Maminka.czBatole

Čtyřletý Kuba se bojí smrti: Kdy děti začínají řešit konečnost?

26. 5. 2016
Čtyřletý Kuba se bojí smrti: Kdy děti začínají řešit konečnost?
Proč straší předškoláky často zajímá smrt a velmi vážně řeší konečnost lidského bytí? Proč tato problematika obvykle nechává mladší děti chladnými?

„Když byly našemu Kubíčkovi tři roky, zemřel mu milovaný děda. Všichni jsme měli ohromný strach, jak to Kubík zvládne. Obavy jsme měli naprosto zbytečně, Kubík se spokojil s vysvětlením, že je děda anděl v nebíčku. Občas se sice na dědu ptal, trochu se mu po něm stýskalo, někdy vzpomínal, ale vše vzal jednoduše jako fakt. Dokonce dědovi maloval obrázky, které mu s babičkou nosili na hrob. Jenže o rok a půl později se mu kvůli úmrtí babičky málem zhroutil svět, všichni jsme byli překvapeni, jak bouřlivě na podobnou situaci, kterou již jednou prožil, zareagoval.

Radila jsem se i s dětskou psycholožkou, měla jsem strach, aby syna celá událost nějak vážněji nepoznamenala. Kuba se nás stále ptal na okolnosti dědova úmrtí, pohřbu i pohřbívání, vše chtěl vědět do detailu – což jsme se mu snažili úměrně věku pravdivě, avšak samozřejmě velmi citlivě, vysvětlovat. Kuba se dokonce nějaký čas budil strachy i v noci, smrt probíral i s kamarády ve školce. Což s námi pochopitelně řešila paní učitelka. Bylo to hodně bouřlivé období, ale dobře dopadlo.“ vypráví maminka nyní šestiletého Kubíka, paní Ivana.

Strach do dětství patří

Strach či obavy ze smrti, nebo jednoduše otázky kolem konce života, jsou vcelku typické pro starší předškoláky a mladší školáky. Spolu se strachem či otázkami na smrt se v tomto věku objevují i dotazy na vznik i začátek života. Nejde o nic patologického, ba právě naopak!

Jisté obavy z konečnosti lidského života patří mezi tzv. vývojově podmíněné strachy; tedy naprosto přirozené etapy dětského duševního vývoje, které se zcela charakteristicky objevují v určitém věku. Psychologové se v těchto souvislostech zmiňují o pěti vývojově podmíněných straších, které děti více či méně bouřlivě zužují v různých obdobích jejich vývoje. Někdy toto období rodiče takřka nepostřehnou, jindy je velmi výrazné.

V kojeneckém věku jde o strach ze ztráty tělesného kontaktu (po narození) a strach z cizích lidí (kolem 8 měsíce). V batolecím věku se často poměrně bouřlivě projevuje strach z odloučení (začíná zhruba v 1 roce). V mladším předškolním věku pak strach z nadpřirozena (mezi 3 a 4 rokem) a nakonec (okolo 5 někdy až 6 roku) strach ze smrti, z konečnosti lidského bytí.

Jak na ně?

Zmíněné vývojově podmíněné strachy postupně slábnou, až zmizí – nesmíme je však v dítěti podporovat, přiživovat a posilovat negativními prožitky apod. Avšak nesprávný je i opak; snaha vychovávat dítě bez strachu, ochraňovat jej naprosto před vším. Úkol rodičů je v tomto ohledu jednoznačný; měli by úměrně věku svého potomka podporovat jeho snahu, odvahu a sebevědomí strach překonávat, přitom mu však musí být oporou a jistotou.

Známý německý rodinný terapeut, poradce a publicista Jan-Uve Rogge tvrdí: „Kdo se snaží chránit své dítě před uvedenými druhy strachů, vyvolává jen strach před strachem. Činí svého potomka bezmocného, závislého na své osobě a bezbranného vůči možným útokům strachu, neboť se nenaučilo se strachem vyrovnat."

Strach z konečnosti

Všechny vývojem podmíněné strachy postupně slábnou, až zmizí. Pokud tomu tak ale není, nebo je strach nezvladatelně silný a omezující pro dítě i rodiče, je vhodné se obrátit na dětského psychologa. Strach ze smrti, nebo třeba jen hloubavé otázky typu: „Maminko, ty také někdy umřeš?“, které nelze přejít mávnutím ruky a krátkým vysvětlením, jsou charakteristické pro starší předškolní věk.

Oproti tomu mladší děti konečnost lidského života příliš neřeší a věci jsou často schopné přijmout naprosto jednoduše, tak jak přicházejí, což jen potvrzují zkušenosti Kubíkových rodičů. Úmrtí milovaného dědečka byl Kuba schopen přijmout klidně, důsledkům totiž ještě příliš nerozuměl. Zato smrt babičky jej zasáhla ve velmi citlivém období. Naštěstí se díky informované a citlivé péči maminky se vším vyrovnal.

Je úžasné pozorovat, čím vším se naše děti učí. Zdaleka to nejsou jen knihy, kroužky, televize apod.! Děti se toho nejvíce naučí prožitky, zkušenostmi, překonanými těžkostmi, chybami a omyly – dovolme jim to.

Témata: Děti, Batole, Předškolák, Školák, Chování a vztahy, Rodina, Smrt, Rodinný terapeut, Uvedený druh, Duševní vývoj, Citlivé období, Dědová, Celá událost, Možný útok, Bouřlivé období

Mohlo by vás zajímat
Tahle dočasná máma má náš obdiv: Vymazlila desítky miminek
Na nočník v ten správný čas? Žádné násilí, pevné nervy a nesrovnávat!
To je ale bříško! Takhle vypadá těhotenství s trojčaty týden po týdnu
Tělo po porodu je jiné! 7 změn, které vás mohou zaskočit nebo vystrašit
Chtěla jsem druhé dítě. Teď čekám dvojčata a manžel šílí
Manžel začal hodně pít. Vadí mi, že to odnášejí děti. Co mám dělat?
Záhada jménem syndrom ruka-noha-ústa. Pozor na záměnu
Jsem v tom? Jak poznáte, že jste těhotná, i bez testu
Rodičovská dovolená 2018 – vše, co potřebujete vědět

Horoskopy

Panna Důsledné a puntičkářské Panny rozjedou před Vánoci obdivuhodné pracovní tempo. Otázkou je, zda nebude…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Miloslav, Milorad, Gracián





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu