[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Zaznamenali jste dokument Každá minuta života? Jestli ne, doporučujeme po něm zapátrat. Mladý pár v něm trénuje svého čtyřletého syna k vrcholové formě. Miško má od narození naplánovanou každou minutu svého života tak, aby se z něj jednoho dne stal úspěšný vrcholový sportovec a po všech stránkách „kvalitní člověk". Tomuto cíli je podřízeno vše. Miško svými výkony opravdu předčí většinu vrstevníků, na první dětská kamarádství však nemá čas.
Režisérka Erika Hníková dokumentem otevírá řadu otázek ohledně výchovy dětí a rodičovských výzev v dnešní době. Děláme pro své děti dost? Nebo toho děláme až moc? Možná vás po jeho zhlédnutí překvapí, že vlastně nakonec Miškovy rodiče odsuzovat nebudete. A pravděpodobně si vygooglíte termín kamevéda – neboli komplexní multirozvojová výchova dětí, která slibuje udělat z vašeho dítěte šampiona.
Jenže unese to vaše dítě? A unesou status tzv. profesionálního rodičovství váš vztah a vaše peněženka? Při výchově totiž tak úplně neplatí úsloví: Sláva vítězům, čest poraženým.
Nechte si od zakladatelky značky Coachingworld TEREZY DEWALT vysvětlit, co může zkušenost s porážkou vaše dítě naučit. Třeba to, že úspěch není vždy absolutní. Nebo umět si nastavovat svá vlastní měřítka a své cíle.
Téma "jak vychovat vítěze" pro mě skrývá jednu velkou pochybu: možná nemusí být svět plný vítězů. Není v našem světě potřeba i průměrnost?
Pojďme se podívat na to, co je vlastně vítězství. Je to olympijský šampion, špičkový tenista nebo šťastný člověk? Jde o to, zda máte ve své představě vítězství spojené s extrémním výkonem, nebo s naplněním svých potřeb a spokojeným životem. Společnost potřebuje různorodé talenty a přístupy a každý z nich může mít svůj přínos s různým vlivem na komunitu nebo i na společnost jako celek. Někdy se také úspěch definuje tím, jak přispívá k „obecnému dobru“.
Co když v očích rodičů má vítězství podobu odlišnou od dětské představy?
To je bohužel poměrně časté. Ale ono vážně nemá smysl chtít po dítěti, aby hrálo tenis, když o něj neprojeví zájem třeba tím, že by se s tátou koukalo na nějaký zápas nebo si samo o vyzkoušení přímo řeklo. Rodiče, aspoň doufám, dělají to nejlepší, co umí a mohou. Jenže se stává, že dítku koupí tenisové tréninky, hudebku a výtvarný kroužek, na lyžák mu pořídí špičkové vybavení, zaplatí zahraniční školu… A nezřídka dítko propadá. Žije pod tlakem očekávání svých rodičů a spousta z těch věcí se mu prostě hrozně nechce, nebaví ho.
Co byste rodičům doporučila?
Vnímejte své dítě jako jedinečnou osobnost. Pozorujte jeho přirozené silné stránky a talenty a v těch ho podporujte. I když jim nerozumíte nebo vám nejsou právě blízké.
Spousta rodičů ze svého dítěte vítěze mít chce, ať už ve škole, ve sportu nebo v životě… Co si pohlídat, abyste na dítě „nevalili“ své vlastní ambice, abyste netlačili moc?
Respektujte individualitu. Každý má své vlastní zájmy, schopnosti a tempo růstu. Důležité je vnímat tyto individuální rozdíly a podporovat dítě ve výběru aktivit, které ho skutečně baví.
Nesrovnávejte s ostatními. Každý je jedinečný a srovnávání může vést k pocitům nedostatečnosti a snížit sebeúctu dítěte.
Podporujte snahu a úsilí, které vkládá do svých aktivit. To je mnohem důležitější než samotný výsledek, nemyslíte?
Nekritizujte a neposuzujte neúspěchy. Protože jsou součástí života. Místo kritiky se zaměřte na to, jak dítě může z této zkušenosti růst, co se z ní může naučit.
Poskytujte prostor pro autonomii. Dejte dítěti možnost rozhodování a výběru – tedy v rámci jeho schopností. To posílí jeho smysl pro odpovědnost.
Komunikujte o očekáváních. Mluvte o tom, co je pro vás skutečně důležité. Zároveň dítěti umožněte sdílet své vlastní cíle a přání.
Podporujte rozvoj celé osobnosti. Kromě školy a sportu jsou důležité i sociální dovednosti, kreativita, emocionální zdraví a další aspekty osobnosti.
Buďte příkladem. Ukažte dítěti, že je důležité mít respekt k sobě samému a pečovat o vlastní fyzické a duševní zdraví.
Napadá mě, že znám spoustu dětí, které jednoduše nemají touhu vítězit, nemají to prostě v povaze.
Děti potřebují především bezpečí a lásku. Soupeřivé určitě nejsou děti, které jsou od malička vedené k tomu, že mají dělat věci s láskou a tak, jak nejlépe umí. Úspěch se pak dostaví přirozeně. Když budete své dítě od malička podporovat v tom, aby si stanovovalo realistické cíle, bude zažívat více úspěchu. Ona každá forma úspěchu má svou hodnotu a může přinášet radost a sebeúctu. Podporujte proto dítě v objevování jeho vlastních zájmů a silných stránek, respektujte jeho tempo a preference. Některé děti mohou cítit radost z týmového úspěchu, jiné jsou šťastné a naplněné v individuálním projevu…
Když je někdo vítěz, musí být i poražený?
Z jistého úhlu pohledu ano. Ve většině strukturovaných soutěží s jasnými pravidly je to tak – jedna strana vítězí, druhá je poražená. V životě ale bývají situace spojené s vítězstvím a úspěchem mnohem komplexnější, pozice poraženého nutně nemusí být prohrou. Proto je dobré vést dítě k orientaci na učební proces, ne na výkon. Tím nemám na mysli motivaci typu „když dostaneš jedničku, tak ti koupím…“. Takovými praktikami podporujete závislost na úspěchu, a to určitě není dobře.
Nechráníme dnes děti před porážkami až příliš? Tato zkušenost je přece pro život také potřeba.
Některé směry tvrdí, že moderní společnost je příliš orientovaná na ocenění a pochvaly, což může snižovat učení se z porážky. Zkušenost s neúspěchem nebo porážkou má ale pro zdravý vývoj dítěte mnoho pozitivních benefitů: učí se vytrvalosti, rozvíjí schopnost řešit problémy, roste emoční inteligence, posiluje se sebedůvěra a sebevědomí… Zkušenost s porážkou dítě učí, že úspěch není vždy absolutní, a taky si dítě pak nastavuje vlastní měřítka i cíle.
Jak poznám hranici mezi podporou a přetěžováním dítěte? Ta je hodně tenká. Důležité je, abyste vytvářela prostředí, kde dítě cítí podporu a lásku. Rovnováha mezi podporou a umožňováním zažít i neúspěch je totiž klíčová pro rozvoj zdravého přístupu k životním výzvám.
Vy máte vlastní školu koučinku. Chodí k vám s otázkami výchovy i rodiče?
Ano, i těchto témat se dotýkáme. Díky koučinku se pak učí, jak s dítětem komunikovat a doopravdy ho podporovat na jeho vlastní cestě a rozvíjet vlastnosti potřebné pro vítězství, jako jsou vytrvalost a disciplína. A tím opět nemám na mysli extrémní výkony.