Maminka.czPředškolák

Co nám děti říkají svým zlobením aneb nic není bez příčiny

Martina Machová 20.  5.  2012
Dětské zlobení nemusí být jen projevem nerespektování autority, umanutosti či prosté rozmazlenosti. Pomineme-li to, že zlobení je v určitých mezích naprosto přirozené, a to nejen dětem, ale i dospělým, lze v některých případech nevhodné chování chápat i jako zakódované sdělení rodiči.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Příčiny i charakter zlobení se mění s věkem. V tzv. období vzdoru (okolo 2–3 let) je naprosto přirozenou součástí vývoje dítě. To se v té době vymezuje vůči svému okolí, hledá hranice a tak trochu i sebe samo. Tento „veselý“ čas prostě musíte asertivně a trpělivě přečkat. Pokuste se však být v každé situaci důslední a v maximálním klidu dítěti stanovovat životní mantinely; bezpečný a jistý prostor, kde se bude mrně orientovat, a kde budou platit spolehlivá a neměnná pravidla.

Když období vzdoru nekončí…

Netrpělivě očekáváte ten slavný čas, kdy se přestane v záchvatech vzteku válet po podlaze či ječet jako zaseknutá siréna? Oslavil čtvrté nebo dokonce páté narozeniny a nic se nemění?
Je tedy čas k bilancování. Jak jste reagovali, když to na vás „zkoušel“? Nemůže mít z vašich reakcí trvalý pocit, že jej zavrhujete a nemáte ráda? V takovém případě může cítit neustále puzení prověřovat vaši náklonnost.

Nebo jste jeho výlevům často podléhala a požadovanou věc nebo činnost mu poskytla? Potom by byl blázen, pokud by svůj osvědčený postup k dosáhnutí cíle nepoužíval i nadále.
Navíc je užitečné si uvědomit, že více zlobí děti unavené, přetažené, zahlcené požadavky a informacemi a děti hladové. Zlobením se děti občas vyrovnávají se změnami, rozvodem, smrtí v rodině i stěhováním. Více mohou zlobit děti, které nenašly své místo v dětském kolektivu, a tak se snaží na sebe upozorňovat, přitahovat pozornost. Velký vliv na chování má též poděděný vrozený temperament.

ČTĚTE TAKÉ: Kdy to s manželstvím začíná jít z kopce...

Zlobení starších dětí


Období vzdoru je za námi, blíží se školní věk, dítko již je emocionálně stabilnější, má vyšší úroveň sebekontroly, jednoduše má sebe i svět o lépe „zmáknutý“. To, co ho dříve rozhodilo, už s ním nezacloumá k pláči. Prostě více vydrží. I v tomto období samozřejmě zlobí, zlobí-li však příliš a o jeho nesnesitelném chování si cvrdlikají i vrabci na střeše, možná je opět na čase zamyslet se, zda se něco nekalného neděje. Některé odpovědi jsou prozaické; stává se, že nástup rodiče do práce s sebou přinese mnoho starostí a ubude část společně tráveného času. Rodič, který byl několik let doma, řeší první pracovní problémy, je pohroužený do svých starostí, nestíhá, nezvládá domácnost i vztahy. Dítě se přechodně cítí odstrčené, nemilované a opět na sebe nevhodně upozorňuje.

Podobný případ nastává i s příchodem nového sourozence nebo nového partnera jednoho z rodičů. Dítko se muže při rozhovoru jevit vyrovnaně, adaptované a do určité míry chápající novou situaci. Nicméně ne vše umí děti vyjádřit slovy, ne vždy to vyjádřit chtějí. Potom, podobně jako my dospělí, nosí své bolesti a strachy uschované ve svém nitru. Taková časovaná bomba jednou vybuchne, dítě jednoduše chce, abyste o něj projevili zájem.

A proto, milí rodiče, snažte se zachovávat chladnou hlavu, milujte své děti, mějte na mysli, že bytostně potřebují pevně stanovené hranice a vaši důslednost – svět kterému rozumí, který funguje a kde se cítí jistě. Tato elementární jistota a vaše láska jim dá do života víc než prestižní škola či soukromá školka s výukou dvou jazyků.

Témata: Děti, Chování a vztahy, Předškolák, Školák, Nesnesitelné chování, Rika, NIC, Zlobení, Zlo, Pracovní problém, Vrozený temperament, Bilancování, Součást vývoje, Osvědčený postup