které učíme jak mimiku psa 'přečíst', co od něho očekávat, jak se k němu chovat."

Pejsci na návštěvě v mateřince i na základce? Proč ne!

Iva navštěvuje i mateřské a základní školy, které projevují o podobné aktivity čím dál větší zájem. Podle jejích slov jsou děti z přednášek nadšené, návštěva pejska ve školce je totiž ideálním zpestřením klasického dětského vzdělávacího programu. Děti pak malují obrázky na téma návštěvy pejska ve školce/škole. V mateřských školkách je cílem návštěvy pejska rozvoj jemné i hrubé motoriky u malých dětí (dítě manipuluje s pejskem, hladí si ho, krmí, češe, obléká, zapíná obojek/postroj, vodí na vodítku. Pes ale pomáhá i správné výslovnosti (pejsek poslechne povel, když je vysloven správně  bez šišlání).

VIDEO: Proč jsou čeští domácí mazlíčci světovým fenoménem?

Co se děti učí od psů

U dětí na základní škole se psi využívají především na prvním stupni, a to k rozvoji českého jazyka, matematiky, angličtiny (některé povely, které pejsek zná, jsou právě v anglickém jazyce). Děti se tak snaží být k pejskovi ohleduplné, přesné ve výslovnosti, přesné v zadávání nonverbálních povelů. Cílem u obou věkových skupin je nabýt přesvědčení, že psi nejsou nebezpeční, ale musí se respektovat jejich vyjadřování. Pokud komunikaci psa vůči člověku dítě umí „přečíst“, není potřeba se psa bát, naopak se může stát tím nejlepším parťákem.

Iva Bílková říká, že pokud je ve školce dítě, které se psa bojí a celou dobu je jen pozorovatelem, tak má velkou radost pokaždé, kdy se dítko na konci hodiny také zapojí. A psa si sice ostýchavě, ale pohladí nebo mu dá kus sýra z ruky. Nejzajímavější je prý pozorovat komunikaci u autistických dětí, tedy konkrétně to, jak dítě komunikuje se psem a prostřednictvím psa s maminkou, učitelkou nebo jí samotnou. 

Na besedě i s osmákem nebo pakobylkou

Ne všechny děti ale pejska hned chtějí pohladit, mají strach a k obezřetnosti je mnohdy navádí především rodiče. Jak terapeutka dětské obavy eliminuje?

„U takovýchto dětí se snažíme původní blok nenásilně odstranit během úvodní přednášky, kde jim vysvětlíme, co to vlastně canisterapie je, k čemu se takto vycvičený pes používá a jaké musí mít náležité zkoušky. Většinou na začátku ukazuji, jaké 'psí kusy' pes umí a některé z nich jsou opravdu legrační. Taková atmosféra většinou odblokuje i velmi bázlivé děti. Pro terapii i samotné přednášky využíváme i jiná zvířata. Někdy chodíme s myškami, morčetem, osmákem degu, mívali jsme i pakobylky indické. Záleží na tom, co momentálně doma chováme a máme jistotu, že se zvířátko nebude vůči člověku chovat agresivně. Základem je i nutné správné vysvětlení dětem, co od daného zvířátka mohou očekávat a jak s ním mají zacházet, aby mu neublížili,“ vysvětluje Iva Bílková.

Příběhy

Holčička vyrůstá s rodinným psem, teď zkouší štěkat a aportovat jako on

Práce se zdravými dětmi je pochopitelně krásná, děti jsou nadšené, veselé samy o sobě. Jinak je to ale s dětmi v psychiatrické léčebně, které trpí anorexií, mají za sebou sebevražedné pokusy… 

Pejsek pomáhá v mládí i stáří

Že jablko nepadá daleko od stromu, dokazuje i Ivina dcera, která se psem navštěvuje pro změnu domovy seniorů. I staří lidé dokážou projevit radost, často a rádi prý vzpomínají na to, co ten jejich Punťa uměl, a těší se na další setkání s terapeutickým psem nebo třeba morčetem.

 „Pokud je pes u starého opuštěného člověka na lůžku, pak je až dojemné pozorovat komunikaci člověka se psem. Jak je rád, že je u něj někdo v posteli, užívá si olizování, hlazení, mazlení. Obzvlášť, jestli taková osoba byla majitelem psa ve svém aktivním životě,“ říká terapeutka. Vidět u ležících seniorů, jak moc vděční jsou, že je vůbec někdo přišel navštívit, bývá to nejsmutnější, na druhou stranu ale tito lidé pokaždé pookřejí a těší se na další setkání. Canisterapie je prostě terapie (zvířecí) láskou.