Maminka.czVaše příběhy

Chtěla bych třetí dítě. Rodina si myslí, že jsem se zbláznila

LH 25.  4.  2018
V dnešní době je těžké se zavděčit. Neustále vás někdo posuzuje a hodnotí a v roli matky obzvlášť. Buď máte děti příliš brzy, nebo s nimi otálíte. Jste sobecká matka jedináčka – nebo nezodpovědná osoba, která chce probůh ještě třetí dítě!

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Že se vám to nezdá? Ale v mé rodině i širším okolí to takhle funguje. Nevím, jak se to přihodilo, ale jsem obklopena skoro samými konzervativními typy lidí, kteří chtějí mít všechno podle tabulek a jakýkoli z jejich pohledu výkyv ostře odsuzují.

Když jsem si brala svého muže, bylo mi třicet let. Podle mých rodičů už jsem měla na vdávání nejvyšší čas, Michal, kterému bylo stejně, zase dle mínění těch svých mohl klidně ještě počkat.

O miminko jsme se začali snažit hned po svatbě, podařilo se nám to rychle a do roka byl na světě Kubík. Všichni z něj byli nadšení, my s Michalem samozřejmě nejvíc. Neřešili jsme, jak to bude dál. Oba jsme se shodli, že určitě chceme druhé dítě. Říkali jsme si, že věkový rozdíl tří let by byl tak akorát. Ale protože Kubík byl zlaté miminko, nějak jsme vlastně ani neřešili ochranu – a najednou bác, byla jsem těhotná, když mu bylo sotva půl roku.

Oznámili jsme tu novinu babičkám a dědům i kamarádům. Když si to tak zpětně shrnu, vlastně od nikoho nepřišla jako první reakce: "No to je úžasné, to mám radost, gratuluju!" nebo tak. Víceméně jsme všechny zaskočili nebo přímo vyděsili. "Ježišmarja, vy jste se snad zbláznili! Takhle rychle po sobě? To je šílenství!" To byla nejčastější reakce.

Proč je skvělé mít jedno, dvě nebo i více dětí?

Dvě děti jako ideál

Když se ale Madlenka narodila, vše bylo zapomenuto a prarodiče se nad vnučkou rozplývali úplně stejně jako předtím nad jejím bráškou. Vlastně v rodině zavládla velká spokojenost, protože jsme už "měli splněno". Dvě děti, navíc chlapečka a holčičku, dokonalé, ideální, teď už si jen užívat a zvyšovat životní standard!

No a teď si představte, že dětem je pět a zhruba tři a půl a já mám najednou tu drzost mluvit o třetím dítěti! Sama ze sebe jsem překvapená, protože jsem si nikdy nemyslela, že mě mateřství tak pohltí. Ale v dětech jsem se opravdu našla, a i když první rok, kdy byly dvě, byl extrémně náročný, dnes už si pamatuju jen to hezké.

A co chodí i Madlenka do školky, připadám si najednou ochuzená a čím dál intenzivněji toužím po ještě jednom miminku. Když jsem to ale řekla manželovi, nekompromisně mi tenhle nápad zatrhl. Věta "Ty ses snad zbláznila" zazněla poprvé – a od té doby jsem ji slyšela snad už stokrát v mnoha variantách.

Jedno, dvě nebo tři děti? Maminky se svěřily, kolik potomků je tak akorát

Toužím po třetím dítěti

Manžel je spokojený tak, jak věci jsou. Prý jsme ty dva konečně "vypiplali" a konečně si můžeme začít zase trochu užívat života – a do toho bych já chtěla další dítě? Namítám, že já si nejvíc užívala právě ty předchozí roky a že bych to ráda zažila ještě jednou. Ale Michal je neoblomný. A oceňuju, že aspoň upřímný – prý se už nechce ještě víc omezovat a obětovat svoje pohodlí.

Čas od času tohle téma přijde na přetřes i s někým jiným. A reakce – opět stejné. Jsem cvok, blázen, případně nezodpovědná osoba, která si neváží toho, co má, a koleduje si o malér.

"Vždyť už bys byla stará matka, ještě se ti narodí postižené dítě a pak budeš litovat, že jsi byla hamoun a nespokojila ses se dvěma!" řekla mi doslova tchyně a já měla co dělat, abych jí neřekla něco sprostého.

Moje máma si větu o bláznovi taky neodpustila, ale zas z jiného důvodu – prý jestli chceme žít věčně s holým zadkem, kteří nevezmou děti ani k moři, tak prosím. Jako by snad třetí dítě mělo rodinu finančně úplně položit.

Staňte se MAMINKOU ROKU. Můžete vyhrát ceny v hodnotě až 700 000 Kč!

Kamarádi jsou samozřejmě trochu smířlivější, jich se to koneckonců nijak netýká. Slovo "blázen" ale padá taky. Prý co mě k tomu žene, když mám dvě skvělé děti, kluka a holku. To je přece tak nějak akorát, normální a vůbec.

Tak nevím. Kde se vzala ta mantra, že dvě děti jsou správně a normálně a akorát a cokoli navíc už je divné a šílené? Není to snad každého věc, aby zvážil, na jak velkou rodinu se cítí? A že někdo třeba radši nebude jezdit k moři každý rok, ale užije si s početnou smečkou pod stanem?

Vlastně by mi to mohlo být fuk. Stačila by mi shoda s jedinou osobu – mým manželem. A věřím, že by třeba ještě mohl změnit názor. Problém jsou naši rodiče. Nějak se mi zdá, že dalším těhotenstvím by naše vztahy vzaly hodně za své, jakkoli absurdní to je. A to nechci.

Martina, 36 let

VIDEO: Otec domlouvá dvěma bratrům, kteří se celí pomalovali

Rodinné kostelace s Monikou: „Prostřední děti mají často nejtěžší pozici“
Já jsem bráchu nechtěl! Prvorozené dítě má na svůj hněv nárok
Má doma 13 synů a nyní je znovu těhotná. Co myslíte, bude to konečně holčička?
Témata: Děti, Rodina, Miminko, Vaše příběhy, Věkový rozdíl, Dnešní doba, Velká rodina, Postižené dítě, Typ lidí, První reakce, Životní standard, FUK, Kostel, Matka, Mysl, Nejčastější reakce, Stará matka, Standa, Rod, Jedináček, Hněv, Madlen, Jediná osoba, Zlaté miminko