Maminka.czPorod

Co když přijde mateřská láska později? Není za co se stydět

3.  2.  2021
Není to taková samozřejmost. Někdy si příroda dává s programem "matka" hodně načas. Že jste po porodu nezahořela mateřskou láskou, ještě neznamená, že se nemůžete do svého dítěte zamilovat. Možná to chce čas, možná větší snahu.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]


Víte, jak to může dopadnout, když vyfasujete nenaladěnou porodní asistentku, která na vás pospíchá a láteří, že jí končí služba? Třeba tak, že prosíte, ať z vás novorozeně sundají, protože hrozně kadí a klouže. Že zatímco manžel vánočku chová a vpíjí se jí do očí, vy snídáte. A na dotaz, jestli vám mají dát dítě na pokoj, odpovíte, že byste se raději vyspala. O pár otrávených sestřičkách a teroru kojení na poporodním nemluvě.

Proč matky propadají iluzím ze sociálních sítí? Takhle internet změnil rodičovství!

Jasně, maličkosti. Hlavně, že mrně je zdravé. Jenže v té hormonální bouři se jedno malinké trauma vršilo na druhé, až se z nich stala hora. Přes kterou mateřská láska nepřelezla… Jsou mnohem horší příběhy, já vím. O to víc jsem se styděla, že ten očekávaný nával citu jaksi nedorazil. Připadala jsem si vadná.

Ne že bych se o dceru nezajímala, naopak – pečovala jsem o ni vzorně. Jako robot.

Stepfordská matka. Někdy v polovině šestinedělí jsme takhle doma koukali na spící hlavičku v zavinovačce a manžel tu atmosféru vystihl přesně: „Já mám pocit, jako kdyby nám někdo přinesl dítě a řekl: ,Postarejte se o ně, jinak umře.‘ Tak se tedy staráme.“

Odnášení dětí těsně po porodu? Tady vznikají traumata, říká terapeut

Dnes svou dceru miluju nadevše. Ale trvalo to. U mě dokonce několik měsíců, protože poporodní blues se překulilo v poporodní depresi. Přes tuhle černou deku ke mně sice nějaké záblesky rodinného štěstí tu a tam zaletěly, ale světlo jsem prostě neviděla. Ano, v takovém případě je namístě psycholog.

Co jsem s jeho pomocí zjistila o mateřské lásce? 


Že jsem propásla zlatou hodinku 


V prvních minutách po porodu se miminko nachází ve stavu poklidné bdělosti. Upřeně hledí matce do očí, což jí doslova pomáhá se do něj zamilovat. Ideálně položené na jejím hrudníku či břiše se „plazí“ k bradavce. Tato intimní fáze mezi narozením a prvním přisátím (bonding) by měla být co nejméně rušena. Změřit a zvážit novorozeně prostě počká. 


Ono za tu půlhodinu nebo hodinu nevyroste ani nezhubne. „Ženy, které mají na porod krásné vzpomínky, mají zpravidla menší potíže najít k miminku vztah. Naopak ženy, které zažily traumatickou porodní zkušenost, občas hledají cestu k dítěti déle. Ohromnou roli hraje i bonding po porodu, kdy se postaví základ vztahu. Poporodní separace naopak může způsobit velmi těžký začátek,“ potvrzuje dula a genderová specialistka Lilia Khousnoutdinova. 


Že nemám propadat panice 


Nejsem špatná matka kvůli tomu, že jsem se do svého miminka okamžitě nezamilovala. Stejně jako v partnerství – někdy to prostě není láska na první pohled. Cit může přicházet postupně, jak se upevňuje pouto. Hlavně si nic vyčítat. Výčitky jsou naopak pro mateřskou lásku vysloveně kontraproduktivní. 
A pokud možno nečíst články a nenaslouchat kamarádkám na téma „Jak jsem se zamilovala na porodním sále“. Každá prostě máme svou mateřskou cestu. 


Že je dobře, že kojím 


A to nejen kvůli zavinování dělohy a zdraví potomka. Kontakt, blízkost a bezpečí pociťují v tu chvíli obě strany. Mohou za to hlavně dva hormony: oxytocin neboli hormon lásky, věrnosti a důvěry, a prolaktin, který pomáhá mamince uklidnit se a nasměrovat se na dítě. Pokud nekojíte, nezoufejte.

Z kojení máte výhody oba. A jak poznáte, že má miminko dost?

Situaci simulujte – krmte své dítě v náručí a s plnou pozorností je při tom sledujte. Udržujte kontakt. Protože mi to nedá, v této souvislosti dodám ještě něco. A říkám to s plným vědomím a bohužel i se zkušeností z toho, jak dokáže obecná „prokojící“ nálada stresovat až terorizovat: Kojení je právo matky, ne povinnost! 


Že se mám miminka hodně dotýkat 


Nejen při péči, ale vědomě. I kdyby pár minut denně. 
Chování, hlazení, masírování, pusinkování, nošení v šátku nebo nosítku, prostě mazlení. Dotek opět pomáhá uvolňovat „zamilovaný“ oxytocin – na obou stranách. 


Že v dětských očích se zračí vesmír 


Malé děti mají úžasně upřený pohled. Ještě se nenaučily jím uhýbat. Je to skoro jako druh hypnózy. V té upřímnosti a čistotě se zrcadlí moudrost přírody, která se pak probouzí i v nás. Když do nich často hledíme. 


Že jsem fena 


Miminka voní. Tedy možná ne ta cizí, ale to vaše určitě. Donedávna se tradovalo, že člověk má ve srovnání s jinými savci špatný čich. Nejnovější studie však prokázaly, že je schopen rozeznat víc než bilion vůní a pachů. To znamená mnohem víc vjemů, než nám přináší sluch nebo zrak! Miminka ještě nemají tak vyvinutý termoregulační systém, správnou teplotu jim zajišťuje hlavička. Ta tím pádem nejvíc voní. To je důvod, proč je u ní často očicháváme. 


Že smích je zkratka 


Nemá význam tu teď rozebírat, co je a není vědomý úsměv nebo smích. Nebo odkdy je jich dítě schopno. Důležité je, že na maminku tahle grimasa báječně zabírá. Později se dítě rádo usmívá, protože vidí, že jeho úsměv těší okolí.

Smějte se s dětmi! Smích prospívá zubům i imunitě

Šťastný a spokojený výraz našeho potomka totiž uvolňuje hormon dopamin, který aktivuje v mozku centrum odměny a slasti. Časem určitě najdete hry, které vaše mimčo zaručeně rozveselí. Třeba primitivní schovávaná a la „baf“ nebo „kuk“, případně „šimry šimry“, ty se mrňouskům neomrzí. 


Že mám žasnout 


Zázraky existují, ne že ne. Jen se zastavit a „vidět“. A nový život zázrak je! To nepopřeme, ať už (ne)cítíme cokoli. Jen se ztišit, sledovat a žasnout. A být hrdé, že jsme toho součástí. 

Někdy to prostě není láska na první pohled. Cit může přicházet postupně, jak se upevňuje pouto mezi vámi. Šťastný výraz vašeho miminka uvolňuje hormon dopamin a ten aktivuje v mozku centrum slasti. 

VIDEO: Jak vyzrát na poporodní deprese.

 ANKETA

Dejte citům čas a důvěru

„Na svou dceru jsem se dokázala pořádně napojit až někdy kolem jejích dvou let. Dodnes cítím vinu. Mám strach, že ji ten nedostatek lásky v počátcích života ovlivnil. Ona pořád se vším bojuje.“ MAGDA (40)

„Jela jsem na autopilota. O dítě jsem se starala mechanicky. Já vím, že se kojení doporučuje pro posílení mateřské lásky. Ale ta se u mě dostavila, až když jsem kojit přestala.“ JOLANA (32)

„Rodila jsem císařem a ty správné hormony nějak nepřišly. Šestinedělí bylo horor. Je to blbý, ale tehdy bych syna snad klidně vrátila, jen abych se jednu jedinou noc mohla vyspat… Pak se to postupně začalo zlepšovat.“ LENKA (39)

„Moje mateřská láska nebyla blesk z čistého nebe. Ale netrápila jsem se tím. Do otce dítěte jsem se taky nezamilovala hned – byl mi sympatický a láska rostla postupně, jak jsme se poznávali. Přijde mi to normální.“ PETRA (27)

„Měla jsem poporodní deprese. A pak ještě deprese z toho, že mám deprese, když přece mám být štěstím bez sebe. Trvalo mi víc než půl roku, než jsem začala vnímat nějaké pouto. Dnes své děti naprosto bezpodmínečně miluju. Ale nepřišlo to samo. Pracuju na sobě, snažím se být lepší matkou, lepším člověkem.“ ALENA (43)

„Myslela jsem si, že to bude probíhat jako v reklamě na Pampersky a já budu upravená, nalíčená maminka s usmívajícím se miminkem. Ale byla ze mě nevyspalá troska se řvoucím Cipískem v poblitým pyžamu. Dnes už je s ním sranda. Pořád má někdy dny na babybox, ale miluju ho. Naprosto a bezvýhradně!“ LUCIE (31)

„Měla jsem dramatický porod. Syn ke mně mohl až dva dny poté. Nešlo mi se rozkojit, ale sestry mě pořád nutily, odmítaly dát mu příkrm. Brečel hlady. Byla jsem vyčerpaná, nešťastná. Po měsíci se na to manžel už nemohl dívat. Řekl dost a dal klukovi sunar. Konečně pláč ustal, já se v noci trochu vyspala a zamilovala se. Hrozně moc!“ ANDREA (26)

Témata: Porod, Láska a vztahy, Časopis Maminka, Miminko, Kojení, Rodičovství, mateřská láska, Deprese, Bonding, Děti, Mater, Babybox, Schovávaná, Grimasa, Těžký začátek, Co když, Manžel, Matka, Fena, Láska, Hormon, Příroda, Lucie, Sranda