Maminka.czSluníčko

Čtení na dobrou noc: Zachráněné ptáče

Zuzana Pospíšilová 1.  9.  2021
Než půjdou spát, přečtěte svým nejmenším hezkou pohádku. Tentokrát vás zavede do koruny stromů za rodinkou čížků a jednou veverkou...

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

V jednom lese na úpatí Oderských vrchů se čížek Čenda se svou Jarmilkou starali o hnízdo, ve kterém každý rok přivedli na svět pět malých ptáčat. Díky tomu uměli počítat přesně do pěti.
„Tady to potřebuje vyspravit,“ upozornila Čendu jeho ptačí partnerka.
„Už letím!“ odpověděl ochotně Čenda.

Zatímco v lese hledal mech, Jarmilka seděla na vejcích. Aby si krátila dlouhou chvíli, prozpěvovala si stále dokola svou oblíbenou písničku: Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, musím vejce vysedět.
A pět čížků spatří svět, bude to co nevidět!

„To je dost, že už jsi tu. Myslím, že se začínají klubat,“ oznámila Čendovi a trochu se zavrtěla, protože pod načechraným peřím ji vajíčka zespodu zašimrala. Oba se v tu ránu ztišili a bedlivě poslouchali. Ozvalo se: puk, křup, buch, lup, prásk!
Klepněte pro větší obrázek

„Je jich pět,“ oddychl si čížek, který jako vždycky počítal, kolik ptáčat se ze skořápek vyklube.
„Honem jim musíme donést potravu, ať nemají hlad,“ starala se maminka Jarmilka a odletěla spolu s Čendou najít drobný hmyz. Asi proto neslyšeli ještě šesté: bum! Další malé namodralé vajíčko s hnědými skvrnkami prasklo a vyklubala se z něj zvědavá ptačí hlavička. Šesté ptáče hladově otevíralo zobáček a natahovalo krk tak moc, až z hnízda vypadlo. Čížkové si hnízdo stavějí opravdu vysoko, a tak bylo štěstí, že si padajícího ptáčka všimla veverka, která zrovna šplhala po vedlejším stromě. Ani chvilku neváhala. Odrazila se a skočila tak šikovně, že malého čížka chytila do tlapek.

„Nestalo se ti nic?“ zeptala se veverka, když spolu bezpečně přistáli na zemi.
„Píp!“ odpověděl malý čížek. Úlekem mu srdíčko bušilo jako o závod. Pak se do ticha ozvalo jeho zakručení v bříšku.

Veverka mu chtěla nabídnout oříšek, ale do tak malého zobáčku by se nevešel, a tak ptáčátko raději dopravila zpátky do hnízda. Když byl šestý čížek mezi ostatními, objevila se paní čížková.
Jakmile uviděla veverku, hned ji odháněla: „Co tady chceš? To jsou moje mláďata.“ „Jedno z hnízda vypadlo, tak jsem ho přinesla zpátky,“ hájila se veverka.

„Opravdu?“ divil se čížek, který hned začal ptáčata přepočítávat: „První Jája, druhá Mája, třetí Pája, čtvrtá Ája, pátý Dája…“ a pak vytřeštil oči. Opravdu tam bylo jedno ptáče navíc a hlasitě se dožadovalo své porce jídla.

„A tohle je šesté ptáče,“ pomohla mu veverka, která tušila, že umí počítat jen do pěti.
„Bája,“ přikývl čížek a odletěl pro další potravu. Jarmilka byla milejší a veverce za záchranu ptáčátka hezky poděkovala. Od té doby umí všichni čížkové počítat do šesti, kamarádí se s veverkami a vzájemně si pomáhají, protože bydlí ve stejném lese.
Ilustrace: Lukáš Hudec
Čtení na dobrou noc: Jak páv získal barevná pera

 
 
 
Témata: Sluníčko, Čtení, Dobrou noc, Hnízdo, Pája, Hudec, Veverka, Ája, Koruna stromu, Jarmilka, Les, Ptáče, Čenda, Dobrá noc, Lukáš Hudec, Odlet, Jája, Zach, Pohádka