Maminka.czŠkolství

Problém českého školství. Děti se do školy netěší. Co s tím dělat?

Jana Potužníková 7.  3.  2024
České děti podle opakovaných průzkumů fakt nechodí do školy s láskou. Zatímco na prvním stupni to ještě jakžtakž jde, na druhém to české školství naprosto prohrává. Proč? A co s tím?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Poslední roky jsou výsledky průzkumů plus minus identické: České děti se do školy moc netěší, vnímají ji v lepším případě jako nudnou. V roce 2022 potvrdil v jednom z rozhovorů také David Souček z projektu Kalibro, kde už čtvrt století sledují, v čem jsou dnešní školáci co do vědomostí dál než my a v čem pokulhávají. A kromě jiného také zkoumá míru spokojenosti českých dětí na českých školách.

Co říkají dosavadní zjištění? Že zatímco v první třídě se ve škole nudí okolo 22 % žáků, na konci základní školy, v 9. ročníku, už je to 60 % dětí! Tím se podle Davida Součka stávají naše děti jakýmisi smutnými rekordmany mezi vyspělými zeměmi. A ruku v ruce s nimi drží ten smutný rekord hlavně naše školství. Proč je to číslo tak vysoké? Proč roste spolu s věkem? A na čem v otázkách spokojenosti dětí ve škole můžete zapracovat vy z pozice rodiče? Pochopit wellbeing… 

VIDEO: K tabuli půjde...české školství! Jak to vypadá v jedné škole v Příbrami?

Než se pustíme do odpovědí, je dobré říct, že tím, jak je, nebo není dětem ve školách dobře, se u nás zabývá čím dál víc institucí, a to v rámci studia tzv. wellbeingu. (A ano, wellbeing je i v doslovném překladu o tom, jak se cítit dobře.) Jednou z organizací, které jej považují za důležitou součást vzdělávání, je například Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (cosiv.cz).

Lektorka a mentorka PhDr. Lenka Felcmanová, vedoucí pracovní skupiny Wellbeing v Partnerství pro vzdělávání 2030+, k příčinám špatných výsledků výzkumů spokojenosti českých dětí ve školách říká:

„Jednak způsob učení je ještě stále převážně pasivní a nepovzbuzuje aktivitu žáků. Děti samy opakují, že postrádají souvislosti mezi tím, co se učí, a otázkami, k čemu jim dané vědomosti budou v budoucnosti. Tedy je tam málo napojení vzdělávacího obsahu na jejich zkušenosti, potřeby a zájmy.“ Dále neumíme vytěžit přirozenou zvídavost žáků. Umíme ji nastartovat, ale pak děti zahltíme informacemi, že se nemohou dostat víc do hloubky. To nemohou mimo jiné ani proto, že nedostávají dost prostoru, aby nové poznatky vstřebaly, napojily na to, co už znají, daly si nové do souvislostí s tím, co vědí. 

Hledání chyb aktivuje atmosféru strachu 

„Velmi málo se ve školách věnujeme nalézání silných stránek dětí. Jsme hodně zacyklení ve špatné práci s chybou, pořád ji vnímáme jako selhání, které je třeba tajit, nebo ještě hůř - trestat. A stejně to mimochodem vnímají i pedagogové, kteří se sami bojí dělat chyby. A tam, kde se lidé bojí chybovat, vzniká atmosféra strachu, v níž se opravdu špatně učí. Hlavně citlivější děti se bojí hodnocení. Ty, které chybují častěji, bojují navíc s posměchem ostatních, protože v českých školách hodně funguje také srovnávání se. A pak se vlastně není co divit, že jsou děti pasivní a rezignované,“ vysvětluje Lenka Felcmanová.

Přitom na začátku jsou přirozeně zvídavé všechny! Jenže když se bojíte udělat chybu, méně to zkoušíte. Když méně zkoušíte, méně trénujete, máte menší prostor se opravdu naučit, potvrdit si vědomosti, pochopit. A z chození do školy se pak snadno stává snaha prostě jen „přežít další den“. 

Přihlaste se
a zdarma dočtěte
tento článek

 

 

V pokračování článku také najdete

Proč na děti nepřenášet vlastní negativní zkušenosti?

Jak zakomponovat kreativní rodičovský přístup? A co v praxi znamená?

Čím dítě nejvíce podpoříte?

Témata: Časopis Maminka, Školák, Vzdělání, Základní škola, Školství, K tabuli půjde české školství, Rodiče, Školy, Premium, učení, Příbram, Student, Matouš, wellbeing, ČOSIV, Kulture, Děti, Lenka Felcmanová, Škola, Máťou, České děti, Výklad, Odbornice, Mentorka, Láska