[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Jsem z něj už fakt na prášky! Zatímco starší syn (8) je klidný introvert, mladší (4,5) je naprostý opak – ani dvojčata by mi nedala tak zabrat! Nejenže je neuvěřitelně akční; stále běhá, někam šplhá, odněkud padá, závodí, ale ještě přitom stíhá strkat do dětí, takřka vždy se na hřišti s někým popere – jednoduše škodí. I na kole jezdí jako šílenec, obvykle do někoho nakonec schválně vrazí.
Na cvičení v Sokole nás kvůli jeho nezkrotnosti, živelnosti, rychlosti a hlavně agresivitě už nechtějí, vždycky tělocvičnu prolétne jako kulový blesk a ještě mezitím stačí nakopnout kamaráda a nesympatickou holčičku zatahat za vlasy. Cvičitelka nám doporučila zapsat syna na nějakou sportovní přípravku, kterou povede muž (autorita). Trénovat by měl až třikrát týdně, aby prý ventiloval přebytečnou energii. Nějak si ale stále nejsem jistá, zda je to dobrá cesta. Máme domek a syn je hodně venku a kromě Sokola chodíme ještě jednou týdně na plavání,“ postěžovala si unavená Sylva. si Sylva. (Sylva Z., 2 kluci, 8 a 4,5 roku)
„Rodiče se často domnívají, že zapsáním chlapce do oddílu juda nebo kopané zklidní jeho agresivitu. Není to však zázračná metoda!“ tvrdí například dětská pediatrička, psychiatrička a autorka mnoha knih o výchově dětí Edwige Antier. Dle Antier totiž též velmi záleží na osobnosti trenéra a jeho způsobu práce s malými sportovci. „Jestliže trenér juda vede své kurzy v duchu mírumilovné filosofie, dítě se v nich může naučit používat svou sílu s rozmyslem.“
Bohužel většina oblíbených kontaktních sportů, jakými jsou například hokej či fotbal soutěživost, dravost, rivalitu a v konečném důsledku částečně i agresivitu spíše vyžadují a podporují. A právě u těchto typů sportů je osobnost trenéra, jeho osobní příklad a způsob vedení dětí naprosto klíčový.
„Sport je dobrá věc pro tělo i ducha, ale agresivitu neléčí.“ (Edwige Antier)
Je tedy zřejmé, že sport není všespásný, druh sportu i samotný oddíl je nutné dobře vybírat. Mnohé napoví návštěva tréninku či zápasu daného sportovního oddílu. Ideální je, nechat chlapce, aby si trénink vyzkoušel, následně se poradit s trenérem a třeba se i vyptat rodičů dětí, který daný oddíl již navštěvují.
V případech opravdu nezvladatelné energie a agresivity je rozhodně na místě i konzultace s psychologem. Ten pomůže najít příčinu zvýšené agrese (ta je samozřejmě v určité míře, zvláště u kluků, normální). Zvýšená agresivita může souviset například s narozením sourozence, rozchodem rodičů, tělesnými tresty či sociální neobratností a nezralostí, kdy malý agresor neví, jak si říci o pozornost, jak se například přidat do hry.
Zkušený psycholog též poradí, jak k chlapci přistupovat, jak mu pomoci a zda je daná sportovní aktivita vhodná. Nicméně i zdánlivě vhodný sport se může stát necitlivým přístupem trenéra absolutně nevhodným.
Potřebujete poradit s výběrem vhodného sportu pro svého potomka? Zeptejte se tento týden v naší poradně.
Odbornice na dětskou duši Edwige Antier, a nejen ona, vyslovila v několika svých publikacích zajímavou myšlenku; doporučuje nezaměřit se ve zvládání větší míry chlapecké agrese jen na sportovní aktivity, ale i na zájmové činnosti, které se sportem nesouvisí.
„Důležité je usměrnit tuto energii ke hrám založeným na přemýšlivosti a představivosti, včetně společenských her, k umělecké tvořivosti nebo k amatérskému divadlu, které dítěti umožní pojmenovat své mentální představy a naučí ho vyjadřovat se jinak, než rukama a nohama,“ tvrdí odbornice.
PS: Mnohé maminky nyní možná litují, že jejich tchýně neposílala svého synka kromě hokeje také na dramatický kroužek. Ten by mu možná v budoucnu pomohl v tom, naučit občas přesměrovat silný emotivní proud dravčí energie v nějakou bohulibější činnost, než je například nespokojené třísknutí dveřmi.
Foto: Denis Kuvaev / Shutterstock.com