Císařský řez do vlastních rukou? Přečtěte si názory (ne)známých maminek. Kdo by to vyzkoušel a komu to přijde absurdní?

Aktivně se účastnit porodu císařským řezem nabídla rodičkám jako první v ČR Městská nemocnice Ostrava. Za asistence lékařů je nastávajícím maminkám umožněno nahmatat si a poté vytáhnout miminko přímo z břicha. Tuto možnost nabízí i další porodnice, nicméně téma vzbuzuje vášnivé debaty.

VIDEO: BYLI JSME SVĚDKY CÍSAŘSKÉHO ŘEZU V PORODNICI KRNOV

Na jedné straně stojí nadšené maminky s touto zkušeností i lékaři, pro které jsou radost, euforie, upevnění mateřského pouta i zadostiučinění rodiček dostatečným důvodem k umožnění tohoto nevšedního zážitku. Na straně druhé jsou však pro změnu zděšené mámy, které už sekcí rodily a které by v životě něco podobného nenapadlo. A také tu hovoří teze jiných lékařů, kteří zastávají názor, že jde jen o "výstřelek", snahu zviditelnit se, a kteří především apelují na to, že císařský řez je operace jako každá jiná a potenciální rizika jsou stejně tak vysoká.

Co si o tom myslí známé i neznámé maminky? Vyzkoušely by tuto možnost?

Pavlína Jágrová: Nešla bych do toho!

"Upřímně? Nešla bych do toho. Císařský řez se podle mě provádí z nějakých závažných důvodů a tohle mi nepřijde, že by k tomu úplně patřilo. Osobně si nedokážu představit, že bych si miminko vytáhla z rozříznutého břicha. Kdybych musela podstupovat císaře, tak asi jedině v celkové narkóze. Ta představa zažít operaci při plném vědomí mi není úplně příjemná."

Dominika Mesárošová: Super nápad!

"Už jsem o tom slyšela a za mě je to úplně super nápad. Hrozně to kvituju a podporuju! Jen škoda, že toho nešlo využít, ještě když jsem rodila."

Zajímavosti

Porod císařským řezem „do vlastních rukou“. Jedinečný zážitek, nebo hazard? Přečtěte si názory odborníků!

Petra Vojtková: Zní to jako sci-fi

"Těžko říct, zní to jako sci-fi. Já bych dala cokoliv za to, cítit dítě při porodu nebo po něm, ale když už jde o větší zásah, věřila bych raději lékařům. Určitě bych si ale po císaři přála bonding."

Maminka Veronika Petruchová: Nedovedu si to představit

"Rodila jsem císařským řezem epidurálně, vše jsem vnímala, dceru mi porodníci ihned ukázali a přiložili, bylo to sice jen na pár minut, ale jsem za to vděčná. S bondingem pokračoval tatínek a po převezení na pooperační pokoj i já. Nedovedu si ale představit, že bych si vlastníma rukama měla sahat do otevřené břišní dutiny. Přijde mi to i trochu nechutné, je to obrovská otevřená rána, co kdybych tam ještě vnesla nějakou infekci nebo sama sebe nějak poranila?!"  

Maminka Ivana Ašenbrenerová: Přijde mi to dost absurdní

"Když jsem se dočetla, že v některých českých porodnicích si mohou ženy během císařského řezu samy vytáhnout dítě z břicha, uvědomila jsem si, že jsem asi opravdu stará. Chápu, že řada rodiček, které musely z nejrůznějších důvodů rodit císařským řezem, si z porodnice odnáší nejen jizvu na těle, ale také jizvu na duši, že nemohly rodit přirozeně. Chápu i to, že ženy chtějí porod prožít jako zážitkovou dovolenou, bez zbytečných lékařských zásahů a rušivých vlivů. Chápu i to, že nejvíc asi prahnou po trpělivosti a laskavosti na porodním sále. Císařský řez, při němž je matka aktivní a bez plenty sama pomáhá na svět dítěti, je jistě inspirativní. Osobně ale nesnáším injekce a pohled na krev taky nevyhledávám.

Tak nějak si prostě neumím představit, že bych si viděla do břicha a pomáhala vytáhnout své dítě ven. A co kdybych rodila dvojčata? Nebo trojčata? Možná jsem nemoderní, ale tahle představa mi připadá prostě absurdní. Nevěřím, že separace matky od dítěte znamená nutně negativní dopad do budoucnosti. Někdy to prostě jinak nejde. Ať je to císařský řez, předčasný porod, problémy s kojením… Můj první syn se například narodil o dva měsíce dříve a měsíc byl v inkubátoru. Žádný bonding se nekonal, natož pohodový porod. Přesto je mezi námi krásné a pevné pouto. Vím, že vztah mezi matkou a dítětem se musí poctivě budovat. Možná jsou první okamžiky po porodu důležité, ale nejsou nejdůležitější."

Kateřina Hirmanová: Vytahovat si dítě z břicha mi připadá nepatřičné

"Mám ze sebou tři císařské řezy, měla jsem pokaždé úžasný lékařský tým, všichni byli skvělí, a kdybych mohla říct, co mi tam chybělo a co bych chtěla změnit, tak by to jistě nebylo sahání si do břicha a vytahování dítěte. Připadá mi to nepatřičné. Porodníci přece nestudovali šest let nadarmo, a tudíž vědí, co mají dělat. I bez asistence rodící matky."