[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Obavy z nechtěného otěhotnění řeší dnes ženy jiným způsobem než každodenním „zobáním“ hormonálních antikoncepčních pilulek, potvrzují průzkumy i lékaři. Z populárních a oblíbených přípravků, zabraňujících nechtěnému početí, které spousta dívek a žen užívala rovněž kvůli zmírnění menstruačních potíží, bolestí a intenzity krvácení nebo pozitivním účinkům na kvalitu pleti, se stává spíše postrach. Často bývají totiž spojovány se zvýšeným rizikem žilní trombózy, plicní embolie či dokonce mrtvice, s karcinomem prsu, depresemi a jsou označovány za jednu z příčin neplodnosti. Stále větší část českých žen od jejich užívání upouští. Jsou jejich obavy zbytečné, nebo je opatrnost na místě?
Hormonální antikoncepce je všeobecně považovaná za nejspolehlivější způsob ochrany před nechtěným otěhotněním a jen v uplynulém roce ji v České republice užívala téměř každá druhá žena ve věku 18 až 24 let. Často o ni žádají gynekology i matky pro svoje dcery, a to hned po příchodu první menstruace. „Antikoncepce má svoje benefity i rizika, o kterých by měla být každá pacientka poučená. Pokud jde o mladá děvčata, rozhodně je vhodné nechat vyvinout a stabilizovat hormonální systém. V případě brzkého nasazení, záhy po nástupu puberty, jsou v dospělosti častější poruchy menstruačního cyklu,“ vysvětluje MUDr. Hana Višňová, vedoucí lékařka pražské kliniky asistované reprodukce IVF Cube.
Dodává, že dalším rizikem, které přináší velmi brzké a dlouhodobé užívání antikoncepce, je falešný pocit pravidelnosti „menstruace“, která ale při hormonální regulaci cyklu není skutečná. „Studie neprokázaly negativní vliv absence menstruace z důvodu užívání antikoncepce, a v některých případech, například při endometrióze, je tento jev dokonce žádoucí. Faktem ale je, že ženy, užívající antikoncepci často už od 15 let, nemají možnost zjistit, jestli jejich cyklus je pravidelný, a tedy zda jim nehrozí problémy s neplodností,“ upozorňuje lékařka.
Pár měsíců, ale i rok. Tak dlouho může ženskému tělu trvat, než po vysazení hormonální antikoncepce obnoví přirozené biologické procesy, jež byly do té doby potlačovány pilulkami. Proto není vhodné se upínat k tomu, že hned po pár týdnech od dobrání posledního „platíčka“ počnete vysněné miminko. „Je potřeba si uvědomit, že hormonální antikoncepce byla vyvinuta jako metoda dočasného omezení plodnosti. Dočasnost není sice přesně definována, ale v případě, že žena v budoucnu plánuje mít dítě, určitě by se nemělo jednat o užívání pokrývající téměř celý reprodukční věk,“ radí MUDr. Kateřina Veselá, lékařka a ředitelka reprodukční kliniky Repromeda.
Pokud se tedy hodláte pokoušet o miminko, je vhodné vysadit tablety alespoň půl roku před plánovaným početím. „Pokud se partneři rozhodnou pro hormonální antikoncepci a plánují potomka, je třeba mít na paměti to, že by se mělo jednat skutečně o časově omezené řešení. Čím déle žena antikoncepci užívá, tím delší dobu pak může její organismus potřebovat k návratu do adekvátního režimu s ovulačními cykly. Některé ženy otěhotní ihned v prvním cyklu po zanechání užívání, u jiných je to možné třeba až za šest či více měsíců,“ popisuje MUDr. Veselá.
Stejný názor má i gynekoložka MUDr. Višňová: „Antikoncepce může být komfortním a spolehlivým nástrojem plánování rodičovství, ale v žádném případě není prostředkem k zachování plodnosti, která po 35. roku života prudce klesá. A tak i navzdory tomu, že během užívání antikoncepce nedochází k dozrávání ani uvolňování vajíček, ty každým rokem stárnou a jejich kvalita klesá, čímž klesá i šance na přirozené otěhotnění."
Právě dnes, v neděli 26. září, je Světový den antikoncepce.
Míša
Poprvé mi hormonální antikoncepce přistála na receptu od gynekologa kvůli problémům s pletí. Bylo mi patnáct. Nevím, jak moc tomu pomohla, ale záhy jsem docela přibrala a z holčičky samá ruka, samá noha byla najednou ženská krev a mlíko. Časem se ale všechno ustálilo a vydržela jsem ji zobat až do pětadvaceti, kdy jsem ji vysadila, abych si, jak se říká, „vyčistila tělo“ a připravila jej na miminko, po kterém jsem toužila. První přišlo o dva roky později a to druhé po dalších dvou letech. A to byla taky doba, kdy jsem po ukončení kojení sáhla opět po antikoncepci. V tu dobu už jsem ji ale nepolykala s takovou lehkostí jako dřív, protože informací o tom, jaké může mít vedlejší účinky, bylo zase o něco víc než před deseti lety... Těžko říct, co všechno z mých následných potíží můžu připsat právě na konto antikoncepci, ale viditelně se mi zhoršovaly křečové žíly, trápily mě výkyvy nálad a migrény, na které trpím, se dost zhoršovaly. I proto jsem se rozhodla ji vysadit. Vím, že kdybych ji brala, srovnala by mi nepravidelný cyklus, se kterým se od jejího vysazení trápím, a v určitém pohledu by přinesla do života možná větší bezstarostnost. Ale u mě by šlo jen o vytloukání klínu klínem. Upřímně se moc těším, až vědci vymyslí nějakou bezpečnou, účinnou a dostupnou polykací antikoncepci pro muže. A věřím, že nejsem jediná!
Tereza
Ve sladké nevědomosti, že může mít třeba i vedlejší účinky, jsem „zobala“ deset let celá šťastná, že jsem po ní měla konečně krásnou pleť. Po prvním porodu jsem se k ní nevracela, protože jsem věděla, že u jednoho dítěte zůstat nechceme. Za další tři roky po druhém porodu jsem z ordinace gynekologa odešla s receptem, trochu se vyděsila nad délkou příbalového letáku, ale prášky si vyzvedla. A nevím, jestli to bylo věkem, druhem antikoncepce nebo čímkoliv jiným, ale prášky mi „nesedly“. Cítila jsem se hrozně duševně i fyzicky, takže jsme se rozloučily. Popravdě jsem ráda, že mám tři syny a tohle téma nebudu muset jednou řešit s dcerou, protože upřímně nevím, jestli bych jí tenhle druh antikoncepce doporučila.
Simona P.
Hormonální pilulky jsem brala téměř deset let, od dvaceti do třiceti. Pak jsem potkala svého muže a časem jsme začali mluvit o miminku. Vysadila jsem a natěšeně čekala, že do pár měsíců budu těhotná. Ale ouha. Syna jsem se dočkala až o dalších sedm let později. Mezitím jsem si „užila“ operaci štítné žlázy, tři gynekologické operace a půlroční (hormonální!) léčbu rozsáhlé endometriózy, o které jsem, mimo jiné kvůli dlouhodobému zobání antikoncepce, neměla vůbec tušení, že jí trpím. Neminuly mě ani čtyři cykly umělého oplodnění. Přiznávám, že mi vyhovovala pohodlnost, navíc se mi po pilulkách hodně zlepšila pleť. Nicméně nyní už bych se k této formě antikoncepce nevrátila. Během léčby, jak již zmíněné endometriózy, tak následně neplodnosti, jsem do svého těla vpravila hormonů dost a dost. Dobrovolně už nikdy.
Mirka
Antikoncepci jsem brala od 18 asi do 24 let. Srovnal se mi díky ní cyklus a nebála jsem se otěhotnění. Toť výhody. Často mě ale bolela hlava, a když jsem prášky vysadila, stal se ze mě úplně jiný člověk. Partnera, se kterým jsem se „na prášcích“ seznámila a žila s ním šest let, jsem opustila. Vlastně jsem nechápala, jak jsem si někoho takového mohla vybrat. Začala jsem vnímat přirozené fyzické procesy: větší chuť na sex v době ovulace, ale taky bolesti vaječníků, prostě vše, co prášky tlumí, protože navozují stav nepřetržitého těhotenství. Po vysazení jsem měla pocit, že jsem se probrala z nějakého útlumu, fyzického i psychického. Ale jestli antikoncepci doporučím své dceři, alespoň v začátku pohlavního života, to upřímně zatím rozhodnuté nemám.
Dita
Když si na to období vzpomenu, nejradši bych si nafackovala. V šestnácti jsem podlehla dojmu, že když se mojí spolužačce, která hormonální antikoncepci užívala, zvětšila prsa o dvě velikosti, že se mně, která podědila prsa „po tátovi“, splní sen a konečně nebudu vypadat jako prkno. Point mám hned několik. Prsa se mi nepohnula ani o milimetr. Bylo mi špatně, protože jsem užívala antikoncepci s největší dávkou hormonů, což jsem se dozvěděla až mnohem později. A navíc jsem vlastně vůbec žádnou nepotřebovala. Hádejte, proč... Ano, tak naivní a nevzdělaná jsem tehdy byla. Myslím ale, že erudovat v tomto směru by měli především gynekologové. Mojí gynekoložce šlo zřejmě jen a pouze o benefity za předepsaný recept.
Simona F.
Antikoncepci jsem poprvé brala, když mi bylo patnáct. Vzpomínám si, že jsem tenkrát neměla vůbec pod kontrolou své nálady. Dalo by se říct, že jsem brečela i u Večerníčku pro děti. Po třech letech jsem užívání ukončila a byla přesvědčená, že už se k tomu nevrátím. Nyní je mi 33 a hormonální antikoncepci užívám 4. měsícem. Není to ale zcela z mé iniciativy. Na gynekologii mi paní doktorka diagnostikovala endometriózu a předepsaná antikoncepce by měla tento problém vyřešit. Přiznám se, že i po těch letech to beru jako nutné zlo. Moje tělo na hormony zareagovalo téměř okamžitě. Takže jsem měla několik měsíců nalitá bolavá prsa, v podstatě jako v době, kdy jsem před lety začínala kojit. Mám mnohem větší chuť na jídlo, s čímž samozřejmě souvisí i lehký váhový nárůst. Celkově se cítím oteklá, zavodněná a rozhodně to není stav, který bych byla ochotná dlouhodobě snášet. Po konzultaci s lékařkou jsme se domluvily, že zkusím ještě vydržet, než se hormony srovnají, a pak se rozhodneme, zda léky vyměnit, nebo zcela vysadit. Samozřejmě bude záležet na endometrióze, ale pokud to bude jen trochu možné, budu moc ráda, když je budu moc opět vysadit. Svým dcerám bych to rozhodně nedoporučila, myslím, že existují i jiné antikoncepční metody. Navíc ve věku, kdy by pravděpodobně začaly hormonální antikoncepci užívat, jejich tělo prochází už tak velkými hormonálními změnami a další navíc jsou dle mého hloupost.