Maminka.czBatole

Co dělat, když dítě trápí separační úzkost?

Jana Potužníková 29.  3.  2018
Nejčastěji kolem 8. a 9. měsíce se najednou i ta nejpohodovější miminka změní v uplakaná a ustrašená stvoření, která nechtějí pustit mámu z dohledu. Jde o tzv. separační úzkost – strach z odloučení. A náročné je to pro obě strany.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Pokud se alespoň trochu zajímáte o vývojovou psychologii svého miminka, tušíte, o čem bude řeč: Kolem 8. či 9. měsíce života přijde batole do tzv. období separační úzkosti. Je to úplně přirozený vývojový milník. Miminko začíná zjišťovat, že se může hýbat, tedy vzdalovat především od mámy jako svého bezpečného přístavu. Což také dělá.

Leze, stoupá si, poznává. Ale zároveň s objevováním okolního světa si uvědomuje, že se tím pádem ztrácí z dohledu máma, a s tím přichází spojený strach, aby se zase na dohled vrátila. Je to to období, kdy si unavené mámy na hřištích vykládají o tom, jak ani na záchod samy nemohou, protože miminko se hned připlazí za nimi nebo se domáhá křikem jejich rychlého návratu.

Také se v tu dobu výrazně zužuje okruh lidí, které je dítě ochotné vzít kromě mámy na milost, chce se s mámou víc než kdy jindy mazlit, tulit, nosit… Což je pak náročné zase pro mámu. A aby toho ti dva neměli málo, spousta lidí z okolí chodí a říká: „Ty to dítě rozmazluješ!“ Opravdu?

Neperte se s tím, přijímejte

Dobrým začátkem je nestavět se k separačním úzkostem jako k něčemu, s čím je třeba se poprat. Brát to jako souboj by bylo možná ještě víc vyčerpávající než samotný fakt, že se vaše soukromí náhle dokonale smrsklo na nulu. Berte to prostě jako fakt. I tak to bude náročné až až.

Miminku v té době rostou zuby, stále se v noci budí na kojení. Oba jste unavení i bez separačních úzkostí. Nejedna máma zažije pocit zmaru, bezmoci, protože se zdá, že selhává i podpora okolí, a ona se cítí být na dítě sama a dítě se jí dožaduje víc než kdy jindy…

„Právě v tu chvíli je čas zastavit se a podívat se na situaci za prvé z pohledu dítěte, tedy objevitele, který si jistí svůj přístav. A pak je užitečný pohled jakoby shora, kdy je důležité si uvědomit, proč dítě máme: Abychom ho na sobě činily závislým? Nebo proto, abychom ho připravily na život? Protože separační úzkosti jsou vlastně jeho prvním krokem k jeho budoucí samostatnosti a velmi záleží na tom, jak se k nim postavíte,“ vypočítává Iva Kyselá.

Separační úzkost: Nenechávejte dítě dlouho vyplakat, jen ji zhoršíte

Nejste oběť

Spousta maminek při separačních úzkostech vstoupí do role oběti: Rezignují nejen na své soukromí na toaletě, ve sprše. Rezignují na cvičení, kamarádky, schůzky… protože jestliže dítě křičí, když zavírají dveře na záchod, u odchodu mámy z bytu spustí větší protesty.

A mámy do role oběti vstoupí o to „ochotněji“, pokud do té doby byly na miminko samy: Tedy nebyly od něj zvyklé odcházet, nebylo babičkovské hlídání a tatínek pořád v práci. Pak tíha separačních úzkostí dopadne o to výrazněji právě na samotnou mámu.

„I proto je užitečné, aby maminka nebyla s miminkem pouze sama, ale miminko přicházelo do kontaktu i s jinými osobami, ke kterým má máma důvěru (babička, teta, chůva, kamarádka). Miminko si vytvoří citovou vazbu i k další osobě, která o něj krátce láskyplně pečuje. Maminka si odpočine a miminko si může zvyknout na někoho dalšího. V období separační úzkosti bude pro mámu i miminko jednodušší se na chvíli odpoutat, protože oběma bude odžita dobrá zkušenost. Maminka potřebuje mít pocit klidu, že je o dítě v době nepřítomnosti dobře postaráno,“ vysvětluje odbornice z Akademie rodičovství.

Separační úzkost: Proč jí děti trpí a jak tohle období překonat?

Vztah na elastické gumě

„Uvědomte si také, jaký vztah chcete ke svému dítěti teď i v budoucnu mít. Bude „na provaze“, nebo „na elastické gumě“? ptá se Iva Kyselá a hned vysvětluje blíže: „Vztah na elastické gumě pracuje s pochopením, že dítě se osamostatňuje a já mu to jako máma ráda umožním i s diskomfortem, který musí překonat. Citlivě reaguji na jeho potřeby, ale vím, že překonáním diskomfortu v období separačních úzkostí se připraví na další diskomforty, jež přijdou později. A já u toho musím vědět, že to s jeho osamostatňováním se bude právě jako na té elastické gumě: Udělá krok kupředu a zase se o kousek vrátí zpátky ke mně, ke své mámě.“

Jde o to mu to dovolit: Dělat kroky, i když u toho dává najevo svůj strach. Podpořit jej, objímat, dávat lásku, ale být smířená i s tím, že překonávání prvních hranic komfortní zóny bude provázet pláčem a protesty. Proto je i v období separačních úzkostí důležité mít svůj prostor, kamarádky, schůzky, na které budete odcházet, ne je rušit kvůli plačícímu dítěti.

Mateřský pud sice často velí zůstat, protože to vypadá, že si dítě ještě není schopné zvyknout na máminu nepřítomnost. „Pravda ale je, že já, máma, si musím zvyknout na to, že ono, dítě, se začalo právě vzdalovat mně,“ upozorňuje odbornice z Akademie rodičovství.

Nový pohled na věc

Takže, pokud se u vás to nároční období blíží a všichni říkají, že máte jen jedinou možnost: přežít, nedejte se. Zkuste nový pohled a něco z toho pro sebe i miminko vytěžit. Buďte přesně tou láskyplnou mámou, kterou chcete a máte být, jen omezte roli oběti a dejte děťátku prostor, který potřebuje, byť proti němu zároveň ze strachu protestuje.

Vaše láska ho podpoří stejně jako láska tatínka nebo babiček, abyste na to nebyla sama. Mazlete, tulte, buďte máma tak, jak to cítíte. Ale nechte si prostor pro vlastní nádech. Až budete od miminka odcházet, rozlučte se, nikdy neodcházejte tajně, neutíkejte. Pro dítě by to mohla být tak velká zrada, že by se později – nejčastěji kolem 4. roku – mohly separační úzkosti znovu vrátit.

Separační úzkost – strach z cizince

Z ostatních si nic nedělejte

A když z okolí zazní, že své dítě najednou nějak moc rozmazlujete, protože víc než jindy reflektujete jeho potřeby? „Ve své podstatě by vám podobné poznámky měly být jedno – pokud jste si jistá tím, co děláte. Pokud ne a hlasy okolí vyvolávají pochybnosti, vlastně je dobré se vrátit sama k sobě a ptát se, proč se vás poznámky o rozmazlování dotkly, i když nemusely nebo neměly,“ doporučuje Iva Kyselá s tím, že s tatínkem dítěte by to mělo být jiné.

Tam byste měla souznít v pohledu, jaké dítě chcete spolu vychovat, a své názory si vyříkat dřív, než bude třeba uplatňovat první výchovné postupy (což u separačních úzkostí bude, i když to ve spojitosti s osmiměsíčním mrňouskem zní zvláštně). A ještě poslední věc:

Svou nepřítomnost dítěti nikdy nevynahrazujte. Nesnažte se hned po příchodu nabídnout prso, sladkosti nebo dárky jako „náplast“. Za svou nepřítomnost nemusíte platit, ta by měla být přirozená. Stejně jako důvěra dítěte v to, že se mu zase vrátíte,“ uzavírá odbornice.

Pokaždé je to jiné…

Separační úzkosti se budou týkat každého miminka. Ale každého v jiném rozsahu. Záleží na jeho povaze, na tom, jak blízko má k mámě, jak bezpečné a milující zázemí doma cítí. U jednoho ze svých dětí si můžete projít náročným obdobím, u druhého sotva zaznamenáte zvýšenou citlivost. Někde trvají pár týdnů, jiné maminky registrují náročné období v řádu měsíců – kdy kolem 18. měsíce přistupují k problému i první projevy tzv. období vzdoru, a mateřství se stává zase o něco náročnější výzvou.

VIDEO: Testujeme s dětmi: Chodítko Vtech

Separační úzkost
Pediatrie (poradna)

Separační úzkost

Období vzdoru aneb noční můra rodičů
Poraďte si se vztekajícím se dítětem

 

Témata: Časopis Maminka, Miminko, Batole, Kojenec, úzkost, Iva Kyselá, Okolní svět, Máma, Separační úzkost, Plačící dítě, Citlivost, Vývojová psychologie, Zvýšená citlivost, První krok, Jediná možnost, Unavení, Citová vazba, Diskomfort, Komfortní zóna, Děti, Vtech, Nový pohled, Maminka, Dobrý začátek, Pochopení