Maminka.czRozhovor

Čtyřčata jsem kojila. Divím se, že jsem to dala, úplně mě vysála, říká Helena

Michaela Láchová 14.  11.  2019
Těšíte se na druhé dítě a ono ejhle – na ultrazvuku se objeví hned čtyři najednou. Přesně tak to měla i stále usměvavá maminka Helena (31). „Brali jsme to jako osud,“ říká. Nedávno sfoukli Monika, Klára, Anežka a Ondra už první svíčku na dortu. Jaký byl jejich první rok? Dají se čtyřčata kojit? A zvládne s nimi vůbec máma sama vyrazit ven?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Návštěva u pětinásobné maminky Heleny je vážně zážitek. Sotva vejdete, po čtyřech se za vámi „rozběhnou“ děti ze všech stran. A to mezi nimi ještě v době, kdy jsem za nimi vyrazila, chyběl starší bráška Vojtíšek (3). Upřímně jsem si myslela, že mi otevře unavená máma s kruhy pod očima, opak byl ale pravdou. A protože tahle maminka snad ani neví, co je špatná nálada, děti jsou na tom zrovna tak…

Pojďme zavzpomínat na začátky. Když jste objevila dvě čárky na testu, asi vás nenapadlo, že budete mít miminka hned čtyři, je to tak?

To mě nenapadlo ani ve snu. Byla jsem zkrátka hrozně ráda, že jsem těhotná.

Takže jste druhé dítě plánovali…

Rozhodně. Přesně jak říkáte, plánovali jsme druhé. (smích) Byla jsem šťastná, že jsem těhotná, ale bylo mi fakt hrozně špatně, až tak zvláštně špatně…

V Motole se narodila čtyřčata. Doma už je čeká starší brácha


Víc než při prvním těhotenství?

Určitě, s Vojtou mi nebylo špatně vůbec. Tady to byl ale velký rozdíl. Všichni mi vnucovali, že to tím pádem bude holka, tak jsem čekala, co na to doktoři…

… a ti našli v děloze miminka čtyři! I pro doktora to musel být šok…

To ano. I pro něj to bylo překvapení. A my jsme si říkali: A co teď? Máme ale velkou podporu rodiny, tak jsme si řekli, že to prostě zvládneme. A byla to dobrá volba. Je to náročný, ale já bych to za nic nevyměnila a jsem opravdu ráda. S manželem jsme se na tom jednomyslně shodli. Jsou to přece naše děti.

To je strašně hezký, málokterý chlap by to na první dobrou „dal“…

Přesně. A já si toho moc vážím. Oba jsme se shodli na tom, že to zvládneme. Brali jsme to jako osud, protože jinak přece ani není možný, aby se tohle stalo. Naposledy se čtyřčata narodila před patnácti lety a teď před rokem nám.

Když se vrátím k těhotenství. Jak probíhalo? Byly tam nějaké komplikace?

Já jsem se snažila je nevidět. Říkali mi, že musím hlavně hodně ležet a odpočívat, ale každý pohyb byl čím dál těžší. Nemohla jsem ani sedět, břicho mi strašně tlačilo na nohy, takže jsem pořád hledala pohodlnější polohu. Děti se narodily v 32. týdnu.

Vydržely to do plánovaného termínu?

O jeden den nevydržely. Měly se narodit v úterý a Anežce praskla plodová voda z neděle na pondělí, takže se narodily o den dřív. V Motole bylo vzrůšo. (smích)

 

Jak uspat čtyři děti najednou? Prostě je položíte do postýlky a dáte jim dobrou noc!

 

Proběhly nějaké myšlenky na přirozený porod? Přicházelo to vůbec v úvahu?

To ne. Nakonec jsem porodila akutním císařem. Lékaři se pořád strašně báli o jizvu po prvním císaři. To byl největší strašák, všichni si mysleli, že to nemůže vydržet.

Jakou měly děti porodní váhu?

Nejtěžší byl Ondřej, přestože byl nejvýše, tak měl přes 1600 g. Klára měla nejméně, 1400 g. Anežka 1450 g a Monika 1530 g.

Takže docela velká miminka! Jaké byly první dny po návratu z porodnice?

Po návratu z porodnice jsme našli útočiště u mých rodičů, to jsou naši největší pomocníci, naštěstí navíc bydlí blízko. Byli jsme u nich víc než dva měsíce.

Kojila jste děti?

Já jsem odsávala, bylo to rychlejší. Nejdřív jsem si myslela, že budu kojit vždycky dva najednou a ti další dva dostanou flašku s odstříkaným mlékem, a tak to budu střídat. Jenže jsem brzy zjistila, že bych se z toho zbláznila. Pak jsem všechno mléko odsávala a ohřívali jsme ho, bylo to hodně náročný. Ale čtyři měsíce měly děti jen moje mlíko. Překvapilo mě, že jsem je „ukojila“. (smích) U prvního dítěte jsem měla pocit, že ho nemám dostatek, a teď úplně v pohodě.

Tady je krásně vidět, jak je kojení strašně moc „v hlavě“…

Stoprocentně. S prvním dítětem jsem byla ze všeho strašně nervózní a moc jsem si nevěřila. Ale u čtyřčat si připadám jako opravdová máma lvice. Abych se ale vrátila ke kojení… Musela jsem pak postupně začít ubírat, už jsem se popravdě začala bát trošku o sebe. Dopovala jsem se vitaminy, ale to tělo bylo úplně vysátý. Na jedno odsávání jsem odsála přes půl litru mlíka. Začaly se mi kazit zuby, a tak jsem si říkala, že než abych měla klapačky, tak s tím radši skončím. Od čtyř měsíců jsou všichni na umělém mléku.

Základ ale mají, to je důležité… Jak vypadá takový váš běžný denní režim?

Začíná docela brzo. Děti vstávají kolem šestý. Dopoledne většinou spí. V půl dvanácté mají oběd, pak jedeme ven. Odpoledne dřív spaly do půl čtvrtý, teď to ale část dětí bojkotuje. Právě proto jsme trošku museli vyměnit vozový park, nechtějí být v hlubokých korbách.

Máte kočárek vyloženě pro čtyřčata?

Ne, pro dvě a dvě děti.

Takže s nimi sama vyrazit vlastně ani nemůžete…

Můžu, pořídili jsme si lano a svazuju si ty dva dvojkočáry. Smotám je prostě lanem a jedeme. Je to docela kuriózní. (smích)

Pro mě jste hrdinka… Kolikrát se děti v noci budí?

Je to hodně různý. Většinou za nimi v noci chodím tak třikrát.

Jak se uspávají čtyři děti najednou?

Prostě se dají do postýlky, poslechnou si ukolébavku, dáte jim dobrou noc a jdou spát. Já jsem nevěřila, že to může fungovat, Vojtu jsem uspávala a teď už to prostě nešlo… Někdy trošku protestují, ale pak prostě usnou, žádné nošení.

Čekáte čtyřčata, šokoval matku lékař. Čím jsou holčičky výjimečné?


A Vojta byl nošený a uspávaný?

No jéje. (smích)

Máte nějaké zásady, které v rámci výchovy chcete u všech dětí udržet?

Chtěla bych je vést k pořádku. Když má člověk pořádek ve svých věcech, má pořádek i v životě.

Ono to ani jinak nejde, když je vás tolik…

Ono to jde, ale je to chaos. A mám to tak i s režimem. Ve čtyři se vracíme z procházky, ve čtvrt na pět je svačina. Když se to posune, tak v noci je to pak peklo… Takže to hodně dodržujeme.

Máte nějaký další sen s pěti dětmi?

Přála bych si větší bydlení, aby si každé z dětí třeba mohlo přivést kamaráda. Snem je dětem splnit všechno, co bych jim splnila, kdybych jich měla míň. 

To jsou ale sny pro děti. A pro sebe?

Já žiju jen dětmi, opravdu, jsem s nimi šťastná. Nic jiného nepotřebuju.

100 mimořádných fotek z porodu! Úžasný rodinný zážitek hodně zblízka
Témata: Láska a vztahy, Rozhovor, Mateřství, Rodina a vztahy, Vaše příběhy, Vícerčata, Čtyřčata, Máma, Mlíko, Lvice, Smích, Hele, Část dětí, Motol, Děti