[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jen si ale vzpomeňte na nějakou větu, kterou vám vaše máma nebo táta říkali, když jste dospívali. Proto byste neměli dělat stejnou chybu a dětem byste neměli říkat věty, které zejména v době dospívání bolí nejvíc.
"Vypadni ode mě a neukazuj se tady, nechci tě ani vidět." A to je jen jeden příklad. Bolestných frází je celá řada. Některé z nich jsou možná úsměvné, jiné ale dokážou pěkně bodnout do srdce. Tyhle věty svým dětem, pokud jim je dvanáct a víc, rozhodně neříkejte! A vlastně ani těm mladším.
Myslíš si, že ty peníze tisknu? Dospívající děti mají spousty přání a tužeb, zejména pokud jde o nové typy chytrých telefonů a podobně. Jistěže věci nejsou zadarmo a něco stojí a je jasné, že vaše dítě to musí vědět. Ovšem tyhle fráze k ničemu nevedou, akorát ho pěkně namíchnou.
Lepší je učit dítě od raného věku hospodařit s penězi, učit ho znát jejich hodnotu. Naučte ho, jak se peníze vydělávají, co se pro to musí udělat a že je velmi snadné o ně taky přijít, když s nimi člověk inteligentně nehospodaří. Možná dokonce zvažte, že jim v určitém věku založíte vlastní účet v bance, existují junior účty určené právě pro adolescenty.
[---] To já, když jsem byl/a v tvém věku… Jak říká psycholožka Roseli Silva, do dnešní doby se prostě tahle věta nehodí ani náhodou. Tyto typy vět ztratily platnost, protože vzdělávání, a to i pokud jde o hodnoty a pozitivní disciplínu, kterou nyní rodiče dětem vštěpují, není stejné jako před 20 nebo 30 lety. V ideálním případě mluvte s dítětem jako rovný s rovným a dejte mu najevo, že všechno, co se učí, mu bude k užitku po celý život.
[---] Přestaň už na sebe upozorňovat… Poslouchejte a pozorně sledujte, co vám chce vaše dospívající dítě říct. Když budete pořád říkat, aby na sebe neupozorňovalo a raději mlčelo, zablokujete v něm možnost odhalit vám své důvody nebo argumenty. Mluvte s ním klidně a dávejte mu najevo, že jakýkoli problém nebo nepříjemnosti, které má, s ním rádi vyřešíte a proberete. Důležité je, aby dítě vědělo, že stojíte při něm.
[---] Bojíš se? Nemáš proč! Když neberete vážně důvody, které vedou dospívající dítě k tomu, že se trápí nebo se cítí smutně, může se pak cítit podřadně. Když je dětem dvanáct, jejich délka života se liší od té vaší, přitom se chtějí chovat jako dospělí, ale bohužel jim chybí dospělácké zkušenosti. Proto jako rodič musíte mít trpělivost, abyste jim porozuměli.
[---] Raději ses neměl/a narodit! Matky (nebo otcové)! Neříkejte, prosím, tuhle větu, které byste později mohli litovat. Když se vám narodilo dítě, byla to přece bezpodmínečná láska, která se nedá ničím vyčíslit. Je skutečná! Není snadné snášet výkyvy nálad, výkřiky, vzpoury a jiné chování, ale tuhle frázi nikdy nepoužívejte. Až se váš třináctiletý (čtrnáti-, patnácti-…) syn uklidní, zeptejte se ho, co mu je, a podpořte ho.
[---] Kéž by mi bylo jako tobě Chyba. Uvědomte si, že čas prostě nevrátíte a litovat toho, že vám není patnáct, je nesmysl. Nechte své dítě, aby žilo svůj život a po svém, zůstaňte po jeho boku, aby šlo správnou cestou, a v případě nutnosti ho jen podržte a podpořte. Nic víc nedělejte.
[---] Co si myslíš, že z tebe bude? Kdo je podle vás nejlepším příkladem pro vašeho dospívajícího syna (nebo dceru)? No přece vy, matka či otec. Nemusíte mu přece pořád předhazovat, co z něj bude, když přinese ze školy čtyřku, nebo dokonce pětku. Vždyť je to vaše krev, vidí vás a vidí, jak se chováte, co děláte a čím se živíte. Nebude to žádná tragédie. Je životně důležité, abyste naučili své potomky připravit se na život. Ani jim nesmíte vnuknout strach a obavy, že žijí ve světě rizika, a když nebudou opatrní, selžou. Veďte je a naučte je, že když budou poctiví sami k sobě, v životě se neztratí.