[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Byla neděle, už skoro poledne, a čerti neděle poledne v pekle se stále váleli v kožešinách a spali. První se probudil nejstarší ze všech čertů – Belzebub. Bylo mu už 899 let a za pár měsíců měl slavit devítistiny. Belzebub se protáhnul a šíleně zachraptěl: „Nemůžu už spát, protože mám hlad.“ Ostatní čerti se začali také probouzet a nadávali, že je dědek Belzebub vzbudil. Najednou se ale ozvalo prásknutí bičem. Všichni zmlkli a z hustého dýmu se vynořil sám vládce pekla Lucifer. Podíval se na Belzebuba a povídá: „Vzbudil jsi mě a za trest uvaříš dnešní oběd. Máš na to hodinu.“ „Šéfe, prosím, dejte mi pomocníka,“ žadonil Belzebub.
„Pomáhat ti bude Kleofáš a za hodinu bude oběd na stole. A pokud ne, budete vy dva tři sta let vařit nedělní oběd a to je oběd, peklo samo o sobě. Cha cha cha!“ zasmál se Lucifer a opět zmizel v dýmu.
„No jo, dědo, ale co vlastně budeme vařit?“ zeptal se Kleofáš. „Přivez Pekelnou kuchařku a něco vybereme,“ odpověděl mu otráveně Belzebub. Za chviličku něco zavrzalo a Kleofáš přivezl na kolečku velikánskou, tlustou, zaprášenou knihu.
„A teď něco vybereme. Prostě kuchařku otevřeme a recept, který najdeme na otevřené stránce, uvaříme. Kleofáši, nevidím na to, přečti to.“ A Kleofáš četl: „Čertovský guláš. Potřebujeme 100 kilo masa, 100 kilo cibule, 2 kbelíky papriky na kořenění, 1 kbelík pepře, 2 kbelíky sádla, 2 pytle mouky a 3 konve vody. A pro labužníky ještě 2 pytle pekelného koření číslo 7, aby se dal plivat oheň. Máme nasekat maso na kostky, hodit je do kotle, přidat papriku, pepř a v vařit. A občas to máme podlít vodou, na nakonec zahustit moukou a dochutit pekel pekelným kořením.“
Když Kleofáš dočetl, začal Belzebub divně kroutit rukama a říkal nějaká zaříkávadla. Nakonec dupnul, plivnul na zem a objevilo se vše, co je k vaření čertovského guláše potřeba. Naházeli do kotle všechno, co bylo v receptu, a nakonec chtěli guláš dochutit pekelným kořením číslo 7. Jenže Belzebub spletl kouzlo a přičaroval dva pytle pekelného koření číslo 6, a ne číslo 7. „Belzebube, ale to je úplně jiné koření!“ ozval se Kleofáš. „A kuš, to je jedno, guláš snese všechno,“ odsekl unavený Belzebub. Guláš dokořenili, děda potom ještě trochu čaroval, aby se to rychleji uvařilo, a už Kleofáš svolával čerty k obědu.
Nejprve ochutnal Lucifer. „Máte štěstí, guláš se povedl. Dobré chutnání,“ popřál jako slušně vychovaný čert a pekelníci mu slušně odpověděli: „Děkujeme za přání.“ Baštili a chutnalo jim, až se jim dělaly boule za ušima, ale…! Najednou se Lucifer svalil na zem a začal chrápat, jako když se řeže dříví. A za chvíli se svalil další čert a další a další… A zanedlouho všichni leželi na podlaze, chrápali a chrněli jako nemluvňata. A to už Kleofáše napadlo, co se vlastně stalo. „Dědo, to koření číslo 6 bylo chrápací. Dva pytle! To je skoro celý rok spaní. Až se Lucifer probudí, udělá z nás dva kozly.“ A Kleofáš se svalil na zem a usnul.
Belzebub se podíval do svého talíře, čertovsky zaklel a zabral taky… Tohle všechno se stalo těsně po Mikuláši. A myslím, že od minulého Mikuláše nikdo z nás čerta neviděl. Nebo snad ano?
Nejen tuhle, ale i další pohádky si můžeš pustit na
YouTube kanálu časopisu Sluníčko ZDE.
Budeme rádi, když se stanete našimi pravidelnými odběrateli, protože pro vás máme kromě podcastů s pohádkami i písničky, které budou postupně přibývat.