[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Proč vám pořád odporuje, kope do hraček, odmítá poslouchat, nemá žádný respekt vůči autoritám, štípe kamarády ve školce, bouchá mladší sestřičku? Jestli se vám hlavou honí tyhle otázky, zkusíme na ně najít odpovědi. V podstatě se dá říct, že každý z nás se narodí s určitými dispozicemi k agresivnímu chování.
Na rozdíl od zvířat jsme ale schopni své pudy a emoce ovládat a navenek projevovat ve společensky korektní a akceptovatelné podobě. Jinak řečeno, měli bychom dokázat projevy agrese usměrňovat. Výchovným působením a přístupem k dítěti můžeme agresivitu potlačit nebo naopak podpořit.
Co je tedy agrese? Jedním slovem útok. Nežádaná síla, se kterou jsme se všichni setkali nebo ji zažili, která v nás probouzí tendenci napadat druhé, fyzicky poškozovat ostatní, sebe, věci, být útočným, výbojným, dominantním.
„Agrese se objeví na základě frustrace, která nám nedovolí uspokojit naše potřeby či dosáhnout toho, co chceme. Vyvolaný vztek a zlost v nás si pak lehce najdou obětního beránka. Agresi se dá dokonce i naučit, stačí jen zjistit, že se to vyplatí. Nemusí to být jen facka nebo hluk. Existuje také pasivní agrese, což je psychický teror ponižováním, jízlivostí, urážením, domácím psychickým násilím. Tím vším vychováváme agresora. A rodiče se pak diví, kde se to v dítěti bere a znovu ho trestají,“ upozorňuje psycholožka a speciální pedagožka Mgr. Anna Lukešová.
*Jaký je rozdíl mezi agresí a agresivitou? Je agrese vrozená?
*Proč nepomůžou při výchově příkazy a zákazy?
*Čím mohou rodiče dítěti prospět a co je naopak zcela nežádoucí?
*Rady, jak nevychovat agresora od zkušené psycholožky.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Už mám předplatné. Přihlásit se