Maminka.czChování a vztahy

Dáme si pauzu, nebo... rozchod?

Jana Benešovská 20.  1.  2010
Chcete být spolu, ale zároveň chcete být každý sám. A ten rozporuplný pocit vám rve srdce. Že to zní nelogicky? Kdo nezažil, nepochopí. A ti ostatní, o kterých tento text je, si možná konečně udělají jasno v otázce: vyřeší tento problém pauza ve vztahu?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Toto téma mě napadlo na srazu spolužáků ze základky. Když jsme před deseti lety školu opouštěli, chodila Martina s Petrem a my ostatní -mnozí láskou a sexem nepolíbení - jsme jim jejich vztah záviděli. Vydržel deset let a my jsme na ně koukali jako na blázny - od čtrnácti let žádný z nich nepoznal nikoho jiného. Zároveň nám přišlo divné, že se dosud nevzali. Deset let! A pak přišel tento sraz a Martina přišla bez Petra. „Dali jsme si pauzu,“ vysvětlila. „Možná na věky…“ dodala smutně. Aniž by Martina chtěla, rozpoutala na toto téma dlouhou debatu. Tady je ve zkratce:

Aneta: Pauza? Pauza rovná se rozchod. Je to drsné, ale je to tak.

Nikola: Pauza je podle mě definitivní konec. Zažila jsem to. Je to taková milosrdná lež, když se jeden z partnerů bojí říct druhému, že je konec.

Jan: Pauza je pokus o citové vydírání. Jeden druhému tím říká, aby se prostě začal víc snažit, nebo bude zle.

Věra: Pauza neexistuje. Je to jen příprava na konec. Tohle slovo by se mělo zakázat. Buď je konec, nebo je vztah.

Boris: Teď to bude možná znít tvrdě, ale pauza rovná se „teď chci zkusit něco jiného, ale tebe mám rád, tak chvíli vydrž, vrátím se k tobě“.

Petra: Pauza je důvod a možnost přemýšlet. Šance. Třeba po nějaké nevěře. Já jsem to zažila. Pauza mi pomohla, ale byla to velmi tvrdá zkušenost. Takže? Je pauza lék na skřípající vztah? Nebo je to - jak tvrdí většina mých spolužáků - začátek konce? Jestli se právě rozhodujete navrhnout partnerovi takové řešení krize, bude se vám know-how lidí, kteří pauzou prošli, a pár rad odborníků k tomu jistě hodit.

Kdy má pauza smysl?

Poslední dobou mám pocit, že lidí, kteří si právě „dávají pauzu“, kolem mě výrazně přibylo. Že bychom se v takovém počtu zmítali v nejistotě, nebo se jen bojíme rozejít - nechceme už znovu zažít slzy ani smutek, tak na to jdeme pozvolna, přes pauzu? Psycholog Zbyšek Mohaupt i psycholožka Zuzana Lišková, které jsem na toto téma oslovila, se shodují: čas na vztahovou pauzu je reálně málokdy a partnerům ji lze doporučit jenom velmi vzácně. „Pauza ve vztahu je namístě, když partneři pociťují ambivalentní pnutí - chtějí být spolu, potřebují se, touží po sobě, ale zároveň si ubližují, překáží jeden druhému nebo se přehlížejí,“ říká psycholog Zbyšek Mohaupt a dodává: „Doporučil bych ji partnerům ve chvíli, kdy je pro ně rozchod příliš definitivním řešením, když jejich vztah začal příliš rychle - třeba ještě za trvání předchozích, neukončených vztahů - nebo pokud je nové spojení zaskočilo příliš rychlým tempem a vážností.

Najednou nevědí, co se to mezi nimi děje, a mají obavu, že danou situaci neustojí.“ Psycholožka Zuzana Lišková tvrdí, že v každém vztahu existují dvě síly - přitažlivé a odpudivé - a nikdy nejsou tak jednoznačné, jak je aktuálně vidíme. „I lidé, kteří momentálně pociťují převážně averzi k druhému, bývají po čase překvapení množstvím a silou neviditelných nitek, které je s partnerem svazují,“ říká odbornice. Čas na pauzu je podle ní tehdy, když u jednoho z partnerů začínají převládat síly odpudivé a zároveň ještě úplně nevymizely ty přitažlivé. „Když se rozporuplný pocit, to chci i nechci zároveň, stává neúnosným, je načase si od sebe na chvíli odpočinout,“ říká psycholožka. Ze setkání se spolužáky mám ideální příklad: Martina žila s Petrem deset let. Když ji podvedl, udělala kategorický závěr a ze společné domácnosti se odstěhovala. Jenomže pak přišly první dny samoty a ona se totálně složila - výčitky, slzy, deprese. Za deseti lety společného života zkrátka nelze jen potichu zavřít dveře. Petr nesl nastalou situaci podobně, a tak se domluvili na společném setkání. U večeře pak z Petrovy strany padl návrh na time-out. Pětadvacetiletá Martina ho přijala se směsicí pocitů: „Na chvíli jsem se zaradovala, že mám volné ruce a můžu si splnit všechny sny, které jsem kvůli Petrovi odsouvala. Zvyknout si na samotu nebylo až tak těžké. Jenže pak mě přepadl hrozný pocit, co když Petra definitivně ztratím. Beru ho jako otce svých dětí, nedokázala bych se s tím smířit…“ vysvětluje.

Stanovte si pravidla!

Vztahová pauza bude fungovat jedině tehdy, když si na začátku společně sednete ke stolu a pokusíte se najít odpověď na otázku, proč ji vlastně potřebujete. Někdy - ale skutečně jen někdy - je i samotná promluva možnost, jak vyřešit problémy, a k žádnému odloučení vlastně dojít nemusí. Pokud ovšem zametete problémy pod koberec a budete se tvářit, že je vyřeší tříměsíční oddych, po něm se pravděpodobně vrátíte tam, kde jste skončili. Logicky: nezačali jste nic řešit, tak jste ani nemohli nic vyřešit. Jen jste spolu několik týdnů nežili. A proč by se měl jeden nebo druhý měnit, když k tomu neměl žádný důvod? Proč by se měl měnit vztah, když o změně nikdo nemluvil, a tudíž na ní ani nezačal pracovat? Pokud spolu budete chtít dál žít i po týdnech odloučení, stejně se tomu nevyhnete - budete si muset sednout a budete muset vyřešit, jak si to každý z vás představuje dál. Existuje kromě vágní rady, že spolu máte mluvit, vůbec nějaký způsob, jak s pauzou zacházet, aby vám pomohla a váš vztah nepotopila?

Psycholog Zbyšek Mohaupt doporučuje stanovit si striktní pravidla - po určenou dobu žádný společný kontakt, žádné jiné partnerské vztahy, žádné závazky, žádný sex, žádná velká rozhodnutí o budoucnosti. Že je to mimořádně těžké, o tom by vám leccos mohla povědět třicetiletá Monika. „Byla jsem sama sotva pár hodin a už mě začaly sužovat pochybnosti, jestli mé rozhodnutí bylo správné. Napsala jsem asi dvacet esemesek a vzápětí je zase smazala. A pak jsem se opila… Druhý den znovu. A třetí den totéž,“ líčí. Někteří odborníci by vám doporučili, abyste v takovém případě hodili smutek za hlavu a šli mezi lidi. Každopádně ne na všechny tato univerzální rada zabírá. „Několikrát jsem zkoušela přebít osamělost společností kamarádek. Nebavilo mě to a myslím, že to nebavilo ani je. U vdaných přítelkyň jsem si připadala jako trpěný ufňukánek, kterého je třeba utěšovat. A mé akční svobodné kamarádky neměly tolik času, aby mě čtyřiadvacet hodin denně zbavovaly myšlenek na Honzu.“

A co když máme děti?

Nemá smysl lhát si do kapsy, takže… Důležitou roli v případné pauze hraje i váš momentální - jazykem dotazníků řečeno - stav. Zkrátka: jestli spolu „jenom“ chodíte, jestli spolu několik let žijete, jestli máte společnou domáca děti. Paradoxně největší šanci na úspěch má možná varianta poslední. O úspěchu pauzy rozhodují totiž také pouta, která spolu máte. Jste-li dva svobodní, nezávislí jedinci s vlastním bydlením a „jenom“ se máte rádi, upřímně řečeno je to dost chabé pouto, aby přežilo řekněme třeba tříměsíční odloučení. Naopak pokud spolu máte domácnost, děti a prostor, který společně sdílíte, pravděpodobněji si snáz uvědomíte, co je pro vás podstatné. Váháte, jak to poznáte? Představte si, že v době vztahové pauzy se vám povede třeba nějaká drobnost v práci. Chcete se o ten úspěch s někým podělit a - čí telefonní číslo vytočíte jako první?

Pokud byste rádi zatelefonovali svému protějšku, s nímž právě teď nežijete, je to signál, že k sobě pořád patříte a že váš vztah má smysl. I Miroslav Plzák, jeden z uznávaných expertů na manželské soužití a sex, říká, že ze všeho nejdůležitější je umět se společně radovat. Sdílená radost je podle něj velmi podstatný důvod k tomu, proč se lidé vůbec párují. Takže jste-li společného radování schopni, funguje mezi vámi jedno z nejsilnějších emočních pout. Jsou-li ve vztahu děti, je pochopitelně o něco komplikovanější nastavovat a posléze dodržovat pravidla odloučení. Vztahový time-out u takových párů pak většinou vypadá obdobně jako situace po rozvodu. Některé dvojice se však rozejdou pouze formálně - domluví se, že každý bude žít po svém, ale ze společné domácnosti se ani jeden neodstěhuje.

Psychologové před takovou formou soužití varují -cesta zpět už totiž většinou nevede. Samozřejmě že pokud máte děti, musíte s nimi zůstat v kontaktu. Jen by to nemělo být automatické, ale všechno by mělo být předem dohodnuté - třeba model střídavé péče. Dohodnuté by měly být i návštěvy vašeho původního bytu, pakliže se bez nich pauza neobejde, a samozřejmě i vaše telefonáty nebo e-mailové zprávy. Psycholožka Zuzana Lišková říká: „U rodičů dětí je nutné veškerou komunikaci omezit pouze na komunikaci provozní - kdo, co, kam, kdy a kde. Partneři, kteří rodinu nemají, by spolu v době pauzy neměli komunikovat vůbec.“

Sex - teď ne?

Aby vztahová pauza měla požadovaný efekt, bude nutné se v době jejího trvání od partnerského soužití trochu odosobnit. Podívat se na něj z trochu jiné stránky, dopřát si čas na sebe (poznání), ujasněních vlastních hodnot a taky si odpovědět na otázku, jestli nežijete se svým protějškem jenom proto, že se bojíte samoty. Tento náročný úkol nezvládnete za týden ani za tři, proto by vztahová pauza podle odborníků měla trvat aspoň tři měsíce. Zdá se vám to jako dlouhá doba, a tak v důsledku toho vnímáte slovo „pauza“ spíš jako synonymum pro rozchod? Psycholog Zbyšek Mohaupt vysvětluje, že to nemusí být pravda: „Vztah - tedy emoční pouto - může trvat dál, i když soužití nepokračuje. Neexistuje totiž žádná emoční pauza. Nikdo z nás si nemůže poručit, že teď dva měsíce nebude mít rád Janu nebo Honzu a pak se zase zamiluje.

Samozřejmě, když mezi partnery emoční pouto chybí, nejde o pauzu, ale o konec vztahu.“ Vztahovým odpočinkem nic nevyřešíte, pokud už na začátku pominete otázku sexu. Psycholog Zbyšek Mohaupt je v tomto radikální - žádný sex. „Řešením může být pouze abstinence nebo masturbace. Dokazování si sexem, že „ten můj“ nebo „ta moje“ je stejně nejlepší, je krátkozraké. Zatěžuje vztah tajemstvím, nedůvěrou a mimovztahovou touhou a nakonec se ještě může obrátit proti vám,“ varuje. Varianta „nikdo nic s nikým“ se jeví jako ideální, ovšem pro mnoho lidí nejobtížněji dodržitelná. Když jsem téma vztahové pauzy kdysi „nakousla“ s psycholožkou Martou Boučkovou, absolutní zákaz jiného sexuálního kontaktu nedoporučovala a řekla mi něco v tomto smyslu: není přece nutné po návratu z pauzy vyprávět partnerovi všechno, co jste kde a s kým dělali. Což o to, nutné to není, ale kolik z vás vydrží držet jazyk za zuby, a to i v kritických okamžicích?

A máte jasno?

Pokud na začátku vztahové pauzy stojí, co by tam podle odborníků stát mělo - tedy jakési dilema, že chcete ve vztahu setrvat a zároveň chcete odejít, zhruba po tříměsíčním odpočinku byste měli znát jasnou odpověď. „Buď pocítíte úlevu, osvobozující pocit, radost ze života, nebo naopak stesk, smutek a pocit jakési neúplnosti…“ říká Zuzana Lišková. Odloučení má spoustu pozitiv, ale - jako všechno v životě - má i některá negativa. Znám například Milana, kterému se plánované odloučení nakonec zalíbilo natolik, že už se k původnímu vztahu vracet nechtěl. Začal se znovu stýkat se svými kamarády, protože na ně měl najednou čas, cestoval, kam chtěl, a vůbec si všechno zařizoval podle sebe. „Nemůžu říct, že bych si na Lenku nikdy nevzpomněl a nebylo mi líto, že se mnou zrovna teď není. Ale jak týdny ubíhaly, tím řidčeji se podobné myšlenky objevovaly, a když se doba našeho odloučení chýlila ke konci, definitivně mi došlo, že se musíme rozejít.

Láska byla pryč,“ vypráví. Podle Zuzany Liškové to není nic neobvyklého - zvlášť je-li odloučení dlouhodobé, někdy vede partnery k takové míře nezávislosti, že jim pak společné soužití připadá příliš svazující. „Často se to stává především lidem se silnou potřebou osobní svobody. Naopak u těch, kteří potřebují vzájemnou závislost, zase může dojít k navázání jiného vztahu,“ říká odbornice. Je to logické - když se k sobě partneři po několika týdnech vrátí, aby si dali ještě jednu šanci, obvykle zjistí, že se odcizili. A co měli společného, je pryč. Chybí společné zážitky, společné plánování i společně strávené večery. Nakonec zjistí, že nejlepším řešením je stejně rozchod. Že jste čekali optimističtější závěr? Pauza má bezesporu svá pozitiva a co si budeme namlouvat - každý se někdy může ocitnout v situaci, kdy potřebuje být nějakou dobu sám a zdá se mu, že pokud se teď hned něco nestane, zblázní se. Ale když takový stav mysli pokaždé budete řešit pauzou nebo si dokonce myslet, že se díky ní zbavíte odpovědnosti, nikdy to nemůže skončit happy endem.


Pauza ve vztahu

Jaromír, 38 let Pauzu ve vztahu vyhlásila moje přítelkyně a já jsem souhlasil. Respektoval jsem nastavená pravidla, nekontaktoval ji a přijal pauzu jako výzvu sám pro sebe - odjel jsem na dvouměsíční jazykový kurz do zahraničí. Neutápěl jsem se v zoufalství a ve smutku, poznal jsem nové lidi a přijel zpět se spoustou pozitivní energie. Prospělo to nám oběma, po třech měsících jsme se k sobě vrátili zpátky.

Erika, 28 let Pauzu ve vztahu jsem navrhla já a samotnou mě překvapilo, jak mi najednou vadí partnerova nepřítomnost. O žádném odosobnění se od vztahu se v mém případě rozhodně mluvit nedalo. Od začátku mě sužovaly pochybnosti, jestli to byl dobrý nápad. Nepřemýšlela jsem o sobě, ale o svém příteli - s kým teď zrovna je a kde si užívá. Když pípla esemeska na mobilu, okamžitě jsem se k němu vrhala, jestli to náhodou není on. Nakonec jsem mu za pár dní zavolala a po pár dalších neúspěšných pokusech vztah obnovit jsme se rozešli.

Dagmar, 42 let Když manžel navrhl dát si pauzu, hrozně jsem to obrečela. Děti jsou takřka dospělé, řekli jsme jim pravdu. Fakt je, že pauza náš vztah nakonec pročistila. Příště už s ničím podobným ale souhlasit nebudu. Nehodlám strávit další čtyři měsíce života v nejistotě, jestli mě partner bude, nebo nebude nadále chtít. Já jsem v tom měla vždycky jasno.

Témata: Chování a vztahy, Časopis Moje psychologie, Rozchod, Pozitivní energie, Milosrdná lež, Rozporuplný pocit, Náročný úkol, Univerzální rada, Miroslav Plzák, PAU, Esemeska, Tim Out

Video