[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Návštěva u pětinásobné maminky Heleny je vážně zážitek. Sotva vejdete, po čtyřech se za vámi „rozběhnou“ děti ze všech stran. A to mezi nimi ještě v době, kdy jsem za nimi vyrazila, chyběl starší bráška Vojtíšek (3). Upřímně jsem si myslela, že mi otevře unavená máma s kruhy pod očima, opak byl ale pravdou. A protože tahle maminka snad ani neví, co je špatná nálada, děti jsou na tom zrovna tak… Pojďme zavzpomínat na začátky. Když jste objevila dvě čárky na testu, asi vás nenapadlo, že budete mít miminka hned čtyři, je to tak? To mě nenapadlo ani ve snu. Byla jsem zkrátka hrozně ráda, že jsem těhotná. Takže jste druhé dítě plánovali… Rozhodně. Přesně jak říkáte, plánovali jsme druhé. (smích) Byla jsem šťastná, že jsem těhotná, ale bylo mi fakt hrozně špatně, až tak zvláštně špatně…
Jak uspat čtyři děti najednou? Prostě je položíte do postýlky a dáte jim dobrou noc!
Proběhly nějaké myšlenky na přirozený porod? Přicházelo to vůbec v úvahu? To ne. Nakonec jsem porodila akutním císařem. Lékaři se pořád strašně báli o jizvu po prvním císaři. To byl největší strašák, všichni si mysleli, že to nemůže vydržet. Jakou měly děti porodní váhu? Nejtěžší byl Ondřej, přestože byl nejvýše, tak měl přes 1600 g. Klára měla nejméně, 1400 g. Anežka 1450 g a Monika 1530 g. Takže docela velká miminka! Jaké byly první dny po návratu z porodnice? Po návratu z porodnice jsme našli útočiště u mých rodičů, to jsou naši největší pomocníci, naštěstí navíc bydlí blízko. Byli jsme u nich víc než dva měsíce. Kojila jste děti? Já jsem odsávala, bylo to rychlejší. Nejdřív jsem si myslela, že budu kojit vždycky dva najednou a ti další dva dostanou flašku s odstříkaným mlékem, a tak to budu střídat. Jenže jsem brzy zjistila, že bych se z toho zbláznila. Pak jsem všechno mléko odsávala a ohřívali jsme ho, bylo to hodně náročný. Ale čtyři měsíce měly děti jen moje mlíko. Překvapilo mě, že jsem je „ukojila“. (smích) U prvního dítěte jsem měla pocit, že ho nemám dostatek, a teď úplně v pohodě. Tady je krásně vidět, jak je kojení strašně moc „v hlavě“… Stoprocentně. S prvním dítětem jsem byla ze všeho strašně nervózní a moc jsem si nevěřila. Ale u čtyřčat si připadám jako opravdová máma lvice. Abych se ale vrátila ke kojení… Musela jsem pak postupně začít ubírat, už jsem se popravdě začala bát trošku o sebe. Dopovala jsem se vitaminy, ale to tělo bylo úplně vysátý. Na jedno odsávání jsem odsála přes půl litru mlíka. Začaly se mi kazit zuby, a tak jsem si říkala, že než abych měla klapačky, tak s tím radši skončím. Od čtyř měsíců jsou všichni na umělém mléku. Základ ale mají, to je důležité… Jak vypadá takový váš běžný denní režim? Začíná docela brzo. Děti vstávají kolem šestý. Dopoledne většinou spí. V půl dvanácté mají oběd, pak jedeme ven. Odpoledne dřív spaly do půl čtvrtý, teď to ale část dětí bojkotuje. Právě proto jsme trošku museli vyměnit vozový park, nechtějí být v hlubokých korbách. Máte kočárek vyloženě pro čtyřčata? Ne, pro dvě a dvě děti. Takže s nimi sama vyrazit vlastně ani nemůžete… Můžu, pořídili jsme si lano a svazuju si ty dva dvojkočáry. Smotám je prostě lanem a jedeme. Je to docela kuriózní. (smích) Pro mě jste hrdinka… Kolikrát se děti v noci budí? Je to hodně různý. Většinou za nimi v noci chodím tak třikrát. Jak se uspávají čtyři děti najednou? Prostě se dají do postýlky, poslechnou si ukolébavku, dáte jim dobrou noc a jdou spát. Já jsem nevěřila, že to může fungovat, Vojtu jsem uspávala a teď už to prostě nešlo… Někdy trošku protestují, ale pak prostě usnou, žádné nošení.