[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dobrý den, máme čtyřletého syna a řešíme ještě stále problém s pomočováním. V podstatě doteď neměl „suché období“. Probíhá to většinou tak, že najednou přiběhne, že má mokré kalhoty, zjistím, že je počuraný, rychle spolu utíkáme na záchod, kde se už jen „dočurá“. Nedokáže zkrátka zřejmě ovládat močový měchýř, a i když musí mít nutkání na močení, nedoběhne. Hodně nepříjemné je to ve školce, denně mu musím dávat s sebou i troje čisté slipy a tepláky na převlečení, a hlavně se sám trápí a stydí před ostatními dětmi. Když jsme venku na hřišti nebo třeba jezdí na kole, vůbec nehlásí předem, že se mu chce čurat, přijde za mnou vždy až s mokrými kalhotami. Doma musím nepřetržitě myslet na to, abych ho honila v pravidelných intervalech, nejlépe půlhodinových, na toaletu, jinak je jistá nehoda. Na noc stále ještě dávám pleny, jinak to bohužel nejde, i přestože ho dvakrát za noc chodím budit a nutím ho, ať se ve stoje v postýlce vyčurá do nočníku. Udělá to, ale stejně nevydrží do rána v suchu. Před třemi měsíci jsme absolvovali urologické vyšetření a žádná fyziologická příčina u něj nebyla zjištěna. Máme se objednat na nějaké další testy? A jak mu mohu pomoci, jaký postup řešení je nejvhodnější? Je šance, že se vše ještě samovolně upraví? Jsem už dost vystrašená, co s ním je. Adéla N., Plzeň
MUDr. Karla Barková, dětská lékařka, primářka dětského a novorozeneckého oddělení Podřipské nemocnice v Roudnici nad Labem
Schopnost dítěte udržet čistotu, naučit se chodit na nočník nebo toaletu je ovlivněna mnoha faktory. Jedním z nejdůležitějších je bezchybná funkce ledvin, správná spolupráce svalů močového měchýře a dostatečný průsvit močové roury. Vše závisí na vyzrávání nervového systému, a to jak centrálního, tak i periferních nervů. Systém vyzrává individuálně až do šesti let věku. Dítě se musí naučit poznat pocit plnosti močového měchýře, uvolnit svaly potřebné pro spuštění močení a zapojit svaly nutné pro vyprázdnění močového měchýře. Důležitý v celém procesu je také přístup rodičů.
Vliv na vylučování moči, eventuálně pomočování, může mít celá řada onemocnění. V základním výčtu jsou to vrozená onemocnění močové soustavy, například hydronephrosa či cystosa ledvin, záněty ať bakteriální, virové či parazitární, obstrukce například kamínky či tlakem z okolí na vývodné cesty. Dále některá onemocnění lokalizovaná v dutině břišní, malé pánvi nebo páteři, například onemocnění nádorová. V neposlední řadě se může jednat i o onemocnění centrálního nervového systému, například diabetes incipidus centralis.
Pokud problémy s pomočováním přetrvávají i u předškoláků, příčinami mohou být vrozené vady, zánětlivá onemocnění močového měchýře či ledvin. Po vyloučení těchto příčin nejlépe u obvodního lékaře, urologa či specialisty nefrologa je nutno se zaměřit na příčiny psychické, potíže v rodinném prostředí, hádky nebo rozvod rodičů, nový rodič či sourozenec, šikana ve školce a podobně. Většinou do šesti let věku dítěte občasné pomočení i tolerujeme, pokud se nepotvrdí výše zmíněné patologické stavy. Veškerá odborná vyšetření jsou ale na místě.
Mgr. Irena Beranová, dětská psycholožka
O problému bych hovořila ve chvíli, kdy je dítě starší než tři roky a stále musí mít pleny na den i noc a situace nevykazuje znatelný posun k lepšímu. Pokud jsou pediatrem či lékařem specialistou vyloučeny zdravotní příčiny, je vhodným řešením návštěva dětského psychologa. Je třeba vždy probrat společně s rodiči, co vše se děje v životě dítěte i rodiny jako celku, jak se dítě vyvíjí, jak reaguje a přemýšlí, co ho trápí. Pokud dítě navštěvuje předškolní zařízení, tak určitě zjistit, co se děje ve školce, zda paní učitelky nepozorují nějaké potíže, konflikty s dětmi a podobně. Rovněž může dítě, které je vnímavé na dění kolem sebe, reagovat na zdánlivě drobný a nevinný podnět – ošklivé a strašidelné záběry v pohádce, návštěva strašidelného zámku. Vždy je důležité komunikovat, mluvit s dítětem a hlavně ho ujistit, že je vše v pořádku, dát mu pocit jistoty a bezpečí. Večer zavést třeba i uspávací rituál, který bude příjemný pro dítě a hezky ho provede ke spánku. Vždy platí zásada nezesměšňovat, neponižovat a netrestat.
Pokud již potomek navštěvuje školku a stávají se mu „nehody“, většinou sám vnímá nepohodu a situace je mu nepříjemná, často se stydí. Je třeba, aby se rodiče a paní učitelka v klidu domluvili, dali do školky náhradní oblečení a případné mokré prádlo prostě jen vložili do tašky a rodičům v klidu předali. Bez rozmazávání. Pokud paní učitelka reaguje tak, že vše řeší před ostatními dětmi ve školce nebo dokonce dítě trestá či zesměšňuje, troufám si říct, že pak nemá ve své funkci vůbec co dělat. Takové dítě je opravdu ošklivě traumatizováno, pamatuje si vše až do dospělosti. Vůbec to celé situaci neprospěje, naopak dítě se dostává do daleko většího stresu a pomočování naopak může nabrat na intenzitě, o co víc se i prcek snaží, tak mu nejde se toho zbavit. Jednoznačně vždy je nutné vyhledat dětského psychologa, když je dítě již školák a pomočuje se a není zde žádný problém zdravotního rázu.