Maminka.czRozhovor

Chvíli kreslím legíny, chvíli maluji obraz. Největším svátkem je tetování, říká Petruccya

Radka Wallerová 22.  12.  2020
Legíny, které navrhuje, už jste možná viděli. Jsou totiž ze všech nejbarevnější. Petra Bartoňková alias Petruccya je jednou ze zakladatelek značky Pura Vida, která krom legín nabízí i spoustu dalšího oblečení od sportovních podprsenek a triček přes šaty až po mikiny či čepice.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Začalo to před více než čtyřmi lety legínami, které si dvě kamarádky ušily pro sebe, aby měly motivaci cvičit. Za všemi autorskými návrhy stojí právě Petruccya, která – jak přiznává – od malička prahla po všem bláznivě barevném. 

Jak vznikla přezdívka Petruccya?

Přezdívka Petruccya vznikla úplnou náhodou na Kostarice. Byla u mě tehdy na návštěvě moje mamka, která vůbec nemluví španělsky, a u večeře s mými kamarády mě oslovila Petruško.

CO O SOBĚ SAMA ŘÍKÁ? 

Jsem Petruccya. Brněnská ilustrátorka, designérka a tatérka. Díky životu na Kostarice miluju barvy. Barvy mi mnohokrát pomohly z depky, a tak vím, že každý den může být o barvu hezčí.

lustruji, maluji, tetuji, navrhuji Pura Vida obléčko. Všechny tyto disciplíny mám ráda a užívám si je. Více na jejím webu ZDE

Druhý den mi přišla SMS od kamaráda, kde mě oslovoval Petruccya. Zapamatoval si, jak mě mamka oslovila, a přepsal si to tak, jak si myslel, že je to správně. A tak z Petrušky vznikla Petruccya. Je to moje vzpomínka na Kostariku a kamarády.

Vaše obrázky, obrazy a oblečení plné barev jsou úžasné. Říkáte, že inspirací vám byl pobyt na Kostarice. Proč nosit barvy i ve střední Evropě?

Jednou z inspirací je Kostarika, kde příroda ani lidé barvami opravdu nešetří. Vztah k barvám jsem měla vždycky, už jako malá, když jsem závodně lyžovala, jsem prahla po co nejbarevnější kombinéze, čepici, chráničích, prostě čemkoliv  barevném.

Chytrý nápad! Máma fotí dceru, fotky na sítích ukazuje, ale dítě ne. Jak to dělá?

V pubertě jsem na to trochu zapomněla, ale Kostarika mě zase připomněla, jak moc barvy miluji. Barvy mě dokonce i vytáhly z kdejaké depky. Po návratu do Česka jsem vystudovala i arteterapii a barvám trochu víc porozuměla, i když jsou pro mě stále intuitivní záležitost. Nedávno se mě někdo ptal na teorii barev a jak vlastně vybírám kombinace do nových kolekcí. A já vlastně nevěděla, co říct. Pro mě jsou barvy intuice, ne teorie.

Jestli to chápu dobře, žila jste v Americe, na zaoceánských lodích a v jižní Americe 12 let. Takové rozhodnutí chtělo odvahu – kolik vám bylo, když jste odjela? A proč zrovna Kostarika?

Ano, chápete to správně. Myslím, že ve věku, ve kterém jsem odjela, je odvaha přirozená vlastnost. Tehdy jsem si nelámala hlavu s tím, co mě čeká. Moje myšlenky se točily kolem Miami Beach, života námořnice, výplaty v dolarech a vše bylo zalité sluncem.

DobroDruhům: Tereza Ramba jako autorka originálního cestopisu

O tom, jaká je realita, bych mohla napsat samostatný článek, ale tehdy jsem měla obrovskou a vlastně jedinou motivaci vycestovat – chtěla jsem svoje vlastní auto a chtěla jsem ho rychle. Moje kamarádka se právě vrátila z pracovní stáže na výletní lodi a po osmi měsících práce si tam na auto vydělala. A tak bylo rozhodnuto. Původně jsem jela taky na osm měsíců. Dnes tomu nerozumím. Vždyť tehdy jsem nedokázala jet sama ani z Prahy, natož letět do Ameriky.

A to je na -náctiletosti nejlepší, když po něčem toužíte, neřešíte praktické věci. Jdete na pohovor, oni vás vyberou, kupujete letenku a pak stojíte na letišti a koukáte.

Té se držte, ta je zcestovalá

Letěla jsem s partou holek, které tehdy také prošly pohovorem a nějakým nedopatřením jim majitel agentury řekl, že ať se mě drží, že já jsem zcestovalá. To jsem já ale nevěděla.

Přijela jsem na letiště, zamáčkla slzy a bylo mi divný, že partička holek na mě pořád čučí. Neznala jsem je. Tak jsem se snažila na letišti zorientovat a snažila jsem se nevšímat si jich. Když jsme doletěly do Ameriky a ubytovali nás na hotelu, tak mi vyprávěly, za koho mě považovaly, tak jsem se dost nasmála.

Mámy, která si umí v klidu dát kafe, si rodina mnohem víc váží

První měsíce byl dost masakr, i s dobrou angličtinou jsem měla pocit, že nedokážu s lidmi konverzovat, že nerozumím, co po mně můj číšník chce – začínala jsem jako pomocná číšnice. V noci jsem brečela. Brečela jsem našim do telefonu, kdy klasicky mamka chtěla, ať se vrátím, a taťka mě motivoval, ať to vydržím.

No vydržela jsem tři roky v Americe. Byla to největší škola, kterou jsem kdy dostala. Dnes jsem taťkovi nesmírně vděčná. A vycestovat by měla být podmínka každé školní docházky. Je to nezaplatitelná zkušenost. Připraví vás to na život víc než sezení ve škole. A hlavně vám to dodá sebevědomí, protože víte, že se o sebe umíte postarat.

Původně jste hodně sportovala, pak mimo jiné závodila v autech a teď jste hlavně výtvarnicí a trochu tatérkou. Vždycky jste směřovala k obrazům? Nepřijde nějaký další twist?

Twist, to je krásný. Já se snažím twistovat pokaždé, když cítím, že se nudím. Že pro mě něco začíná být dřina. Tak vznikají moje twisty. Myslím ale, že žádné ohromující tak jako závodění v autě už nepřijdou. Momentálně jsou twisty jen takové, že střídám moje kreativní techniky.

Kostarika vždy bude můj druhý domov

Chvíli kreslím legíny, do toho si udělám radost a namaluji obraz. Největším svátkem je momentálně tetování, to je pro mě rituál, který si užívám. Navíc je to technika, kde se mám ještě spoustu učit. A to mě baví. Taky myslím, že všechny moje životní twisty vedly k jedinému: být umělkyní. Vyprávět příběhy pomocí kreslení je pro mě absolutní naplnění. Miluju to. A teď pracuji na pro mě velice důležitém twistu – věnovat se tvorbě minimálně na 60 procent.

Nechybí vám někdy cestování a život v cizině? Pro co se vracíte do Kostariky?

Nechybí. V Česku se cítím doma. Kostarika vždy bude můj druhý domov. Je to ten pocit, když vystoupíte na letišti. Nadechnete se a cítíte, že máte dva domovy.

Na Kostarice mám kamarády, se kterými díky on-line světu udržuji kontakt. Když se tam vracím, vracím se do přírody, běhám v pralese ve flip flopech a tam se cítím divoženkou. To v Česku nezažívám. Ale tam se toho vždy naplním a ráda se vracím domů. Mám tady skvělé zázemí.

Setkáváte se s tím, že se ženy barev bojí, že tvrdí, že to pro ně – třeba kvůli věku – není?

Ano, slýchám to často. Jsou to pro mě takové osobní výzvy. Vím, že když naše zákaznice začne u černých legín, bude postupně dělat krůčky k barvám. Je to krásné pozorovat. Ty krůčky. Vím, že barvy jsou nakažlivé.

Že když máte depku a vidíte někoho barevně oblečeného, tak se vám o malinko uleví. Za nejhezčí pak považuji to, když se třeba moje kamarádka, která dřív chodila jen v černé, naučí pracovat s barvami a kombinacemi tak, že i já jsem často paf. A navíc se cítí skvěle. Jsou lidi, kteří na chvíli konvertují k barvám, ale není to pro ně. A tak je to správně, ta cesta o tom si uvědomit, co je pro mě, je důležitá. Je to práce sama se sebou a ta se vždy počítá.

Bylo založení značky Pura Vida podobně náročné a bláznivé jako rozhodnutí cestovat po světě a žít v cizině?

Z dnešního pohledu bylo. Když jsem značku zakládala, myslela jsem, že je to vyústění mojí tehdejší situace „volnonožce“. Nestíhám, mám zakázky, potřebuji pomoc. Spojila jsem se s kolegyní, kterou jsem znala z reklamky, protože jsem potřebovala pomoct s produkcí.

Legíny považuji za své umělecké plátno

Tehdy jsme asi měly hodně času nazbyt a ze srandy jsme si vyrobily legíny, které odstartovaly značku Pura Vida. A dnes vím, že kdybych věděla, kolik nás čeká práce, tak bych si v klidu dala další kávu a zřejmě zůstala u své malé značky Petrucccya. Je to stejné, jako když jsem tehdy nasedla do letadla a nevěděla, co mě čeká. Samozřejmě jsem na Pura Vidu pyšná, miluji ji celým srdcem, ale také vím, jak moc si na začátku podnikání člověk jako já věci maluje.

Z nabídky značky Pura Vida jsou asi nejznámější vaše legíny, v Česku trochu kritizované oblečení pro volný čas – proč jste se s druhou Petrou rozhodly nejdříve vyrábět právě je? A proč je nosit? A kam je nosit?

Legíny byly náš první produkt a neustále se drží jako náš hero produkt. Já osobně je považuji za své umělecké plátno, na nich se mi nejlépe vyprávějí příběhy. Máme limitované a nelimitované kolekce.

Ty limitované do každé kolekce vybírám já. Jsou to legíny, které jsou nejvíc artové, nesou hlavní poselství a příběh kolekce. K legínám pak dokombinováváme šaty, trika, podprsenky, mikiny, kabáty, kšiltovky a také doplňky Amor de Frida, které jsou převážně vyrobené z legín, u kterých se nepovedl potisk, takže je takto krásně zrecyklujeme. Tehdy jsme se nerozhodly. Byla to krásná náhoda, byly jsme v pravý čas na pravém místě.

Co s oblečky po dětech? Návrhářka jim vdechuje nový život. Líbí?

Kam je nosit? Já je nosím všude, dokonce mám i jeden vzor, který s večerními šaty kombinuji i do divadla. Moje zaměstnání mi umožňuje chodit každý den oblečená, tak jak já chci, což je krásné.

Ale zároveň chápu, že pokud vaše práce vyžaduje nařízený dress code, je pro vás nemožné nosit legíny kamkoliv. Ale třeba barevný náhrdelník z legín určitě krásně do dress codu propašujete. Za mě legíny patří tam, kde se v nich cítíte dobře. A každá to máme jinak.

Taky je nosím, baví mě a občas dostanu otázku, odkud jsou a kolik stojí – ta cena občas někoho zarazí. Čím je daná?

Rozpačitost z ceny chápeme a moc ráda ji vysvětluji.

Všechny věci navrhujeme a ručně šijeme v Brně. Bylo by levnější šít za oceánem, ale my chceme podporovat česká řemesla a hlavně skvělé české švadlenky.

Všechny naše legíny jsou autorské − navrhuje ji a ručně kreslím.

Taky nevyrábíme masově. Legíny nabízíme v limitovaných edicích.

Materiál a dodavatele nevybíráme podle ceny, ale podle jejich kvalit.

Než dám jakýkoliv nový kousek do oběhu, dlouhé měsíce ho já i ambasadorky testujeme, aby vydržel všechno, co dneska holky chtějí dělat. Než legíny vypustíme do světa, trvá to někdy i půl roku.

A jen díky tomuhle všemu dokážeme doručovat tu nejlepší kvalitu, kterou dokážeme. Máme taky dobrý pocit z toho, že nikdo na světě kvůli našim legínám netrpí. A já si prostě myslím, že si tu nejlepší kvalitu a péči zasloužíte, protože život je příliš krátký na to, abychom nosily nekvalitní, smutné nebo nudné oblečení.

Letos jste přišla s motivem Ženy a vlci – proč zrovna tohle? A jak minulé inspirace?

Celá kolekce je protkaná tématem ženskosti. Je ušitá z příběhů, pohádek a mýtů o ženské odvaze, nezkrotnosti, divokosti i moudrosti. Na svých cestách jsem zažila různé druhy přístupu k ženství.

Ve Střední Americe se mi líbilo, že jsou holčičky vedené k sebelásce a k opečovávání sebe samých. Odmala chápou, že nejdřív musí mít rády samy sebe, aby měly rády někoho jiného. Neustále hledám cesty, jak být spokojenější. Protože spokojenost je pro mě vyjádřením sebelásky. A to není jen smysl téhle kolekce, to je smysl celého života.

To vás pobaví! Dospělé děti nafotily rodičům k výročí srovnávací fotky

Proto jsou hlavními hvězdami této kolekce dámské legíny se silným poselstvím: Někde v tobě žije Divoška. Je: zvídavá, vztahovačná, plná energie, ale i zamlklá. Opatruj ji. 

Pořád milujete rychlost?

Některé věci se nemění. Mění se jen způsob, kde si rychlost užívám. Na silnici to není. Ale na okruhu nebo na lyžích, tak abych neohrožovala ostatní, si rychlost užiji vždy. Miluji ten adrenalin, zkoumání hranic.

Jaké jsou vaše další plány, pokud jde o barvy, cestování a Pura Vidu? Kdysi jste zmiňovala interiérové návrhy třeba tapety a grafiky. Nechcete se k tomu vrátit?

Ráda bych, aby Pura Vida dále oblékala holky i kluky do barev a optimismu, aby měly chuť se pohnout. Na jógamatce, antuce i v životě. Já osobně si moc přeji, abych byla inspirací i uvnitř našeho holčičího puravidího týmu.

Moc mě těší, když vidím, holky, jak rostou, získávají víc sebevědomí, hltají nové vědomosti, pomáhají firmě dospívat. Občas sedím, pozoruji je během porady nebo brainstormingu a jsem neskonale pyšná. Jsou to momenty, kdy vím, že to, co děláme, má smysl. A cestovatelské plány? Ty nechávám otevřené.

S přítelem se určitě vydáme prozkoumat na motorce nějaké další destinace a určitě bude brzy potřeba navštívit i Pura Vida land.

Naše tipy: Ikonické legíny i pro děti, teplé zimní bundy a šaty pro malé princezny
Maminka roku: Záznam celého finále s jedinečnými okamžiky
Témata: Móda, Galerie, Krása a styl, Rozhovor, příroda, Legíny, Amerika, Česká republika, Pur Vida, Petruška, Tate, Petruccya, On-line svět, Tapety, Svátek, Praha, Ambasador, Evropa, Jižní Amerika, Brno, Inspirace, Pur Vid, Ženství, Šaty, Tetování, Oblečení a móda na Heureka.cz
Mohlo by vás zajímat
Těhotenství s trojčaty týden po týdnu. Podívejte se na neskutečnou proměnu ženského těla
kog
Těhotenství
Dcera spisovatelky Haliny Pawlowské Natálie: Už od mala chtěla být módní návrhářkou, dnes má svou značku
Brožová Lenka
Časopis Maminka
Tělo po třech porodech? Děti mezeru mezi stehny neocení. Tato máma za svůj instagramový post sklidila uznání
Formánková Simona
Po porodu
Narození miminka v přímém přenosu! Jak probíhá císařský řez, jsme exkluzivně natočili krok za krokem
Víchová Tereza
Maminka v porodnici
Mít deset dětí, neztrácet humor, a ještě skvěle vypadat! Jak to tahle máma dělá?
Procházková Simona
Galerie
Tohle že je máma 5 dětí? Známá fitness trenérka ukázala své tělo 9 týdnů po porodu dvojčat
Formánková Simona
Po porodu
První vteřiny po porodu na 30 fotkách: Tohle jsou největší emoce v životě žen!
Víchová Terezaswp
Galerie
Záchvaty zlosti dětem prospívají! Čtyři kroky, kterými zvýšíte emoční inteligenci potomka
Procházková Simona
Péče o dítě a jeho výchova
Slavné české topmodelky ukázaly své dospívající syny: Který je kopií své mámy?
Mrázková Dita
Slavné maminky