Maminka.czBatole

Čtyřletý Kuba se bojí smrti: Kdy děti začínají řešit konečnost?

26. 5. 2016
Čtyřletý Kuba se bojí smrti: Kdy děti začínají řešit konečnost?
Proč straší předškoláky často zajímá smrt a velmi vážně řeší konečnost lidského bytí? Proč tato problematika obvykle nechává mladší děti chladnými?

„Když byly našemu Kubíčkovi tři roky, zemřel mu milovaný děda. Všichni jsme měli ohromný strach, jak to Kubík zvládne. Obavy jsme měli naprosto zbytečně, Kubík se spokojil s vysvětlením, že je děda anděl v nebíčku. Občas se sice na dědu ptal, trochu se mu po něm stýskalo, někdy vzpomínal, ale vše vzal jednoduše jako fakt. Dokonce dědovi maloval obrázky, které mu s babičkou nosili na hrob. Jenže o rok a půl později se mu kvůli úmrtí babičky málem zhroutil svět, všichni jsme byli překvapeni, jak bouřlivě na podobnou situaci, kterou již jednou prožil, zareagoval.

Radila jsem se i s dětskou psycholožkou, měla jsem strach, aby syna celá událost nějak vážněji nepoznamenala. Kuba se nás stále ptal na okolnosti dědova úmrtí, pohřbu i pohřbívání, vše chtěl vědět do detailu – což jsme se mu snažili úměrně věku pravdivě, avšak samozřejmě velmi citlivě, vysvětlovat. Kuba se dokonce nějaký čas budil strachy i v noci, smrt probíral i s kamarády ve školce. Což s námi pochopitelně řešila paní učitelka. Bylo to hodně bouřlivé období, ale dobře dopadlo.“ vypráví maminka nyní šestiletého Kubíka, paní Ivana.

Strach do dětství patří

Strach či obavy ze smrti, nebo jednoduše otázky kolem konce života, jsou vcelku typické pro starší předškoláky a mladší školáky. Spolu se strachem či otázkami na smrt se v tomto věku objevují i dotazy na vznik i začátek života. Nejde o nic patologického, ba právě naopak!

Jisté obavy z konečnosti lidského života patří mezi tzv. vývojově podmíněné strachy; tedy naprosto přirozené etapy dětského duševního vývoje, které se zcela charakteristicky objevují v určitém věku. Psychologové se v těchto souvislostech zmiňují o pěti vývojově podmíněných straších, které děti více či méně bouřlivě zužují v různých obdobích jejich vývoje. Někdy toto období rodiče takřka nepostřehnou, jindy je velmi výrazné.

V kojeneckém věku jde o strach ze ztráty tělesného kontaktu (po narození) a strach z cizích lidí (kolem 8 měsíce). V batolecím věku se často poměrně bouřlivě projevuje strach z odloučení (začíná zhruba v 1 roce). V mladším předškolním věku pak strach z nadpřirozena (mezi 3 a 4 rokem) a nakonec (okolo 5 někdy až 6 roku) strach ze smrti, z konečnosti lidského bytí.

Jak na ně?

Zmíněné vývojově podmíněné strachy postupně slábnou, až zmizí – nesmíme je však v dítěti podporovat, přiživovat a posilovat negativními prožitky apod. Avšak nesprávný je i opak; snaha vychovávat dítě bez strachu, ochraňovat jej naprosto před vším. Úkol rodičů je v tomto ohledu jednoznačný; měli by úměrně věku svého potomka podporovat jeho snahu, odvahu a sebevědomí strach překonávat, přitom mu však musí být oporou a jistotou.

Známý německý rodinný terapeut, poradce a publicista Jan-Uve Rogge tvrdí: „Kdo se snaží chránit své dítě před uvedenými druhy strachů, vyvolává jen strach před strachem. Činí svého potomka bezmocného, závislého na své osobě a bezbranného vůči možným útokům strachu, neboť se nenaučilo se strachem vyrovnat."

Strach z konečnosti

Všechny vývojem podmíněné strachy postupně slábnou, až zmizí. Pokud tomu tak ale není, nebo je strach nezvladatelně silný a omezující pro dítě i rodiče, je vhodné se obrátit na dětského psychologa. Strach ze smrti, nebo třeba jen hloubavé otázky typu: „Maminko, ty také někdy umřeš?“, které nelze přejít mávnutím ruky a krátkým vysvětlením, jsou charakteristické pro starší předškolní věk.

Oproti tomu mladší děti konečnost lidského života příliš neřeší a věci jsou často schopné přijmout naprosto jednoduše, tak jak přicházejí, což jen potvrzují zkušenosti Kubíkových rodičů. Úmrtí milovaného dědečka byl Kuba schopen přijmout klidně, důsledkům totiž ještě příliš nerozuměl. Zato smrt babičky jej zasáhla ve velmi citlivém období. Naštěstí se díky informované a citlivé péči maminky se vším vyrovnal.

Je úžasné pozorovat, čím vším se naše děti učí. Zdaleka to nejsou jen knihy, kroužky, televize apod.! Děti se toho nejvíce naučí prožitky, zkušenostmi, překonanými těžkostmi, chybami a omyly – dovolme jim to.

Speciál časopisu Maminka Back to school
Témata: Děti, Batole, Předškolák, Školák, Chování a vztahy, Rodina, Duševní vývoj, Smrt babičky, Bouřlivé období, Dědová, Boj, Rodinný terapeut, Smrt, Vychovávat dítě, Uvedený druh, Možný útok, Citlivé období, Celá událost

Mohlo by vás zajímat
Své děti miluju, ale cizí mi vadí o to víc. Jsem divná?
Příliš plná plenka i připoutání lezce do kočárku! To vše škodí vývoji. Co ještě?
Meghan a Harry pokřtili syna Archieho. Chyběla královna a obřad byl soukromý
Nejtěžší je rozdělit čas a pozornost pro každé dítě, říká devítinásobná maminka
Něžné, dojemné i smutné. Prarodiče se poprvé vidí s vnoučaty
Co by měli všichni milující rodiče naučit své děti? Nejen mýt ruce a čistit zuby!
Lékařka mi řekla, že dcera je autistka. Ona ale špatně slyšela!
Dát dítěti na plavání rukávky? Pokus o zabití, říká vodní záchranář
100 mimořádných fotek z porodu! Podívejte se, jak ho rodiny prožívají

Horoskopy

Rak Už během pracovního týdne se vám chtělo trošku lumpačit. Myslíme tím, chodit na večírky a pořádně se…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Bartoloměj, Bartolomej





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu