Maminka.czVýchova

Chcete být trpělivější rodič? Tady jsou osvědčené triky, jak přestat křičet!

Simona Procházková 20.  8.  2020
Každý den si znovu a znovu opakujete, že zůstanete klidní, nad věcí, udržíte emoce na uzdě, nebudete vyhrožovat, zvyšovat hlas ani hýřit zákazy a příkazy… Jak se přestat rozčilovat a křičet?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Každý rodič má své představy, jak by se mělo chovat jeho dítě, a samozřejmě chce, aby bylo poslušnější a hodnější. Ať už si pod tím představujete cokoli. Nemělo by odmlouvat, vztekat se, vzdorovat, mělo by plnit zadané úkoly, umět poprosit a poděkovat, omluvit se, vyhovět našim požadavkům, poslechnout hned napoprvé, uklízet hračky, pomáhat doma, pilně se učit… Je ale potřeba si uvědomit, že ne vždy je chyba na straně samotného dítěte, své slabé stránky mají a chyby dělají často i rodiče. Mohou být sebevíc milující, jakmile ale nevědí, jak k potomkům přistupovat, a neznají vhodné „nástroje“ nebo „taktiky“, jak na ně, nebude to prostě fungovat a o konflikty a emočně vypjaté situace není obvykle nouze.

Jak zůstat nad věcí?

Jistě, někteří vám poradí vyzkoušet meditační techniky, hluboké dýchání nebo si předem v duchu počítat do deseti (někdy je lepší do dvaceti nebo i výše), existují i erudované „kognitivní terapeutické strategie“ či takzvané pozitivní vizualizace, které vás naučí psychoterapeut. Než se ale uchýlíte k návštěvě odborníka, vyzkoušejte jednoduché a přitom účinné (vyzkoušeno rodiči) metody, díky kterým se z vás stane ještě lepší, méně unavený a frustrovaný a podstatně trpělivější rodič. V čem spočívá tajemství takového přístupu? V důslednosti, určité pohodlnosti a spontánním jednání.

Velitel, puntičkář nebo bohém? Styl výchovy určuje i pořadí vašeho narození

Slzy na mě neplatí!

Pokud potomek vříská, odmlouvá, předvádí záchvat vzteku, nechce se omluvit mladší sestřičce, odmítá si vyčistit zuby nebo uklidit pokojíček, vaším úkolem je pokusit se zůstat v klidu, ale pevní v kramflecích. Neustoupit ze svých požadavků a opakovaně je připomínat, dokud nejsou splněny. Klidným ale pevným tónem hlasu. Křik a vyhrocené emoce ničemu nepomůžou, nabídněte řešení, vysvětlete, proč je to důležité, zdůrazněte, že víte, že to zvládne. Vy tady určujete hranice a pravidla, nenechte se zviklat nebo odradit dětským pláčem a fňukáním. Trvejte na svém, vyžadovat disciplínu od svých dětí není žádný „hřích“, ale nezbytnost. Když budete ječet na celý dům a vyhrožovat, jaké důsledky budou následovat, když vás neposlechne, celou situaci to obvykle jen zhorší. Svým klidným vystupováním dáváte silný pozitivní příklad toho, jak správně jednat, ukazujete, že problémy se dají řešit s rozumem, racionálně.

Přestaňte křičet!

Zvládání vlastních emocí je jednou z nejtěžších částí rodičovství. Křik, citové napětí a „dusno“ mají podle psychologů na děti jednoznačně negativní dopad. V odborném časopise Child Development byly zveřejněny výsledky výzkumu, ze kterých vyplynulo, že křik působí na dítě stejně jako výprask nebo jiný fyzický trest a může způsobit problémy s chováním i emocionálním vývojem. Podle stejné studie, kterou provedli vědci z University of Pittsburgh v Pensylvánii a University of Michigan v Ann Arbor, je „verbální agrese“ ze strany rodičů nejčastější příčinou problémů s kázní i učením, děti mají zejména v období dospívání sklony k destruktivnímu jednání, projevují se u nich násilnické sklony a zvýšená agrese vůči ostatním. Bojují s nízkou sebeúctou, úzkostmi a mohou trpět depresemi. Jak se vyhnout nekontrolovaným výbuchům vzteku a křiku? Pošlete dítě „do bezpečí“ (nechte ho odejít do pokojíčku nebo pošlete na nákup, než se uklidníte), začněte dělat něco, co vás spolehlivě uklidní, zmírní nahromaděný vztek, když rozčilení odezní, promluvte si o tom, co se stalo. A pokud už jste se „dostali do ráže“ a uvědomíte si, co se děje, jednoduše přestaňte. Zmlkněte. Klidně uprostřed věty. Zapněte vnitřní kontrolku „sebekontrola“.

Matky jsou přísnější k dcerám, syny omlouvají. Proč? Pozor na stereotypy

Neberte si všechno osobně

Ne, to dítě vám to opravdu nedělá naschvál (většinou), jeho cílem není, abyste se rozčílili nebo dostali hysterický záchvat. Snažte se nebýt příliš vztahovační, neberte se až příliš vážně, zapojte empatii. Mantru „Neberte si nic osobně“ určitě znáte z populární knihy Miguela Ruize Čtyři dohody, tak se jí držte. Je to cenná prastará moudrost, kterou je dobré mít na paměti. Zastavte se a zkuste o tom důkladně popřemýšlet. Není to tak, že většinu času křičíte na své vzdorovité dítě jen proto, že si jeho chování berete příliš osobně? Uvědomte si, že ten malý odbojář, i když se vás snaží vyprovokovat, se tak skutečně nechová proto, aby vás naštval, dělá to kvůli svým vlastním záměrům a „bojům“. Není to nic proti vám. Myslete na to, než příště zase vybuchnete.

Počmáraný brácha, pes i celá koupelna. Co se stane, když se rodiče nedívají?
Témata: Děti, Rodina a vztahy, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Dospívání, Rodiče, fyzický trest, Osvědčený trik, Trik, Tón hlasu, Křik, Emoce, Uzda, Pensylvánie, Miguel, Vztek, Výbuch, Child Development, Záchvat, Pokojíček