[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Přibližně polovina dětí kolem čtyř let prožívá změny s návštěvou mateřské školky negativně. Pláč, smutek při loučení, to vše může trvat dva až šest týdnů, u některých dětí i déle. Postupně se takové projevy zmírňují, ale s opětovným nástupem do školky po nemoci nebo po víkendu jste tam, kde jste byli na začátku. V naprosté většině se pak od učitelek dozvíte, že hned po vašem odchodu se dítě uklidnilo, zapojilo se do hry a zbytek dne už probíhal bez potíží.
Nejhůř se adaptují nejmenší děti ve třídě, kde jsou na tom všichni stejně a do školky nikdy nechodily. Klidnější nástup je ve smíšených třídách, kde jsou děti různého věku. Starší děti totiž dokážou ty menší uklidnit a zaujmout. Další skupinou dětí jsou ty, které zpočátku nemají s adaptací problém. Do školky se těší, ranní výpravy probíhají v klidu a rodiče se radují, jak to všechno pěkně klaplo.
Když moje dcera nastupovala do školky, ráno jsme kolem sebe slýchaly křiku víc než dost, obvykle se jednalo o třídu těch nejmenších dětí. Z velké části to pominulo s nástupem nové paní učitelky, která byla pro malé křiklouny oporou. Pamatuju si, že jsem vešla do třídy a viděla ji, jak má na sobě bílý plášť, ve třídě je ticho, děti seřazené do fronty a doktorka alias paní učitelka s vážnou tváří měřila dětem tlak.
Taková paní učitelka je pro děti i rodiče výhrou, protože nedá dětem šanci smutnit. Nejistota a smutek u dětí trvá, pokud si nevytvoří aspoň několik základních vztahů, o které se mohou opřít.
Jedním takovým je právě laskavá paní učitelka nebo kamarádi. Obvykle vám ve chvíli, kdy dítě vyzvedáváte ze školky, paní učitelka o jeho chování v průběhu dne moc neřekne, ale nebojte se vyptávat. Má na starosti mnoho dětí a není v jejích silách všem na povel říct, jak se konkrétní dítě v konkrétní chvíli chovalo a co dělalo.
Nechat dětem prostor pro jejich pocity asi není ve chvíli, kdy vám řve potomek u dveří školky, právě ta nejlepší rada.
Nicméně je důležitá. Nezavírejte oči před jejich obavami a strachy. Mluvte s nimi o tom, proč do školky nechtějí, ujistěte je, že si je vyzvednete a že je milujete. Neměla byste jejich trápení zlehčovat ani zesměšňovat.
Čtěte dětem příběhy, v nichž jejich oblíbení hrdinové chodí také do školky. Podělte se s nimi o zážitky, jak jste chodila do školky vy a jak se vám tam líbilo. Můžete připustit také svoje obavy a strachy, které jste překonala. Každý den dětem připomínejte, co všechno se ve školce bude dít, jak se na ně kamarádi těší. Dejte jim s sebou oblíbenou hračku.
Nejmenším dětem může způsobovat stres samostatnost, která se ve školce vyžaduje. Dojít si sám na druhý konec chodby na záchod, přinést pití ke stolu, převléknout se, to všechno doposud dělala maminka, a najednou já sám? Denně proto tohle trénujte, aby si pak děti připadaly v takových situacích sebejisté.
Nikdy děti školkou nestrašte ani jim nevyhrožujte, že je tam naučí poslušnosti. Nenahlížejte do třídy, jestli příchod dítěte proběhl v pořádku, jestli si hraje, jestli náhodou nesedí samotné v koutku.
Mluvte s dětmi o tom, proč nechtějí chodit do školky, a ujišťujte je, že si je vždy v určitý čas vyzvednete.
Nezapojujte do loučení paní učitelku například tím, že po ní budete chtít, aby od vás řvoucí dítě odtrhla. Stejně tak s ní nikdy nemluvte v přítomnosti dítěte o tom, že už si s jeho chováním nevíte rady. A hlavně to nevzdávejte! Obrňte se nekonečnou trpělivostí.
Určitě si vybavujete situaci, kdy jste vy sami nastoupili do nové práce a chvíli vám trvalo, než jste si zvykli na nové prostředí, kolegy, na šéfa... Někdo to třeba zvládne hned první den, jiný chodí s tlakem v břiše do práce několik týdnů. A co teprve malý človíček? Vaše projevy nervozity a podráždění z ranních příchodů do školky děti v slzách a vztekání jen podpoří.
Každé dítě je jiné. Některým nevadí být každý den jinde, ale pak jsou děti, které rozruší jakákoli změna. Je přirozené, že jim trvá déle změny přijmout a zpracovat po svém. Tak se podle toho zařiďte i vy a buďte především nablízku.