[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Výchova není jen o příkazech a zákazech. Není jen o tom, aby vás děti na slovo poslouchaly a bez remcání dělaly, co se od nich požaduje. Výchova je hlavně o komunikaci, naslouchání, důslednosti a pochopení. Díky ní (tedy díky vám a vaší pomoci) by se měly naučit, že každý čin a způsob chování s sebou nese důsledky, které si musí umět vyřešit. Měly by si osvojit dovednosti, bez kterých se neobejdou, aby z nich vyrostli zodpovědní dospělí.
Jaký jste rodič? Autoritativní, ochraňující, liberální, nedůsledný, nebo naopak perfekcionista? Existuje samozřejmě mnoho typů výchovy a přístupů k rodičovství. Bez ohledu na to, jaký styl je vám nejbližší a jak ke svým potomkům přistupujete, by mělo být vaším cílem a smyslem veškerého snažení, abyste za pár let pustili do světa sociálně zdatného, psychicky odolného, zdravě sebevědomého, empatického a čestného jedince, kterého nepronásledují pocity méněcennosti nebo úzkosti.
„Styl výchovy zachycuje především emoční vztah k dítěti, který doplňuje forma výchovného řízení (silné, střední, slabé nebo rozporuplné). Výchovný styl v rodině spoluvytváří charakter, ovlivňuje temperament dítěte, jeho komunikační schopnosti, vyrovnanost i odolnost vůči stresu. Úspěšná výchova je záležitost, kterou provádíme spontánně a která je vždy ovlivněna povahou rodičů i jejich osobními zkušenostmi,“ zdůrazňuje psycholog Tomáš Novák ve své knize Jak vychovat sebevědomé dítě.
Správná výchova podporuje přirozené schopnosti dítěte a pomáhá mu zvládat pocity nejistoty a úzkosti. Věřte tomu nebo ne, děti vám nechtějí dělat starosti, nechtějí vás rozzlobit, zklamat ani rozčílit. Jen prostě často a rády testují své a vaše limity, zkouší, kam až mohou zajít a co jim ještě projde. Je to jejich přirozená vývojová potřeba a dělají to jen pro to, aby se ujistily, že jsou s vámi v bezpečí a nic je nemůže ohrozit. Dožadují se péče a pozornosti.
Vaším úkolem je být důslední, trvat na dohodnutých pravidlech hry a upozorňovat na negativní důsledky chování. Tím dítě roste a učí se. Pokud má příliš tolerantní a laxní rodiče, pociťuje často úzkost, protože nezná hranice a je nuceno činit rozhodnutí za dospělé. Nedostatek nebo absence vedení můžou vést k intenzivnímu pocitu znepokojení a nejistoty. A vaše dítko ve vás musí mít jistotu. Také ale autoritu. Pokud mu hranice nevytyčíte vy, samo si je nevytvoří a můžete jeho osobnosti velmi uškodit.
Jedním ze smyslů výchovy je učit ratolesti dělat správná rozhodnutí, umět vybrat nejlepší, nejbezpečnější nebo nejvýhodnější řešení, správně volit z více možností. Učte je nejen to, jak uspokojit vlastní potřeby, ale musí si osvojit rovněž dovednosti, které uplatní při řešení problémů a konfliktů. Musí umět ovládat své emoce a krotit impulzivitu.
Jak velkou míru svobody potomkovi dopřejete, závisí na vás, vždy byste ale měli dokázat odhadnout předem vývoj konkrétní situace a vyvarovat se negativistického postoje a přílišné kritiky. Je také obrovský rozdíl mezi varováním před důsledky a vyhrožováním tresty. Když vychováváte dítě tak, že s ním komunikujete, vysvětlujete mu své záměry a důvody a varujete ho před možnými následky, obvykle se rychle poučí ze svých chyb a přešlapů.
Oproti tomu přísné tresty poslouží spíše jen k tomu, že dítě se bleskově naučí, jak se nenechat nachytat, když se chová špatně. Nad důsledky nepřemýšlí ani v nejmenším. Trest nikdy problémy nevyřeší, ale může být doslova hrobem zdravé sebedůvěry dítěte.
Pro to, aby vaše dítko bylo šťastné a cítilo se dobře, uděláte téměř cokoli. Pokud svou snahu ale přeženete, způsobíte v konečném důsledku pravý opak – nespokojenost a frustraci, rozmrzelost, nebo dokonce hněv. Jedním z nejzásadnějších smyslů rodičovské výchovy je naučit děti, jak řídit své pocity a emoce. Pozitivní i negativní. Jak reagovat, když je něco naštve, rozčílí, když je někdo zklame, cítí se ukřivděně nebo s nimi kdokoli nesouhlasí. Jak si poradit s kritikou nebo se vypořádat s nepochopením. Jak být dostatečně vnímaví a citliví k emocím svých ratolestí a zároveň se jimi nenechat příliš ovládat?
Zvládnout nastolit rovnováhu v této oblasti je jedním z nejnáročnějších rodičovských úkolů. Jedním ze způsobů, jak můžete potomky učit „sociálně vhodným způsobům“, je, že v některých případech budete jednoduše jejich kňučení, špatné chování nebo vztekání se ignorovat, jindy zafunguje, když se odmítnete podřídit náladě nebo zlobě dítěte. Zjistí díky tomu, že nepoužívá přijatelné způsoby, jak dosáhnout svého, a svým jednáním nezmění váš postoj.