[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když jsme v první covidové vlně chystali první článek o realitě českého školství, vypadalo to, že je to s ním dost nahnuté. Počínající on-line výuka ukázala právě nám, maminkám (nejen z Maminky), spoustu slabin ve vzdělávání dětí. Staré učebnice, zahlcování, nedostatek moderních metodik i technologií, neochota pedagogů fungovat „jinak“… Bylo jasné, že tohle staré školství nám děti na život připravit nepomůže. Chtěli jsme mluvit s ministerstvem, vědět, proč se nic neděje! Všichni jsme chtěli revoluci! A dnes doufáme, že jsme už tak trochu její součástí.
Pravdou totiž je, že za ministra Roberta Plagy se definoval dokument Strategie 2030+, který najdete celý na webu ministerstva školství (msmt.cz). A tenhle dokument je skvělý. Shrnuje všechny změny, které si české školství zaslouží. Mluví o konci známkování ve stávající podobě, o konci drilování, zajímá se o rovné příležitosti ve vzdělávání dětí bez ohledu na sociální i jiné rozdíly. Najdete tam, že je nutné podpořit změny ve vzdělávání pedagogů, vést je k novým metodikám, podporuje vizi vzdělávání ředitelů, protože jen dobří ředitelé mohou vést dobré školy. Bohužel se během toho posledního roku, kdy jsme mluvili se všemi možnými i nemožnými odborníky na školství, ukázalo, že všechny ty změny k lepšímu náš systém vzdělávání potřebuje hned, ne někdy do deseti let. Ale zatím nikdo nezná cestu, jak to – centrálně – ihned zařídit.
Na druhou stranu další dobrá zpráva je: jednotliví učitelé na změny nařízené z ministerstva čekat nemusí. Už od roku 2005 totiž neexistují jednotné osnovy, ale Rámcové vzdělávací programy a Školní vzdělávací programy. Rámcový vzdělávací program určuje, CO se má dítě naučit – třeba to, že se v první třídě naučí sčítat a odčítat do dvaceti. Ale JAK? Hejného matematikou? Klasickou algebrou? To už si díky velmi svobodnému Školnímu vzdělávacímu programu mohou jednotliví učitelé vybírat podle sebe. Dokonce nemají předepsané učebnice, mohou si vytvářet své vlastní pracovní listy, pracovní projekty, spojovat ke spolupráci třídy několika ročníků, učit venku, používat mobilní aplikace. Mohou cokoli, co budou chtít, v čem je bude podporovat vedení školy a co povede ke vzdělávacímu cíli z Rámcového vzdělávacího programu. Pedagogové dokonce nemají ani předepsané testy, nemusí známkovat. Mohou být naprosto „children friendly“. Tak proč často nejsou?
Mnozí se jen bojí změn, jiní nemají podporu ředitelů. Ale ukázalo se, že zdaleka největší slabinou je fakt, že na pedagogických fakultách se budoucí pedagogové neučí učit, učí se jen samotnou látku svých předmětů. Takže matikář se znovu učí všechny ty vzorečky, algebry, úhly… Ale už ho nikdo neučí, jak bude chudáky třeťáky učit poprvé držet v ruce pravítko a vysvětlovat jim, co je vlastně ta úplně nepochopitelná úsečka. Českému pedagogickému vzdělávání chybí praktici, ti, kteří by učili učit, předávali pedagogům nadšení pro samotný proces vzdělávání tak, aby ho mohli předávat našim dětem. Výjimky ale existují – najdete je například mezi českými kandidáty celosvětové soutěže Global Teacher Prize. Ale dost možná i na vaší škole. Tak pokud máte štěstí na inovátory, dejte jim jako rodiče najevo svou podporu, skrze své děti se zajímejte o to, jak výuka probíhá, pokud můžete, nabízejte pomoc ze svých oborů. Jde o vzdělávání vašich dětí.
Pokud si totiž myslíte, že vzdělávání vašich dětí se vás netýká, že žádné novoty nepotřebujete a bude jen dobře, když se „mladej/mladá“ právě ve škole naučí, „zač je toho loket", jste přesně důkazem toho, že dost možná největší kus cesty k revoluci pro lepší české školství potřebujeme urazit my, rodiče. Právě my potřebujeme vědět, že soutěživost, ostré lokty a hon za jedničkami vůbec nemohou přivést děti k celoživotní lásce ke vzdělávání ani k tomu, aby jednou byly šťastné. Děti potřebují spíš soft skills, podporu svých talentů a zájmů, náš zájem, komunikaci o tom, kam směřují, co je zajímá, potřebují umět komunikovat, prezentovat samy sebe, nebát se vylézt se svým nápadem, umět spolupracovat, být kreativní, připravené na to, že svět se jim bude měnit ze dne na den pod rukama… A to jim žádné vyznamenání a nabušené vzorečky prostě nedají. Někde to chápou už samotné školy a jejich pedagogové, ale tohle potřebujeme především pochopit my, rodiče.
I proto jsme rádi, že budeme v projektu dál pokračovat. Od podzimu 2021 podporovaní Nadací České spořitelny. Povedlo se nám navázat spolupráci s Nadačním fondem Eduzměna, natáčeli jsme podcasty o Global Teacher Prize i s Nadací RSJ o tom, jak české školství zachází s nadanými dětmi, spojili jsme se s Národním pedagogickým institutem, potkali lektory a lektorky, kteří své kolegy „učí učit jinak“ už za stávajících podmínek ve školství a školách. A nakonec jsme se 1. 12. 2021 v živé debatě setkali i s novým ministrem školství Petrem Gazdíkem a víme, že díky všem těmto kontaktům a spolupracím vám další rok budeme moct připravovat témata, která i vám dokážou, že české školství už revolucí prochází. A tam, kde to ještě drhne, zkusíme být nápomocni při hledání řešení a cest. Budete u toho s námi? Tento projekt podporuje Nadace České spořitelny.