[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pokaždé, když se sociologové snaží svými průzkumy zjistit, kolik sexuálních partnerů má obyčejný člověk za život, a určit tím změny ve společnosti, narazí na zvláštní nesoulad. Muži mají zpravidla v průměru o pět až deset sexuálních partnerů více než ženy. Jak je to možné?
Jedna varianta je, že existuje úzká skupinka silně promiskuitních nymfomanek, které zvládnou obšťastnit většinu mužů, ale úspěšně se jim daří vyhnout se výzkumu. Druhou a pravděpodobně pravdivou variantou je, že muži mají tendence číslo svých sexuálních partnerek navyšovat, zatímco ženy zpravidla ubírají.
Je to důsledkem zažitých společenských stereotypů, kdy muž s mnoha sexuálními zkušenostmi je kanec, dravec a především tím dokazuje svou mužnost. Na druhé straně žena s mnoha sexuálními partnery má pověst coury a lehké děvy. Instinktivně tak obě pohlaví lžou i do anonymních dotazníků, natož pak při osobním rozhovoru s výzkumníkem.
Ženské panenství už nemá v naší společnosti zdaleka takovou cenu jako v minulosti. Vyjma úzké skupinky silně nábožensky založených lidí se s nevěstou pannou v podstatě nepočítá. Nikdo už to nevnímá jako pohanu, když dívka přijde o nevinnost před svatbou, naopak. Často bývá u současných mužů panenství vnímáno jako nějaká přítěž či problém.
Panenství totiž znamená, že partnerka nebude sexuálně zkušená a nenabídne muži tolik potěšení, co jiná žena. Situace muže panice je snad ještě horší. Má nálepku někoho divného, zoufalého a neschopného. Mít tak za život pouze jednoho partnera je pro většinu lidí silně nedostačující.
Počet sexuálních partnerů není třeba nikde nahlas říkat a pak se za něj stydět. Je to obvykle každému jedno, s výjimkou vašeho aktuálního přítele, partnera či manžela. U párů totiž otázka dřívějších sexuálních zkušeností padá poměrně často. A výrazněji to řeší především muži.
Ti sice chtějí partnerku, která má již nějaké zkušenosti a pár chlapů vystřídala. Nechtějí mít, ale takovou, která se může jevit jako příliš snadná kořist. Také představa, že spala s polovinou jejich známých, se jim pranic nelíbí. Problém ale spočívá v tom, že každý vnímá onu hranici mezi zdravými zkušenostmi a sexuální promiskuitou individuálně.
Existují muži i ženy, kterým je počet (ať už je jakkoli vysoký či nízký) bývalých sexuálních partnerů jejich současného protějšku lhostejný. Většina ale netouží mít vážnější vztah s někým silně promiskuitním, nebo naopak sexem nepolíbeným. Za takové nejpřijatelnější rozpětí partnerů pro většinu lidí lze považovat čísla mezi 5 a 10.
To ostatně kopíruje nejběžnější počet sexuálních partnerů v české populaci. Jste-li v průměru, můžete hovořit o ideálu. Nicméně i kdybyste se dostali na dvojnásobek, většině lidí toto číslo stále bude připadat v běžných hranicích.
Počítáte-li své sexuální trofeje na 30 a výše (o stovkách nemluvě), pak už by se většina lidí shodla na tom, že je to moc. Ale pokud jste se svým životem spokojeni, nechováte se rizikově z hlediska zdraví a váš partnerský život tím netrpí, není vůbec žádný důvod se názorem většiny trápit.