[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Z výzkumů vyplývá, že pozitivní dopad na pocit sebeúcty, vlastního sebehodnocení a zejména hledání vlastní identity má pro děti kontakt s rodinou. V Čechách to přitom není běžný postup, ve spojení s biologickou rodinou je zhruba jen deset procent dětí, které vyrůstají v dětských domovech.
„Nejkrásnější příběhy jsou samozřejmě ty, kdy se děti mohou vrátit zpět domů. Z praxe se ukazuje, že situaci v konkrétní rodině je třeba neustále přehodnocovat, protože se mění. Ukazuje to třeba příběh, v němž dva sourozenci prošli nejprve odděleně a následně společně dvěma pěstounskými rodinami na přechodnou dobu. V situaci, kdy přišli do dětského domova, zde zůstali jen necelý rok. Pozitivní je za mě i to, že kontakt dítěti přinese znalost jeho osobního příběhu, reálný náhled na jeho situaci, a tedy třeba dobrou přípravu na odchod z ústavního zařízení. Dítě neodchází k rodině s nereálným očekáváním a nenávistí vůči světu, protože ho z jeho rodiny neoprávněně odebrali,“ říká Tereza Jandová, ředitelka Dětského domova Korkyně u Dobříše.
Nadace Terezy Maxové dětem se v rámci programu Rozjedu to!, který realizuje v partnerské spolupráci se společností Škoda Auto, snaží o změnu. „Ať jsou vztahy v biologické rodině jakékoli, dítě by mělo vědět, kam patří, a v rámci systematické práce třeba také pochopit rodinné vzorce a složitosti či některá rozhodnutí rodičů. To vše hraje klíčovou roli v ukotvení dítěte a v budování jeho zdravé sebehodnoty a celkového náhledu na život,“ vysvětluje Terezie Sverdlinová, ředitelka Nadace Terezy Maxové dětem.
To potvrzuje i Tereza Jandová z Dětského domova Korkyně. V tomto dětském domově jsou v kontaktu s biologickou rodinou všechny děti a ředitelka domova potvrzuje, jak moc je to důležité: „Práce s rodinou začíná ještě před nástupem dítěte do domova. Abychom mohli dobře naplňovat potřeby dětí umístěných mimo rodinu, je nutné znát jejich rodinný systém. Mapováním situace v rodině zjišťujeme možnosti rodiny, kontakty dítěte, z pohledu dítěte mu projevujeme opravdový zájem o jeho situaci. Pokud jsou dítě i rodina s námi v souladu, rozumí tomu, proč je dítě umístěno mimo ni, dítě může pracovat na změně své situace, čerpat podporu. Pracovníkům zařízení se vytváří prostor pro budování individuálního profesionálního vztahu s dítětem. Tento vztah je založen na zájmu a respektu k životnímu příběhu dítěte. Vždy mluvím s rodiči a vychovateli o tom, že v situaci, kdy je dítě umístěno k nám do dětského domova, jsme tak trochu jako rozvedené manželství, v němž v žádném případě nesmí být zapomínáno na potřeby dětí.“
Mnohdy je obtížné kontakt s biologickou rodinou navázat, rodiče jsou v těžké životní situaci nebo třeba nemají z počátku zájem se s dítětem setkat. „Každé dítě, které nevyrůstá se svými rodiči, má velmi nejistou identitu. I pokud není v rodině zázemí ideální, tak i tak máme stále nějaké povědomí o tom, kam patříme. Dítě v ústavní péči tento pocit ztrácí,“ vysvětluje Danka Pukancová, sociální pracovnice pro přípravu, provázení, pomoc a podporu náhradních rodin, která byla i ředitelkou několika dětských domovů na Slovensku. A dodává: „Na Slovensku se situace za posledních 20 let velmi posunula. Před 20 lety bylo v kontaktu s biologickou rodinou asi 10 % dětí, které vyrůstaly v ústavní péči, nyní je to téměř 50 %. Myslím, že v Čechách to bude kolem těch 10 %, nemám přesné statistiky, je to spíš můj odhad z praxe."
Podle ní je rozdíl v tom, že na Slovensku už odborníci rozumějí tomu, proč je kontakt s biologickou rodinou důležitý, problematika ústavní péče tam totiž spadá pod ministerstvo práce a sociálních věcí. Zákony v obou zemích jsou velmi podobné, zádrhel u nás je ale v tom, že dětské domovy stále patří pod ministerstvo školství a soustředí se spíše na vzdělávání. Často tak není vnímán sociální aspekt, který je velmi zásadní.
„Kontakt s biologickou rodinou v našem domově probíhá různými způsoby, například formou asistovaných návštěv v zařízení, v místě bydliště rodiče, v místě výkonu trestu odnětí svobody, formou Skype hovorů, telefonických hovorů, písemným stykem. Náročné jsou sliby rodičů, když je nedodrží, například když rodič dítěti slibuje brzký návrat do rodiny, ale ví, že se neuskuteční,“ uvádí Petra Součková, sociální pracovnice Dětského domova Býchory.
V rámci programu Rozjedu to! připravila Nadace Terezy Maxové dětem v partnerské spolupráci se Škoda Auto seminář pro pracovníky dětských domovů s názvem Podpora vztahu dítěte v náhradní péči s biologickou rodinou. Na podzim loňského roku získal seminář akreditaci ministerstva školství a k celé problematice odborníci připravují metodiku s cílem nabízet ji dětským domovům jako podpůrný zdroj informací pro práci s biologickou rodinou.
„Realita je náročná, v tom prvotním získání důvěry ze strany biologické rodiny. Musí vědět, že jste jejich partner, nikoli protivník. Nenechat se odradit věcmi, jako jsou určitá nespolehlivost, nedochvilnost atd. Celkově jde o delší proces, který pak však začíná fungovat,“ popisuje Josef Povolný, ředitel z Dětského domova Krnsko.