Maminka.czPředškolák

Človíčku, nezlob se!

Dita Mrázková 12.  8.  2010
Človíčku, nezlob se!
Zažil to snad každý z nás. Křivda, zlost, smutek, někdy i pláč. To když se nám, coby dětem, přihodilo něco, s čím jsme tedy vůbec nepočítali. Potupná prohra… Být druhý, nebo dokonce poslední? Věc nemyslitelná!

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Vítězství je opojné. Když dítě porazí rodiče nebo sourozence při pexesu, když se naučí jezdit na kole bez koleček nebo se mu jako prvnímu podaří dostat čtvrtou figurku do domečku…

Na své dětství plné výher i proher vzpomíná Simona, maminka pětiletého syna Honzíka: „Jako malá jsem vztekle mrskala figurkami z Člověče, nezlob se všude kolem pokaždé, když mě někdo vyhodil nebo předběhl.

Po prohře jsem vřískala a nehodlala se smířit s tím, že jsem druhá. Ne. Já prostě MUSELA být první, za každou cenu!“ Jenže totéž, co jí teď přijde úsměvné a pochopitelně dětinské, zažívá se svým synkem. „Honza je neuvěřitelný vztekloun! Běda, když si dáme na procházce závody, kdo bude dřív u stromu.

To jsem jen o krůček vpředu a už začne bědovat a křičet na celé kolo. Od paní učitelky ve školce jsem se zase nedávno dozvěděla, že jednou celý den s nikým nemluvil, odmítl i svačinu, a to jen kvůli tomu, že byl mezi dětmi předposlední při skákání do písku! Ale asi se nemůžu divit, vždyť jablka opravdu nepadají daleko od stromu.“

Vzteklouna odnese čert

Hněv je emoce jako každá jiná. Psycholožka Mgr. Tereza Beníšková říká: „Nejde ani tak o genetickou dispozici, každý toužíme být někdy první, chceme, aby se nám dařilo. Jen my dospělí umíme své zklamání a naštvání více ovládat.“

Tak jako se přirozeně radujete z dobré zprávy nebo pokud se vám něco podaří, vás může vyvést z míry, když vám zavřou v obchodě před nosem nebo dojde baterka v mobilním telefonu přímo při hovoru. Na eliminaci hněvu se musí pracovat. My se s ním snažíme dennodenně bojovat, potlačovat jej nebo ho prostě neřešit. Dítěti ale tahle praxe chybí, jedná impulzivně a bez zábran.

Vyhněte se celoročnímu lamentování nad malým zlobidlem a přestaňte s vyhrožováním, že mu Ježíšek nepřinese za jeho nehezké chování žádný dárek nebo že ten velký čert, kterého viděl vloni pod okny, si pro něj tentokrát opravdu přijde. Raději se svým potomkem zkuste jeho vzteklounské zlozvyky rozebrat hned, jakmile se objeví.

Po jeho neúspěchu ve hře zkuste řeč zavést jinam, nelitujte ho, vždyť prohrávají i táta s mámou. Jeho pocity rozeberte a pokuste se jej motivovat do další hry. I připomenutí předchozího úspěchu mu může pomoci lépe zapomenout na aktuální prohru.

Pokud se vám malého nešťastníka zželí a tiše se dohodnete, že jej příště necháte zvítězit, udělejte tak pouze jednou dvakrát. Dítě je inteligentní a vnímavá bytost, která vaši „nekalou“ hru brzy rozluští a místo radosti se dostaví spíše otrávenost nad tím, jak lehké to vlastně bylo.

Jaký je váš malý hráč?

Bojovník- nadmíru soutěživý typ, který miluje vyhrávání. Prohru nese velice osobně. Srdcem a duší je sportovec, často výbušný, a radost mu udělá jen první místo.
Rada: Mírně ubrat na ambicích, v žádném případě jej nenechávejte vyhrávat, když si to vynucuje pláčem nebo vztekáním se.

Hráč - občas si rád zasoutěží, prohru bere „sportovně“ a ke svým spoluhráčům se chová kolegiálně. Má rád zábavu a nezkazí žádnou legraci.
Rada: Takového malého šikulku si užívejte, není co řešit!

Kamarád - soutěžení a obecně společenské hry ho moc neberou, raději si hraje „jen tak“. I když mívá spoustu schopností, nepředvádí se.
Rada: Podporujte jeho ambice i sebedůvěru a nezapomeňte jej často chválit! Vrátí se vám to.

Samotář - Tíhne k introvertnímu chování, nevyhledává společnost dětí. Někdy bývá i terčem posměšků. Prohry a výhry jsou mu lhostejné.
Rada: Snažte se najít jiné činnosti, pro které by se tento malý milovník samoty nadchnul a které by ho bavily.

Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Témata: Děti, Časopis Maminka, Předškolák, Připomenutí, Malý hráč, Baterka, Malý milovník