Maminka.czPremium

České děti se do školy netěší. Jak může pomoci rodič, radí odbornice

Jana Potužníková 4.  10.  2022
České děti podle opakovaných průzkumů fakt nechodí do školy s láskou. Zatímco na prvním stupni to ještě jakžtakž jde, na druhém to české školství naprosto prohrává. Proč? A co s tím?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Poslední roky jsou výsledky průzkumů plus minus identické: České děti se do školy moc netěší, vnímají ji v lepším případě jako nudnou. Naposledy to na konci srpna tohoto roku potvrdil v jednom z rozhovorů také David Souček z projektu Kalibro, kde už čtvrt století sledují, v čem jsou dnešní školáci co do vědomostí dál než my a v čem pokulhávají. A kromě jiného také zkoumá míru spokojenosti českých dětí na českých školách.

Co říkají dosavadní zjištění? Že zatímco v první třídě se ve škole nudí okolo 22 % žáků, na konci základní školy, v 9. ročníku, už je to 60 % dětí! Tím se podle Davida Součka stávají naše děti jakýmisi smutnými rekordmany mezi vyspělými zeměmi. A ruku v ruce s nimi drží ten smutný rekord hlavně naše školství. Proč je to číslo tak vysoké? Proč roste spolu s věkem? A na čem v otázkách spokojenosti dětí ve škole můžete zapracovat vy z pozice rodiče? Pochopit wellbeing… 

VIDEO: K tabuli půjde...české školství! Jak to vypadá v jedné škole v Příbrami?

Než se pustíme do odpovědí, je dobré říct, že tím, jak je, nebo není dětem ve školách dobře, se u nás zabývá čím dál víc institucí, a to v rámci studia tzv. wellbeingu. (A ano, wellbeing je i v doslovném překladu o tom, jak se cítit dobře.) Jednou z organizací, které jej považují za důležitou součást vzdělávání, je například Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (cosiv.cz). Tam působí jako lektorka a mentorka PhDr. Lenka Felcmanová, která k příčinám špatných výsledků výzkumů spokojenosti českých dětí ve školách říká:

„Jednak způsob učení je ještě stále převážně pasivní a nepovzbuzuje aktivitu žáků. Děti samy opakují, že postrádají souvislosti mezi tím, co se učí, a otázkami, k čemu jim dané vědomosti budou v budoucnosti. Tedy je tam málo napojení vzdělávacího obsahu na jejich zkušenosti, potřeby a zájmy.“ Dále neumíme vytěžit přirozenou zvídavost žáků. Umíme ji nastartovat, ale pak děti zahltíme informacemi, že se nemohou dostat víc do hloubky. To nemohou mimo jiné ani proto, že nedostávají dost prostoru, aby nové poznatky vstřebaly, napojily na to, co už znají, daly si nové do souvislostí s tím, co vědí. 

Hledání chyb aktivuje atmosféru strachu 

„Velmi málo se ve školách věnujeme nalézání silných stránek dětí. Jsme hodně zacyklení ve špatné práci s chybou, pořád ji vnímáme jako selhání, které je třeba tajit, nebo ještě hůř - trestat. A stejně to mimochodem vnímají i pedagogové, kteří se sami bojí dělat chyby. A tam, kde se lidé bojí chybovat, vzniká atmosféra strachu, v níž se opravdu špatně učí. Hlavně citlivější děti se bojí hodnocení. Ty, které chybují častěji, bojují navíc s posměchem ostatních, protože v českých školách hodně funguje také srovnávání se. A pak se vlastně není co divit, že jsou děti pasivní a rezignované,“ vysvětluje Lenka Felcmanová.

VIDEO: Hana Matoušů z Global Teacher Prize: Nejdůležitější je prolomit strach učitelů ze změn

Přitom na začátku jsou přirozeně zvídavé všechny! Jenže když se bojíte udělat chybu, méně to zkoušíte. Když méně zkoušíte, méně trénujete, máte menší prostor se opravdu naučit, potvrdit si vědomosti, pochopit. A z chození do školy se pak snadno stává snaha prostě jen „přežít další den“. 

Učit se pro známky, pro pochvalu, nebo pro sebe? 

Protože děti tak špatně vidí souvislost mezi učebním obsahem a svou budoucností, nevědí, co jim k čemu v životě bude. Mají také chybně zafixované, že se musejí učit „pro známky“ nebo „aby táta s mámou měli radost“. Jen málokteré české dítě přirozeně cítí, že se učí pro sebe, svůj budoucí život. Pro to, aby mohlo objevovat i to, kdo je ono samo a kam vůbec míří.

„Velmi problematické je pak i samotné prostředí školy. Děti tráví den v něčem, čemu říkáme hlukový smog. Ve škole je obrovské množství hluku. A také spousta informací, které nemohou vstřebávat mimo jiné právě proto, že aktivují obranné systémy a část slyšeného odfiltrovávají. To se mimochodem učí i doma, když jim u všeho na pozadí běží televize jako kulisa -naučí se část zvuků kolem sebe neslyšet. A ano, část těch zvuků může být právě i nezáživně podané výkladové učení z úst pedagoga, který děti aktivně nezapojuje,“ ukazuje Lenka Felcmanová souvislosti, které by laika na první dobrou ani „netrkly“.

A co když jsou problémem sociální vazby ve škole?

O tom, jak je dětem ve škole fajn, hodně rozhoduje také to, koho tam potkají a jak se daří udržovat dobré vztahy mezi dětmi. A ano, může se snadno stát, že zjistíte, že dítě utíká domů hned po obědě proto, že je tam „divná partička“, že je tam „někdo zákeřný“, že „si s nikým nerozumí a děti jsou tam divné“. Napravit to lze. Ale ne rychle a ne pod palbou emocí, protože ty nás stoprocentně jako milující rodiče zavalí.

„Je nám to líto, můžeme mít vztek, být naštvaní a cítit, že bychom nejraději vběhli do školy a udělali scénu. Ale čemu by pomohlo jít a učitelce vpálit, že dělá svou práci špatně? Místo toho je důležité takovou prvotní emoci v sobě zpracovat a pak hledat s chladnou hlavou, jak dítětipomoct,“ doporučuje Lenka Felcmanová.

Před dítětem samotným nic nebagatelizujte, ale ujistěte ho, že cestu budete hledat takovou, aby bylo zase fajn. „To obnáší v klidu si sjednat schůzku s učitelkou a problém jí popsat. Ptát se, jak ona může dítěti, kterému není ve škole dobře, pomoct. Nabídnout při tom spolupráci. Jít cestou společné pomoci, nikoli boje. Ten mimochodem dítě, které necítí bezpečí, zažívá denně. Pokud vnímá ohrožení, ani nemá šanci se učit, jeho mozek řeší primárně právě pocity ohrožení, nikoli učivo ve škole,“ vysvětluje dál odbornice. I proto musíte samozřejmě ošetřit i dítě samotné. 

Rodič jako problém českého školství?
K tabuli půjde české školství

Rodič jako problém českého školství?

„Stejně jako zpracujete své primární pocity, pomozte s nimi dítěti. Vyjádřete pochopení pro to, jak mu je. Dejte vizi toho, jak to budete řešit. A pomozte mu popsat emoce i najít způsob, jak si s nimi poradí, až jej zase příště zaplaví smutek, strach. Pomozte mu najít tzv. aktivitu k seberegulaci (což může být dýchání, hra s nějakou pomůckou a podobně). A pokud ani tohle nestačí, vydejte se ještě za školním psychologem nebo metodikem prevence. Nenechte se odbýt ani tehdy, když nevyjde první kontakt s učitelem, mnozí ještě nejsou školení na takové rozhovory s rodiči. Ale vy byste to neměli vzdát i proto, že tak dítě uvidí, že dostat se dá i z velmi nepříjemné situace. Že je možné zvládnout i hodně náročné věci, a tím to, co bylo v počátku negativní, obrátit v něco dobrého,“ dodává ještě Lenka Felcmanová. 

Jak problém řešit? Hodila by se zahraniční inspirace… 

V zahraničí se přitom spousta věcí dělá ve školách už dávno jinak. Jen namátkou: Je přirozenější víc akcentovat úspěchy, víc chválit a méně kárat. Pomáhat hledat silné stránky než ukazovat pořád ty slabší. „Velkým fenoménem je také dobře děti provázet navazováním vrstevnického chování. My tady často říkáme, ať si to děti mezi sebou vyřídí samy, ale nejsou jim předávány principy respektující komunikace, takže vítězí prostě ten silnější. Ale v zahraničí se hodně dbá na soudržnost kolektivu, více se věnují kultuře vzájemné pomoci, respektu, asertivity a dávají prostor, aby si to děti trénovaly. A pozor, tohle učení tam má stejný vzdělávací obsah jako třeba matematika!“ upozorňuje Lenka Felcmanová.

To naše děti ve škole opravdu příliš často nezažijí. Proto už kolem čtvrté třídy ztrácejí radost z chození do školy. Chybí jim totiž mimo jiné pocit sounáležitosti. Nefungují u nás komunity navázané na školu. Nefunguje komunikace rodina a škola. A když už o škole doma mluvíme, tak jako o povinnosti, jako o „nutném zlu“, o něčem, co je třeba vydržet. K čemuž ještě my, rodiče, často dodáváme, že „my jsme ji taky neměli rádi, a přežili jsme to“. 

V pokračování pro předplatitele také najdete

Proč na děti nepřenášet vlastní negativní zkušenosti?

Jak zakomponovat kreativní rodičovský přístup? A co v praxi znamená?

Čím dítě nejvíce podpoříte?

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.

Vyzkoušet za 1 Kč Více informací
Témata: Rodiče, Časopis Maminka, K tabuli půjde české školství, Školák, Školství, Vzdělání, Premium, Školy, Student, Základní škola, učení, Máťou, Odbornice, Průzkum, Děti, Příbram, Škola, České děti
Mohlo by vás zajímat
Před pěti lety získala titul Nejkrásnější dívka světa. Jak vypadá Anastasiya dnes a čím by chtěla být, až vyroste?
Mrázková Dita
slavné děti
První těhotný muž světa porodil 3 děti. Nechtěl jsem zůstat lesbickou ženou, opačné pohlaví je pro mě přirozenější, říká
Formánková Simona
transgender
Těhotenství s trojčaty týden po týdnu. Podívejte se na neskutečnou proměnu ženského těla
kog
Těhotenství
Použitý kondom nebo ojetá pneumatika? Tyhle těhotenské fotky jsou kreativní až za hranu! Posuďte sami
Formánková Simona
Galerie
Princ George nebo princezna Charlotte jako dospělí: Jak se promění tváře dětí z královských rodin za několik let?
Formánková Simona
Galerie
Tajemná linea nigra: Co znamená hnědá čára uprostřed těhotenského bříška?
Machová Martinasim
Těhotenství
Intimněji už to nejde: Tyhle fotky zachycují první vteřiny dítěte na světě. Podívejte se na dechberoucí detaily
Víchová Tereza
Porod
Upečte si dokonale vláčný perník. S nastrouhanými jablky bude nepřekonatelný
redakce
Recepty
Chlapec žil pouhých 10 dní. Společně strávený čas pro nás byl požehnáním, tvrdí rodina. Jejich dojemný příběh obletěl celý svět
Formánková Simona
Příběhy