[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Začneme analýzou, kterou si už v roce 2017 nechal zpracovat Nadační fond EDUzměna. Byla to Analýza výzev vzdělávání v České republice a už tehdy v ní analytici zjistili, že české děti (konkrétně ty ve 4. třídě) chodí podle mezinárodního výzkumu TIMMS vůbec nejméně rády do školy! Zatímco v mezinárodním průměru se děti až v 86 % vyjádřily tak, že do školy chodí rády, v ČR to bylo pouhých 68 %! Oproti rokům 2007 a 2011 přitom došlo k poklesu pozitivních pocitů spojených s návštěvou školy ze 72 %. A vedle jiného se ukázalo, že rozdíly v oblíbenosti školní docházky jsou ještě mezi holkami a kluky, protože právě u kluků si radost s chozením do školy spojovalo jen 61 % z nich.
Video: Podcast Maminka: Vysvědčení - jak poznat, že má dítě psychický problém?
O nic lépe na tom nebyly ani vyšší ročníky, protože na druhém stupni obliba chození do školy klesala ještě dál. V 8. třídě se kladně v tomto směru vyjádřilo pouze 50–55 % žáků jednotlivých škol, přičemž tam do spokojenosti zasahoval už i socioekonomický status rodiny. Ke spokojenějším patřily děti vzdělanějších rodičů. Což vedle jiného ukazuje na velké sociální nerovnosti, které české školství není schopné umazávat… No a středoškoláci? Zatímco v rámci OECD se až 59 % středoškoláků chtělo snažit být nejlepší v rámci své třídy, čeští středoškoláci takovou snahu cítili mnohem méně: vyjádřilo ji jen 41 % z dotazovaných!
Tato data jasně ukazují, že už před pandemií měly české školy co dohánět. Děti neměly motivaci, proč do školy chodit s radostí. A přestože pandemie ledacos ve školství posunula, ani průzkumy posledních měsíců nenaznačují, že už bychom měli mít důvod ke spokojenosti. I školy, které se snaží, mají rezervy. A které z nich nejvíce trápí samotné děti, pojmenovává například průzkum, který uskutečnil v rámci svého projektu Kutnohorsko na 23 školách mezi čtvrťáky, osmáky a žáky třetích ročníků středních škol Nadační fond EDUzměna na přelomu let 2021 a 2022. Jeho výsledky spatřily světlo světa teprve na začátku letošního února.
Z průzkumu vyplývá, že pro žáky je důležité mít dobré vztahy s učiteli, od kterých by je nejvíc potěšil respektující přístup. Přístup, který by smáznul současný stres, který děti zažívají ve spojení se známkami, písemkami a který mají spojený s kritikou, jež následuje, když udělají chybu. Děti se také opakovaně zmiňovaly, že mnohdy nechápou, proč se ty které věci učí – a pak přiznávaly, že nemají motivaci v jejich učení se pokračovat. Ke ztrátě motivace k učení dochází nejčastěji po přechodu na druhý stupeň. Pedagogům na prvním stupni se totiž více daří vysvětlit užitečnost učiva: například to, že se děti učí počítat pro to, aby si dokázaly nakoupit a neošidili je v samoobsluze. A ztrátu motivace s přechodem z prvního na druhý stupeň v průzkumu zmiňovali i učitelé – i když ti ne vždycky chápali, že je to kvůli tomu, že dětem učivo nepřipadá smysluplné. Děti popisovaly jako negativa dlouhé nudné výklady, nutnost si zapisovat a monotónnost hodin. A jedno z nejčastějších přání vztahovaných ke škole bylo „učit se víc venku“, přičemž i učitelé potvrzovali odhodlání naučit se učit venku. Alespoň ti na Kutnohorsku.
A do třetice se podíváme na výsledky prvního ročníku Future Port Youth, který v září roku 2021 zpracovala agentura NMS Market Research. Tentokrát byli cílem středoškoláci a vysokoškoláci z ČR, Finska, Maďarska a Velké Británie a účelem bylo zjistit, jak tito mladí lidé vidí svou budoucnost. U našich studentů to nedopadlo úplně dobře. Pouze 20 % z dotazovaných si myslí, že je čeká skvělá budoucnost, a celých 45 % z ní má obavy! Zatímco ve Finsku v ni věří až 37 % z respondentů. Důvody se ukázaly v odpovědi hned u další otázky. Čeští studenti se totiž necítí být na svou budoucnost dobře připraveni. Zatímco Maďarsko ukázalo až 65 % studentů, kteří se cítí být na svou budoucnost připraveni, a pouhých 9 % tam zmínilo pocit nepřipravenosti, u nás si je jistých připraveností 42 % a až 29 % studentů si myslí, že připraveni nejsou!
O to zajímavější je ale poměrně kontrastní výsledek u odpovědí na otázky, zda mají pocit, že jednou budou moct utvářet svou vlastní budoucnost, ovlivňovat budoucnost světa. Čeští studenti cítí, že jejich budoucnost je v jejich rukou, že mají potenciál ovlivnit i budoucnost světa jako takového, přestože vyjádřili mírně převažující přesvědčení, že tato budoucnost bude horší než aktuální přítomnost…
Tento projekt podporuje Nadace České spořitelny.