Maminka.czPředškolák

Co je to ohno?

, Časopis Maminka
13. 11. 2009
Co je to ohno?
Byl první den ve školce. Holčička se vrátila s očima navrch hlavy. Do nové životní etapy vkročila se zájmem a zvídavostí, s níž i na maminku hned po příchodu vyhrkla otázku dne: „Mami, a co je to ohno?“

Možná vás zmíněná situace rozesměje, možná přiměje zalamentovat, jak už jsou dnešní děti odmalička náchylné k pochytávání vulgarismů. Pravda je však taková: K „ohnům“ budou přibývat i další podobné výrazy a dokonce ve správném znění. To, jestli se stanou pouhou výjimkou ve slovníku vašeho potomka či se naopak zařadí mezi slova oblíbená, závisí do značné míry i na vás.

Vulgarismy byly a budou

Dcera autorky tohoto článku má 5 let a k jejím „prohřeškům“ patří i to, že jí chutná kola. Ba co víc, studená kola. Je roztomilá blondýnka, co se drží maminky pořád za ruku, před cizími lidmi jí ostych vhání červeň do tvářiček a stud uvězní všechna slova v puse. Ve školce se kamarádí s holčičkou, které jsou 4 roky. Monička, tak se kamarádka jmenuje, je také roztomilá blondýnka s andělským pohledem, nosí malinký cůpek a maminky se drží snad ještě pevněji. Jednoho rána dostala zmíněná dcerka chuť nikoli na kakao, ale na kolu.
Studenou kolu. Maminka jí důrazně vysvětlila, že kola se po ránu nepije, a už vůbec ne studená, a zvlášť, když má právě holčička kašel. Holčička chvíli smlouvala, ale pak pochopila a vyrazila do školky. Když si ji po obědě matka vyzvedávala, dcerka jí řekla: „Monča říkala, že jste hajzlové, že jste mi nedali tu kolu…“ A vzápětí, s milujícím výrazem ve tváři dodala: „Ale já jsem jí řekla, že hajzlové nejste!“ Podobných příběhů píše život bezpočet.

Podle pedagogů ze školek i škol frekvence vulgarismů mezi dětmi vzrůstá. Na druhé straně si je nutné přiznat, že „sprostě“ se i mezi těmi nejmladšími mluvilo vždycky. Možná za to padaly větší tresty, nešetřilo se důtkami, dvojkami z chování, dokonce létaly i pohlavky, ale vulgarismy se tím nevymýtily. Osmašedesátiletý Josef H. z Tábora vzpomíná: „Chodil jsem do první třídy a tenkrát panovaly opravdu přísné podmínky, tělesné tresty nevyjímaje. Co si vybavuji, děti na sebe nebyly tolik zlé jako dnes, ale určitě nemluvily nijak zvlášť slušně. Snad holčičky, ale kluci sprosťárnami nešetřili. Jeden z nich mi na obal nově vyfasovaného slabikáře namaloval v nestřeženém okamžiku velký kosočtverec s čárkami kolem a jednou uprostřed. Pan řídící šel kolem mé lavice a všiml si toho. Zařval na mne, ať si stoupnu, pak ukázal na slabikář a zeptal se: „Co to je?“ Já se podíval, obrázek jsem viděl poprvé a vyhrkl jsem zcela šokovaný: „To je pí..!“ Tenkrát mě potrestali trojkou z mravů.

Jenže já byl v takovém šoku, když jsem tu malůvku viděl, že jsem v dobré víře vyslovil to jediné, co se k tomu dalo říci…“ Podle psycholožky PhDr. Ilony Špaňhelové děti ve většině případů zpočátku nerozlišují, co znamená sprosté slovo. „Už ale na počátku věku předškoláka – asi od 3 let – začne tato slovíčka zachytávat. Jsou pro něj trochu tajuplná, trochu speciální, ne běžně používaná. Rodiče mají zkušenost, že je dítě někde pochytí, ve školce nebo na ulici, a zkusí je použít před tím, koho má nejraději – tedy před nimi. Zkouší, jak budou reagovat, takže jinakost tohoto slova vnímají. Obsah tohoto slovíčka by jim měli rodiče vysvětlit. Někdy se dítě nad obsahem zarazí a pak ho už raději nepoužívá, protože se mu nelíbí…“

Kárání i pokuty

Praxe je však taková, že nevhodná slovíčka nemusí dítě pochytit jen ve školce či na ulici, ale též doma. Názory na to, zda se snažit za každou cenu vyvarovat používání vulgarismů v přítomnosti dítěte či zda si před ním občas dovolit pustit ústa na špacír, se různí i mezi odborníky. Doktorka Špaňhelová například tvrdí: „Rodina má fungovat ve vztahu k dítěti naprosto přirozeně. Nejsem zastáncem vulgarismů, pokud je rodič používá za každým druhým slovem. Když však přijde nějaká náročná situace a rodič si, promiňte, uleví slovem „do prdele“, je to z mého pohledu naprosto v normě.

Dítě ví, že užití takového slova něco způsobilo. Mělo by k tomu slyšet i krátký komentář, proč se rodič takto zachoval. Kdyby bylo dítě vychováváno v rodině, která nikdy žádné podobné slovo nevyslovila, nedovedu odhadnout, zda by neprožívalo šok ve škole nebo školce, pokud by se tam tyto výrazy mezi dětmi používaly. Z mého pohledu je také důležité, aby se dítě nebálo o těchto slovech doma mluvit a požádat rodiče, aby mu dané termíny vysvětlili. Tak projevuje ve vztahu k nim důvěru…“

Na druhou stranu, stanou-li se vulgarismy přirozenou součástí dětského slovníku, a frekvence jejich používání se zvyšuje, bývají namístě už jednoznačné rodičovské postupy. I Ilona Špaňhelová zastává názor, že pokud by se sprosté slovo stalo jakousi „vatou“ v mluvě dítěte, je zapotřebí jej za to kárat. Jasně, srozumitelně, konkrétně. Někdy káravé slovo stačí, jindy musí být rodiče důmyslnější a za použití vulgarismu stanovit například pokutu v podobě pětikoruny. Pak je ovšem spravedlivé, aby pokutu za sprostá slova platili i oni. Má to hned dvojí výhodu – rodina bude o něco „slušnější“ a díky plnému prasátku bude moci vyrazit místo do Krkonoš třeba až do Egypta!


Maminčin odborník Mgr. Barbora Krčmářová pracuje jako školní psycholog se zaměřením na speciální pedagogiku (poruchy učení a chování, hyperaktivita)

Jak reagovat?

Děti se slovům, a nejen těm neslušným, učí procesem opakování. Slyší nové slovo, zkusí jej reprodukovat, a to i bez hlubšího porozumění jeho významu. Takto můžeme zaslechnout neslušné slovo i od dítěte nejútlejšího věku. Neslušná slova většinou velmi pěkně znějí, a když jej dítě zaslechne, zkusí jej vyslovit, aniž by mu rozumělo. Pokud v takovém případě rodič (či jiná dospělá osoba) reaguje zděšením, smíchem, popř. jinou pro dítě zajímavou emotivní reakcí, je to důvod, proč si slovo zapamatovat a příště jej opět použít. Ve třech až čtyřech letech, kdy má dítě už přiměřenou slovní zásobu, dokáže odhadnout, že slovo, které neslýchá moc často, které má zajímavý zvuk a je proneseno ve vypjaté situaci, není úplně běžné.

Tím spíš si ho zapamatuje a v obdobné situaci zkusí použít. V obou uvedených případech je vhodné na vulgarismus spíše nereagovat. Dítě pak nemá potřebu si jej zafixovat a jeho užívání spontánně vymizí. V případě, že se opakování sprostého slova naopak stupňuje, je již třeba nastavit hranice. Pokusíme se dítěti vysvětlit, proč se takové slovo nepoužívá, a zmínit se o jeho původním významu, popř. stanovíme sankci za jeho vyřčení. Rodiče by si rozhodně měli svou mluvu před dětmi hlídat, a v případě, že jim náhodou nevhodné slovíčko uklouzne, měli by se minimálně omluvit. Dítě musí mít jasno v tom, že některá slova jsou sociálně nepřijatelná, že ubližují, že jsou vyjádřením agresivity, stejně jako třeba bouchnutí.

Je jasné, že dítěti pubertálního věku v používání vulgarismů mezi svými vrstevníky nezabráníme, můžeme ale stanovit pravidlo, že doma se taková slova za žádných okolností a pod hrozbou nějakého trestu nepoužívají. V případě, že sprosté slovo „ujede“ rodiči, měl by se potrestat stejně, jako trestá své dítě. K používání sprostých slov jsou náchylné děti, které taková slova slyší doma, v podstatě stejně jako ty, které je z domova neznají. Významný rozdíl je ale v tom, že děti z těch druhých rodin si uvědomují fakt, že jejich užívání není v pořádku. Je proto mnohem menší pravděpodobnost, že si je zafixují do běžné mluvy a budou je v budoucnu užívat.


Jak řešíte, když vaše dítě používá sprosté výrazy?

Bára Nesvadbová, Bibiana (6):Bibi je velká slušňačka, žádné sprosté slovo nikdy nevypustila z pusy. Je to taková malá čistá holčička. Ovšem právě teď začala chodit do první třídy, a tak se obávám, že ve škole se kromě čtení, psaní a počítání přiučí i něco jiného... Ale zatím k tomu neinklinuje.

Kateřina Englichová, Johanka (6): Přede mnou ještě nikdy nic takového Johanka neřekla, ale nějaká ta drzůstka se už našla. Asi ve čtyřech letech řekla: „Co čumíš?“ a já na to: „Prosím?“ a bylo velké ticho. Pak ona vycítila, že je to špatně: „Mami, promiň, mami, promiň!“

Dušan Kollár, Adam (12), Ema (2 měsíce): Ještě nikdy jsem neslyšel svého syna říct sprosté slovo, a pokud ano, tak snad někde na fotbale z hodně velké dálky. Doma si to nedovolí, mluví slušně. Ovšem jaká slova používá ve škole, to nemohu říct, protože u toho nejsem.

Vánoční předplatné Maminka
Témata: Děti, Časopis Maminka, Předškolák, Neslušné slovo, Nové slovo, Náročná situace, Uvedený případ, Dospělá osoba, Původní význam, Bára Nesvadbová, Školní psycholog, Významný rozdíl

Mohlo by vás zajímat
Sedm znaků, podle kterých poznáte, že z dítěte roste psychopat
Máte přecitlivělé dítě? Zdánlivá slabost může být výhrou
Růstový spurt: Období nenasytného kojence vás potká několikrát
Herečky, které otěhotněly během natáčení! Podařilo se to zamaskovat?
Řeč těla při spánku: Na zádech spí králové, schoulení jsou mamánci
9krát o bolestech břicha v těhotenství. Víte, co která bolest znamená?
Dcery Karla Gotta: Která zdědila tátův talent? A která se mu nejvíc podobá?
Zimní děti versus ty letní: Datum narození ovlivňuje zdraví i charakter
Maminka roku: Dceři dávali jen padesátiprocentní šanci, říká Denisa

Horoskopy

Býk Milí Býci, vstup do nové pracovního týdne bude příjemný a doslova vášnivý. Není divu, když jste…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Vratislav, Vratislava, Dalila





Aktuální vydání

Aktuální číslo časopisu

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Výhodné předplatné

Objednat předplatné