Císařský řez: Na co se připravit po operaci

Pevně doufám, že má zkušenost je ještě z dob "pravěku" porodů císařským řezem. Před 25 let jsem v Ostravě byla připravená na porod tímto způsobem. Důvod byl: stav po dětské infekční obrně /onemocněla jsem při jedné z posledních velkých epidemií a očkovat se začalo až za pár let/. Mám ochrnuté břišní svaly- a postižené nohy. Ještě se zjistilo, že miminko je pánevním koncem dolů.
V nemocnici se na mne lékař obořil, proč chci rodit císařem, vždyť porod je jako bych tlačila na WC a to snad zvládnu. Koktala jsem, že o tom rozhodl můj gynekolog. Sestra mne doprovodila na vyšetření a pak jsem slyšela jak se za dveřmi dohadují, že to musí odložit, protože není operační den. To už jsem začala mít bolesti v zádech a slabě krvácela. Přesto mne poslali zpět na odd.
Za chvíli však přiběhla sestra, že se doktoři pohádali a nakonec tedy rodit budu.
Dovedete si představit v jakém jsem byla stresu. Celé roky se mi nedařilo otěhotnět a bylo mi kromě jiného už 40 let. To mi také lékař vytknul, proč jsem to prý "nedala pryč", když chodím o berlích. Skoro neuvěřitelné, že?
Ale pokračovalo to. Na operačním sále při přípravě zjistili, že jim nefunguje nějaká součástka u anesteziologa a telefonicky ji sháněli na jiném odd. Musela jsem ležet na to úzkém lůžku cca 3/4 hodiny, myslela jsem, že se udusím, chlapeček mi tlačil na plíce, i na něj se stres přenesl - břicho se mi úplně vlnilo. Lékař na mne zakřičel, tak se snad uklidníte. My bychom se také raději dívali na televizi. . Běžel tenkrát nějaký sportovní turnaj.
Přiznám se, když jsem se probrala na JIPce, vůbec jsem neměla zájem Davídka vidět. Hrozné bolesti, necítila jsem pohyb nohou, brečela jsem a říkala si, tak a teď jsem ještě znovu ochrnula.
Lékař mi řekl, že bolest musím vydržet, že po císaři se několik hodin na bolest nesmí nic dát.
Až přišla lékařka, která jen obrátila oči ve sloup nad "mužskými" a hned mi něco podala a donesla syna. Všechny sestřičky mi říkaly, že tak nádherného chlapečka ještě neviděly a že vše bude dobré.
Za pár hodin mi řekli, že mne musí přestěhovat na jinou jipku a musím sanitkou -je v jiné budově. Saniťáci se zlobili, že musí se mnou po schodech s nosítky /výtah se opravoval/, jestli prý bych to nezvládla pěšky. Další příhody z porodnice Vám raději vypisovat nebudu, myslím si, že už teď si říkáte, ta ženská si snad vymýšlí.
Ještě však perličku. Davida mi dali hned na pokoj, nikoho nezajímalo, že o berlích ho nemohu vážit, přebalovat. Tak jsem ho vždy pevně zavázala v povijanu obvazem a v zubech ho přenášela na stolek. Jednou vešel lékař a mlčky čekal. Pak se přiznal, že mne ani nepozdravil, trnul, že mu s miminem v puse odpovím.
Syn vloni odpromoval a já teď sedím s albem fotek na klíně a dojatě listuji.
To špatné jsem z hlavy vytěsnila a vzpomínám na vše nádherné, co nás maminky, než děti vyrostou potkává.
A i když mne potkalo do mých 65 let ještě hodně nepříjemných zdravotních problémů - jsem už na vozíčku, vždy jsem si řekla - zvládla jsi "císaře", zvládneš i toto.
Všechny maminky i ty budoucí moc zdravím. Stáňa Nováková

Ahoj holky, prosimvas nemate nekdo nejake zkusenosti s pumpickou ktera obsahuje analgetika a lze si ji domluvit u doktora kdyz jiz vim ze budu mit cisarsky porod? diky