Maminka.czK tabuli půjde české školství

České školství uprostřed změn: Míč je na straně ministerstva, pedagogů i nás, rodičů

Jana Potužníková 5.  12.  2021
Když se 1. 12. potkali v online diskusi v rámci projektu časopisu Maminka„K tabuli půjde… české školství“ největší odborníci na školství v ČR, včetně budoucího ministra Petra Gazdíka, shodli se na nejbolavějších místech vzdělávání u nás. I na tom, že práce bude „jako na kostele“. Jak na straně ministerstva, tak ve sborovnách, ale také na pedagogických fakultách. A do velké míry musíme pokroky iniciovat také my, rodiče. Protože jde o budoucnost našich dětí.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

V současné chvíli se český školní systém potácí stále ještě v převažující tradiční frontální výuce spojené s biflováním, testy a nekompromisním známkováním. Děti se učí kde jaká fakta, místo toho, aby se doslova a do písmene připravovaly na život. A přesto se styl výuky u nás mění jen velmi pomalu.

Svoboda, se kterou jen málokdo umí zacházet

 „Přitom je český učitel jedním z nejsvobodnějších v Evropě. Ale ve školách tuto svobodu nevidíme. A právě v práci jednotlivých učitelů ve třídách já spatřuji možná největší slabinu českého školství,“ vysvětlil jeden z diskutujících, pedagog a lektor Robert Čapek z projektu Líný učitel. Podle Ondřeje Šteffla, mimo jiné zakladatele soukromých škol Scio, ale stávající pedagogové ani nemohou učit jinak. Problémem podle něj je, že pro nás je typické opakovat to, co jsme zažili sami. Tedy, pedagogové učí, jak byli učeni oni sami. Navíc ani české pedagogické fakulty je nevedou k pokrokovému způsobu výuky, protože tam se obecně učitelé takřka neučí učit. Učí se právě ta fakta, která předávají dál dětem. Dětem, které se potřebují učit vidět svět v souvislostech, ale místo toho se učí jednotlivé, neužitečně oddělované předměty, jako je matematika, fyzika, dějepis… 

Chybí hrdinové

A když už se objeví mezi pedagogy ten, který chce jít novým směrem, naráží. „Je totiž nesmírně těžké být ten osamělý pedagog-inovátor, který stojí proti celé sborovně. Svým novým postojem způsobí vlastně dlouhodobý konflikt, ve kterém je třeba několik let, a já z vlastní zkušenosti vím, že vydržet to je těžké, než najdete nějakého parťáka nebo někoho, kdo vás podrží,“ popisuje druhou stranu „barikády“ Petra Mazancová, šéfka Učitelské platformy s tím, že nejlépe funguje právě to, že se jeden pedagog učí od druhého, tedy sdílení zkušeností. Musí ale být s kým. A měla by fungovat podpora ze strany ředitele, potažmo podpora ze strany ministerstva. 

Pomozte nám vyplnit dotazník a zapojte se do soutěže o zajímavou cenu!

Klepněte pro větší obrázek

Demotivující prostředí českých škol

Podle Jitky Gabašové z Nadačního fondu Eduzměna, který ve svém projektu Kutnohorsko už několik let pomáhá měnit české školy, je také problematické prostředí ve školách. „Za ty roky, co učím, obrovsky vzrostl počet dětí s psychickými problémy. A to je přece argument i pro nás jako rodiče: chceme, aby naše dítě kolabovalo v tomto stylu výuky?“ Tlak na výkon, hon za známkami pak například ve známkovacím týdnu na víceletých gymnáziích vede podle Roberta Čapka k tomu, že děti vykazují stejné znaky stresu, jaký zažívali piloti stíhaček za první světové války těsně před samotným vzletem! Natolik v českých školách akcentujeme soutěživost a výkon, že nevidíme, co to dělá s dětmi. A ano, nevidíme to často ani my rodiče. 

Poptávka po změnách ze strany rodičů? Mizivá

„Sám mám čtyři děti a vím, že my, rodiče, jsme zvyklí na měřitelný svět. A když chci jako rodič na základě něčeho vědět, že mé dítě ve škole funguje, tak právě například známka mi to říká jasně a hned. Ale je to špatně, samozřejmě, já bych se měl zajímat o své děti, měl bych si s nimi povídat… Ale bohužel, většina z nás na to nemá čas. A myslím, že právě v tom musíme udělat pokrok všichni,“ říká budoucí ministr školství Petr Gazdík s tím, že právě ani my rodiče dnes nedomýšlíme, že takový způsob výuky děti bohužel opravdu nepřipraví na život. „Za mě to nejdůležitější je, aby se absolvent jakékoliv školy byl schopný umět učit novým věcem, protože nikdo s tím, co se naučil v té škole, nevydrží do důchodu. A my si opravdu nedovedeme představit, jaký bude svět v roce 2050, 2060… Dá se jen tušit, že těch změn v životě bude víc a naše děti se s nimi budou muset umět popasovat.“ 

Potřebujeme děti, které přemýšlejí

A to jim nedá biflování ani atmosféra strachu, která na spoustě českých škol panuje (a jsou už samozřejmě světlé výjimky!). Tohle dá dětem jedině učení se v souvislostech. Fakt, že budou vedené ke kritickému myšlení, umění práce s informacemi, pedagogové v nich budou podporovat schopnost sebereflexe. To jim umožní popasovat se s překážkami, ať v podobě přijímaček na vyšší stupně škol nebo potom dál, během pracovní kariéry. Pokud v sobě dokážou s pomocí nově smýšlejících pedagogů, s podporou nás rodičů a shora vedenou podporou ministerstva školství nastartovat celoživotní vzdělávání, schopnost samostatně přemýšlet a vidět věci v souvislostech, pak se děti mohou mnohem lépe „poprat“ se svým budoucím životem. 

Tento projekt podporuje Nadace České spořitelny

Klepněte pro větší obrázek
Témata: míč, Vysvědčení, Školák, Domácí škola, Školství, Rodiče, Školy, K tabuli půjde české školství, Domácí výuka, Vzdělání, Střední škola, projekt, Škola on line, Distanční výuka, Svoboda, České školství, Výuka, Škola, Šteffl, Nadace České spořitelny, Líný učitel, Ondřej Šteffl, Robert Čapek, Kutnohorsko, Jitka Gabašová