[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ztráta těhotenství je nepřenositelná a nesdělitelná zkušenost. Proto se spousta žen, které se s touto tvrdou realitou setkají tváří v tvář, cítí nepochopeně a osaměle, bojí se o svých obtížích nahlas mluvit nebo si dokonce připadají méněcenné či neschopné. I když to mnohé možná překvapí, fyzické dopady samovolného potratu nebo zamlklého těhotenství mohou přetrvávat týdny nebo i měsíce.
Ačkoli jde o komplikaci, kterou „technicky“ vyřeší poměrně nekomplikovaný chirurgický zákrok (jde o tzv. revizi neboli vyčištění děložní dutiny), dopady na ženský organismus a jeho správné fungování mohou být závažné a dlouhodobé. Kdyby tohle věděla každá nešťastná potenciální maminka, která se zrovna vyrovnává se svým žalem kvůli nenarozenému děťátku, necítila by se možná tolik frustrovaná, opuštěná a na všechno sama.
„Pořád si ty chvíle živě pamatuji. Přijít o dítě v polovině těhotenství, ve 22. týdnu, bylo děsivé. Ano, lékař se samozřejmě zmínil, že se něco takového může stát, nikdo mě ale nepřipravil na to, jak velice intenzivně budu cítit, že je moje tělo zoufalé, prázdné, „vypuštěné“ a naprosto cizí. Byla jsem v totálním šoku a jakoby znecitlivělá z toho nekonečného a vyčerpávajícího zármutku. Nikdy mě ani nenapadlo, že mě něco podobného potká, nečekala jsem, že bych mohla potratit, a tak jsem ani nikdy nepřemýšlela nad tím, jak bych se v takovém případě cítila a vypadala, jak bych celou situaci zvládala. Pravda je taková, že vaše tělo po potratu je bolestivým důkazem toho, co jste ztratila, o co jste přišla. I když už nejsem těhotná, každý pohled do zrcadla mi pořád krutě připomíná, co všechno mohlo být, a nebude. A co bylo úplně šílené, že jsem ještě týden po lékařském zákroku pořád cítila všechny těhotenské příznaky, ani bříško mi nechtělo zmizet,“ přiznala otevřeně na sociálních sítích modelka Chrissy Teigen bezprostředně po prodělaném samovolném potratu, kdy nedonosila třetího potomka.
Každý ví, že po porodu následuje poněkud choulostivé období šestinedělí, kdy je novopečená maminka „hájená“ a její organismus se postupně vyrovnává s novým stavem. Málokdo ale tuší, že stejně tělesně i psychicky náročné a hormonálně nevyrovnané období následuje také po spontánním potratu.
„V čím pozdější fázi těhotenství dojde ke spontánní ztrátě plodu, tedy potratu, tím významněji se mohou následně projevovat nežádoucí příznaky. Patří sem zejména tlak, pnutí nebo rovnou bolestivost prsou, křeče a bolesti v podbřišku, diastáza neboli rozestup břišních svalů, nepravidelné kontrakce dělohy, vaginální krvácení, které může být i poměrně silné intenzity a trvat i několik týdnů. Objevují se rovněž silné migrény, vaginální záněty, kožní potíže, jako je například akné nebo pigmentace, či vypadávání vlasů,“ vyjmenovává dr. Kecia Gaither, gynekoložka a specialistka na fetální medicínu v newyorské nemocnici Health Hospitals Lincoln. Vysvětluje, že řada těchto obtíží může ženu trápit až několik týdnů. Obvykle v závislosti na tom, jak pokročilé bylo těhotenství. „Žena, která samovolně potratila v sedmém týdnu gravidity, prožije obvykle kratší a lehčí formy následných zdravotních obtíží než ta, kterou těhotenská ztráta potkala v 18. týdnu,“ popisuje doktorka Gaither.
Spontánní potrat nebo takzvané zamlklé těhotenství jsou bez diskuse emočně velmi vypjaté situace a životní zkušenosti. Společně s mnoha nepříjemnými fyzickými projevy a zdravotními problémy trápí ženy samozřejmě psychika. Emoce lítají od smutku, bolesti, nepochopení a zklamání až po křivdu, obrovský vztek a obviňování sama sebe. Velkou roli, pokud jde o duševní zdraví a emoční labilitu, hrají samozřejmě rovněž rozbouřené hormonální hladiny v organismu. Po potratu stejně jako po porodu rychle klesají hodnoty hormonů hcG, progesteronu a estrogenu v těle, což mívá za následek psychickou rozkolísanost, náladovost, pocity smutku a beznaděje či úzkosti.
„Některé ženy, které prožily samovolný potrat dítěte, se po fyzické stránce dají dohromady poměrně rychle, ovšem jejich duševní a emoční naladění je pošramocené ještě měsíce a trvá dlouho, než zvládnou najít zpět sílu a vydat se znovu na cestu s radostí a optimismem. Obecně vnímám, že pacientky jsou lépe připraveny na fyzické potíže a komplikace a jejich řešení a překonávání než na ty emocionální,“ říká psychoterapeutka dr. Danielle Jones.
Důležité je podle ní vědět, že veškeré pocity, emoce a nálady jsou zcela normální, na místě a oprávněné. „A nezapomínejte: na tom, že došlo k potratu, nemáte žádnou vinu. Neexistuje nic, co jste mohla udělat jinak nebo lépe. Je to prostě v rukou přírody. A tělo i duši vyléčí jen čas,“ zdůrazňuje dr. Jones.