Čistota versus nepořádek. Potřebují mít děti uklizeno?

Když jedna z mých dobrých kamarádek čekala své první dítě a dorazila jsem k ní na návštěvu, měla jsem pocit, že jsem se nějakým nedopatřením ocitla v reklamě na prací prášek. Snad nikdy v životě jsem neviděla tak vydrhnutý a běloskvoucí byt. Nikde ani smítko prachu, vše dokonale čisté a ve vzduchu se vznášelo jemné aroma dezinfekce. „Miminko musí přijít do čistého. Když si představím všechny ty bakterie, které by mohly to maličké tělíčko ohrožovat, je mi z toho úzko,“ vykládala a já si na tu návštěvu ještě mnohokrát vzpomněla, když jsem byla poprvé těhotná. Samozřejmě jsem před porodem připravila pokojíček a výbavu pro miminko, ale do vydezinfikovaného a dokonale uklizeného bytu to mělo hodně daleko. 

A s postupujícím časem se to nijak nelepší. I když se doma nebrodíme závějemi prachu, zdaleka nepřevládají ty dny, kdy bych mohla v našem obýváku s klidným svědomím uvítat neočekávanou návštěvu. Antibakteriální ubrousky ani dezinfekční spreje se v naší domácnosti nevyskytují a jsem si jistá, že v jejích temných koutech by se našla spousta zajímavých a velmi nečekaných věcí.

Moje pořádkumilovná kamarádka ze mě nejspíš dostává psotník (i když to zatím dobře tají), ale nezdá se, že by běžný provozní nepořádek zanechával na mých dětech nějaká zásadní traumata. 

Je tedy lepší udržovat malé děti v maximální čistotě, nebo jde o zbytečný stres, který ničemu nepomůže? A jak jsou na tom se zdravím děti vyrůstající mezi antibakteriálními prostředky oproti těm, které se narodily lehce nepořádným matkám?

Hnízdící instinkt

Je přirozené, že každá budoucí matka má touhu přivést své miminko do čistého a připraveného bytu. Ostatně toto chování má dokonce i odborný název, říká se mu hnízdící instinkt. Podle psychologů z McMaster University, kteří v roce 2013 hnízdící instinkt těhotných žen zkoumali, se jedná o přirozené chování vyplývající z evoluce. Jde o podvědomou snahu matky ochránit své novorozené dítě a přivést ho do bezpečného prostředí. Právě proto také projevy hnízdícího instinktu vrcholí ve třetím trimestru. Je to vlastně dost velký paradox, protože ke konci těhotenství jsou budoucí matky nejunavenější, ale přitom právě při úklidu a organizování domácnosti vyvíjejí největší aktivitu.

Odborníci ale tvrdí, že si těhotné prostě nemohou pomoci a k uklízení je ženou odvěké pudy – ostatně hnízdící instinkt se objevuje i u řady zvířat. 
„V mém případě bylo hnízdění extra silné u prvního těhotenství. To jsem měla chuť umývat i zdi a ještě v osmém měsíci jsem sama vymalovala obývák, protože jsem měla pocit, že jinak do našeho bytu snad ani mimino nemůžu přinést. Najednou mi vadily i ty věci, kolem kterých jsem roky chodila bez povšimnutí,“ říká šestatřicetiletá Jitka. „S druhým dítětem jsem už ale na nic podobného neměla čas. Pracovala jsem téměř až do porodu, do toho se starala o dceru a o domácnost. Takže jsem dva týdny před porodem přeprala výbavičku a než jsem odjela do porodnice na plánovaného císaře, ještě jsem vytřela podlahy – a to bylo všechno. Zkrátka jsem odložila hnízdění jako věc, bez které se klidně obejdu a moje děti to nijak neohrozí.“ 

Video: Je v pořádku vést děti od malička k tomu, aby vám pomáhaly. I když to většinou znamená, že vám práci spíše přidělají

Užitečné výkaly

Hnízdícím instinktem ale mateřské tažení za dokonale čistou domácností nekončí. Dávno pryč jsou doby, kdy nám v koupelně stačilo mýdlo a šampon. Teď jsou to tekutá mýdla, sprchové gely, šampony, antibakteriální ubrousky, dezinfekční gely, intimní mycí emulze, čisticí emulze, mycí pěny a k tomu samozřejmě plno čisticích, pracích, antibakteriálních, protiplísňových a dezinfekčních prostředků. 

Snažíme se všechno dokonale vydrhnout, aby naše děti neohrožovaly bakterie, plísně a mikroby všeho druhu. Jenže neplatí v tomto případě pravidlo, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly? Opravdu úzkostlivým úklidem a posedlostí čistotou svým dětem prospíváme? Už v devadesátých letech totiž odborníci vyslovili hypotézu, že pokud jsou děti v časném věku vystaveny (samozřejmě v rozumné míře) bacilům, existuje menší pravděpodobnost, že budou trpět alergiemi, astmatem a dalšími autoimunitními nemocemi. Později se skutečně potvrdilo, že ty děti, které vyrůstají na statcích či farmách (a přicházejí tedy do styku se zvířecími výkaly, srstí a vůbec věcmi, které se obecně považují za nečisté), trpí alergiemi v mnohem menší míře. 

„Stejně jako dětský mozek potřebuje stimulaci a interakci, aby se mohl normálně vyvíjet, dětský imunitní systém se posiluje každodenním kontaktem s mikroby, které ho učí reagovat a adaptovat se,“ podotýká Thom McDade, vedoucí výzkumu z Laboratory for Human Biology Research na Northwestern University. „Rodiče často propadají panice, když se jejich dítě mazlí se zvířaty nebo když dostane čas od času průjem. Ale výsledky našeho výzkumu dokazují, že ty děti, které pravidelně přicházejí do styku se zvířecími výkaly a do věku dvou let prodělají několik průjmových epizod, mají mnohem menší pravděpodobnost, že se u nich v dospělosti objeví zánětlivá onemocnění, alergie, astma a autoimunitní choroby,“ popisuje odborník.

„Bydlíme na vesnici a tady se zkrátka některé věci až tolik neřeší, protože na to jednoduše nemáte čas. Pamatuji si na výraz mojí kamarádky, která ke mně přijela na návštěvu a líčila mi, jak vyvařuje dítěti dudlíky a žehlí nejen pleny, ale i ponožky jako prevenci proti bakteriím. Když jsem jí řekla, že syn měl období, kdy olupoval omítku ze zdí a pojídal ji, myslela jsem, že se kamarádka skácí k zemi. Přitom je Toník už pětiletý kluk, který stůně jen výjimečně,“ říká čtyřiatřicetiletá Lucie.

Pořádek, ale s mírou

Podle profesora Martina Blasera z Newyorské univerzity, který se zkoumáním mikrobů a hygieny zabývá, s námi většina mikrobů žije už po tisíciletí a nijak nám neškodí. Řada z nich je lidem dokonce prospěšná. 

Jenže naše posedlost hygienou, která se zintenzivnila především v posledních padesáti letech, zavinila, že mnoho mikrobů z našeho okolí vymizelo, a dokonce se změnilo i složení naší střevní mikroflóry. Samozřejmě je regulace některých mikrobů z hlediska zdraví velmi užitečná, ale u jiných to až taková výhra není. „Dosavadní studie potvrzují, že právě sterilní prostředí je jedním z důvodů narůstajícího výskytu astmatu a alergií. Obyvatelé západních zemí mají dvojnásobné riziko astmatu, alergií a ekzému. Tyto nemoci se v zemích třetího světa vyskytují mnohonásobně méně.“ 

Odborníci samozřejmě netvrdí, že byste měla vychovávat děti v zanedbané domácnosti v těsném soužití s potkany a šváby, ale zároveň varují, abyste to s pořádkumilovností nepřeháněla. Pokud nemá vaše dítě žádné zdravotní omezení, klidně se obejdete bez antibakteriálních gelů a ubrousků. Při běžném mytí si vystačíte jen s mýdlem a čistou vodou. Stejně tak se nebojte podělit se s dětmi o to, co právě jíte. Švédská studie z roku 2013, jejíž výsledky citoval magazín Pediatrics, dokonce zjistila, že sliny rodičů jsou pro zdraví dětí velmi užitečné (jakkoli to vašemu útlocitu může připadat poněkud nechutné). Opět jde o obsah bakterií ve slinách rodičů, které aktivují imunitní systém dítěte a chrání ho tak před rozvinutím alergií a ekzému. Ty jsou totiž, podle autorů výzkumu, často způsobeny přehnanou reakcí imunitního systému, který už zapomněl, jaké je soužití s neškodnými mikroby. 

Čísla a statistiky v ČR 

Podle údajů Státního zdravotního ústavu vzrostl v posledních letech počet alergických dětí téměř dvojnásobně. Například v roce 1996 to bylo sedmnáct procent, ale v roce 2006 už dvaatřicet procent. Pylová rýma a atopický ekzém přitom tvořily více než polovinu všech diagnostikovaných alergických onemocnění. Stejně tak o polovinu narostly případy diagnostikovaného astmatu. 

Atopie versus hygiena 

Studie provedená University of Bristol, jejíž výsledky byly publikovány v Archives of Disease on Childhood, zjistila, že v těch domácnostech, kde se úzkostlivě dbá na čistotu a hygienu, hrozí dětem třikrát větší riziko, že se u nich objeví atopický ekzém nebo astma.