[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
"To už je těžký úděl žen. Když to tam vydržely ty před tebou, ty to vydržíš taky." Bu bu bu! Možná jste slýchala podobné strašení, které vás jako by zaklelo, a vy teď máte z porodnice obavy. Jasně, ne každá jsme povaha na to, povít potomka doma. Ale i když se rozhodnete rodit v porodnici, můžete si tenhle megadůležitý zážitek přece udělat co nejhezčí, harmonický. Jen je potřeba vystoupit z pasivní role zakleté princezny a trochu víc plánovat. Dnešní porodnice už za sebou mají obrovský kus cesty a porod v nich opravdu nemusí být něco, co nutně přetrpíte.
Jak se píše na webu projektu Na porodu záleží: "Věříme, že žena má ve věci porodu právo na svobodnou a informovanou volbu a na plnou podporu okolí. Protože univerzální recepty nefungují, stejně jako znejišťování nebo nátlak." Projekt proto vyzývá k toleranci a zdůrazňuje, že každá žena by měla mít právo a možnost porodit tak, jak si přeje – a za rovných podmínek.
Porod očima fotografky Daniely Liškové: "Jednalo se o přirozený porod v naprosto intimním prostředí Porodnice Rakovník. Tímto nevšedním zážitkem jsem byla naprosto okouzlená a všem ženám bych přála, aby měly stejně jako žena na mých fotografiích možnost taky tak krásně prožít příchod nového človíčka na tento svět."
Autorkou snímku je Daniela Lišková.
"Rodila jsem v Rychnově nad Kněžnou. Syn nešel hodiny a hodiny vytlačit. Musel přijít primář, jak mi to nešlo, porodní asistentky na to zřejmě nestačily. Nakonec jsem svolila k nástřihu, a to malej vyletěl ven jak raketa, že ho ani skoro doktor nedostihl."
"V roce 2019 jsem porodila doma – neplánovaně a neasistovaně. Byl to můj druhý porod, první doma. Třetí porod jsem si přála opět prožít doma, ale dcera to potřebovala jinak... A tak jsem si zvolila alespoň porodnici, kde jsem cítila, že budu respektována, a kde přijmou moje porodní přání. Havířovská nemocnice byla skvělá volba. V intimitě noci jsem si do svých rukou porodila Malvínu. Součástí procesu byli můj manžel, úžasná dula a jako tiché pozorovatelky sestra a doktorka. Po necelých pěti hodinách od porodu jsme společně odcházeli domů."
"Dcera se narodila v tzv. čepici štěstí – ve vaku blan. Fotka je po otočení z kleku, kdy mi dceru poprvé položili na hruď. Téměř 24 hodin jsme strávily kůže na kůži přikryté dekou."
"U druhého porodu jsem zvolila menší porodnici ve Šternberku. Věděla jsem, že porod může být ještě daleko hlubší zážitek, ale potřebovala jsem k tomu porodní asistentku, která bude důvěřovat ženskému tělu a vytvoří mi intimní prostředí pro stvoření zázraku. Našla jsem si na doporučení svého anděla Bibianu. Po příjezdu do porodnice mi zapálila svíčky ve sprše a umístila mi na poličku mou sošku těhotné bohyně. Ukázala manželovi, jak mi správně stlačovat body na bedrech, aby mi ulehčil od kontrakcí. Vklouzli jsme oba do sprchy. Bibiana stála opodál a dala mi důvěru, že to zvládnu. Čelo jsem si opírala o stěnu sprchy, v ruce držela sprchu, mírně pohupovala pánví a snažila jsem se jít bolesti naproti a co nejvíc se uvolnit. Pomáhal mi k tomu i můj hlasový doprovod. Bibi nám k tomu ještě pustila relaxační hudbu. Pak už jsem cítila, že děťátko chce jít hlavičkou ven – nahmatala jsem ji a s další kontrakcí byla venku. Neproběhlo žádné přenášení na lůžko do pozice na zádech. Zbytek tělíčka už šel snadněji – díky gravitaci a poloze vestoje to šlo opravdu rychle a manžel si za asistence mohl zachytit syna do rukou. Až pak dorazil zbytek porodního týmu. Syn mě vůbec neporanil a přišel na svět téměř bez pláče, hodinu po přijetí do porodnice. Následovalo dotepání pupečníku, manžel po dvaceti minutách přestřihl pupeční šňůru. A pak nerušený více než dvouhodinový bonding. Měřilo se a vážilo až poté. Děkuji Bibi za důvěru, svému manželovi za oporu a sobě za vnitřní sílu."
"Držíme se synem prvenství: šlo o úplně první porod do vody v havířovské porodnici! Byl téměř bez zásahů, syn se narodil v porodní vaně přímo do vody."
"Rodila jsem v nemocnici, ale vše bylo tak, jak jsem chtěla já. Postupovalo se podle porodního plánu, který jsem přinesla. Nikdo mě k ničemu nenutil, na všechno se ptali. Pila jsem si svou milovanou coca-colu, a personál mi ji dokonce podával. Za mě spokojenost a ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze budu příště rodit zase."
"Co mě při tomto krásném, rychlém a vědomém porodu překvapilo, bylo, že dcera se narodila naprosto pokojně a bez pláče. Ve společnosti je narození dítěte prezentováno, že musí vždy plakat/řvát. A i já to tak měla zafixováno. Ale u své druhé dcery jsem se přesvědčila, že tomu tak být nemusí. Byl to nepopsatelný pocit, mít na hrudi takto klidné a spokojené miminko. Za zmínku stojí i to, že plakat jsme ji poprvé slyšeli až po třech dnech, kdy se poprvé dostala do cizích rukou (pediatra, který přišel na kontrolu). Jsem ta z žen, které se při porodu potřebují naladit na sebe a miminko, takže jsem péči porodní asistentky vyloženě nepotřebovala. Ta to respektovala a dopřála nám soukromí. Při samotném závěru porodu se mi od ní dostalo podpory a povzbuzení, ale vše nechala v mé režii, za což jsem velmi vděčná. Nerušený bonding u nás probíhal přes tři hodiny. A za další tři hodiny už jsme byli na cestě domů za starší sestřičkou – to považuju za nejlepší rozhodnutí. Ta domácí atmosféra, sžívání se a láskyplné chvíle s mými holčičkami a manželem... To byly nejkrásnější chvíle v mém životě. Další porod bych rozhodně zvažovala doma, musí to být nepopsatelný zážitek."