Dana (38): Mám jedno dítě raději než to druhé

Simulinka 8. 8. 2012 16:18
Tento pocit znám, ale z jiného úhlu pohledu.
Paní Daně a její dceři Terezce přeji najít k sobě společnou cestu O<img alt=" class="smiley" src="/Client.Images/Smileys/42.gif" /> flower
paja 9. 8. 2012 13:00
já si myslím že je načase vyhledat psychologa ale jen pro vás holky bych do toho zatím netahala . psychologové jsou sice jen na povídání ale vyřeší spoustu věcí a dokáží aby jste se sama se sebou vyrovnala. Je to těžké přiznat někomu problém ale když toho určitého neznáte tak to jde snáž. nestyďte se a zajděte tam určitě vám pomůže myslete na to že až bude vaše terezka velká bude se ke svým dětem s velkou pravděpodobností chovat setjně jako vy k ní nebo mimořádně naopak . ale vás odepíše . vím to ze své zkušenosti jako dítě jsem si k matce nemohla přijít pro pusi pro pohlazení a rozmluvu neměla na mě čas akdyž chtěla si povídat tak jsem jí odmítla já a teď vydíme se jednou do roka když má moje sestra narozeniny a svojí vnučku které jsou tři roky vyděla tak 5krát za dva měsíce budeme mít druhé dítě a ani neví že jsem těhotná, je to smutné ale je to tak řešte to dokuaď je ještě čas.
zdena 9. 8. 2012 14:17
Přesně tohle znám, já jsem se narodila také jako druhé dítě. Mamka otěhotněla, když sestře byly asi tři měsíce, zatímco ona byla vymodlené dítě, já byla nechtěné, celý život jsem prožívala pocity asi jako vaše Terezka, nikdy jsme spolu o ničen důvěrném nemluvily, když už jsem byla dospělá, tak jsem se vyhýbala zůstat s mamkou sama, prostě jsme si nikdy neměly o čem povídat. Je mi skoro padesát a cítím to stále, i když mamka již nežije. Jináč to bylo jenom mezi náma, ale manžel i okolí si toho všimli.
Katka 8. 10. 2012 14:16
Dano, moc se omlouvám, jestli to bude znít tvrdě, ale je mi Vás i Terezky hrozně líto - ŘEŠTE TO PROSÍM CO NEJDŘÍVE! Psycholog, rodinné konstelace, rodinný poradce, cokoliv, jen to prosím nenechávejte tak...
Miluska 18. 1. 2013 14:02
Ahoj, ráda bych se sVámi podělila o zkušenost z druhé strany. Moje matka měla mě (sice jako plánované dítě) a hned poté mého mladšího bratba. Jen co se bratr narodil, začalo ho matka upřednostňovat, bylo to velmi znatelné. Samozřejmě jsem chtěla, aby mě měla ráda a proto jsem se snažila dělat všechno co šlo (škola bez problémů, byl na mě spoleh ve všem...), bohužel nic nezabralo. mnohokrát jsme se pohádaly..Dnes spolu nemluvíme a už nikdy nebudeme, už nechci. Proto upozorňuji, že dítě vycítí, pokud matka má jedno dítě raději, to mi věřte a doplatí na to v závěru ta matka (neuvidí vnoučata) a podobně. Situace mě pochopitelně dlouho trápila, ale překonala jsem to. Vztahy jsou ale tak narušené, že už se už neobnoví a už ani nechci!!!
Kopretina 12. 4. 2017 19:17
Velmi smutné, ale chápu Vás a lituji .
pessa 12. 4. 2017 22:27
myslet si ,že by stála pak o vnoučata? omyl!!
Mili 13. 4. 2017 08:07
Je to smutné, ale znám to. U nás to samé můj bratr o rok mladší - modla mé matky. Já ač se dobře učila a byla bezproblémové dítě, nikdy nebyla pochválena a vždy byla ta druhá. Já byla vždy ta , co se přece o sebe uměla postarat a jí problémy nezatěžovala. Na dětství moc ráda nevzpomínám, ke všemu mi chování mé matky neustále někdo z příbuzných a kamarádů připomíná. Očividně má matka se ve vztahu ke mně nepřetvařovala ani ve svém okolí. A dnes ? Jsem stále ta co jí problémy nezatěžuje , mám krásné zdravé děti, které miluji stejně, ač je každé úplně jiné. S mamkou se stýkám, ale ten vztah není srdečný. Je to moje mamka, kdyby zavolala o půlnoci, že něco potřebuje, tak jdu.... ale ...ne z lásky, ale z pocitu, že je to moje mamka, že musím.
Kioko 16. 4. 2017 23:01
To taky znám, sice i ja jsem byla chtěná a milovaná, trvalo to jen krátce... Rodiče měli sestru, opet chtěné a vymodlené dítě (nám oběma předcházelo několik potratů), ale vím, že mamka měla sestru vždy raději, ja se o ní měla starat, nic sem nesměla dokud nebyla segra dost stará, aby se ke mě mohla přidat. Vždy jí vše prošlo a ja jsem na ni žárlila. Moje sestra ke mě sice vždy vzhlížela, ale z toho důvodu jsem to měla těžší :( všech úspěchů jsem dosáhla sama a té mladší jsem musela pomáhat, všichni si na to zvykli, že té mladší se pomáhá a ustupuje... Dokonce po škole jsem byla skoro donucena odejít a postavit se na vlastní nohy, ona stále žije doma. Teď to má v životě těžší než já. Já žiju s partnerem, mám sve bydlení a práci a ona se neumí postavit na vlastní nohy, ani nemusí... Sice jí miluju, je to má sestra, ale to upřednostňování se s námi táhne celý život a podepsal se na mém vztahu k rodině, i když je mám ráda, nejsem k nim tak otevřená, jak bych chtěla.
jstep 12. 5. 2013 23:41
měla by si uvědomit, že mít zdravé dítě je obrovský zázrak a je to dar, každý nemá to štěstí a kdyby mohli, rozdali by se, jen aby jejich dítě bylo zdravé a mohlo spokojeně žít - podvědomě druhému dítěti vyčítá,že se narodilo nechtěně - tak teda neměla šu.kat nebo měla brát antikoncepci nebo si měl on na pt.kovi udělat uzel ... může za to ona a její manžel, takže je hodně nefér, že to odnáší nevinné dítě - už to, že to řeší až když je jí 12 let je dost nezodpovědné, protože za těch 12 let už napáchala nezměrné škody na duši toho dítěte ... neuvědomuje si, že může na psychiku dítěte necitelně působit, některé děti takovým jednáním a citovou plochostí trpí tiše a navenek se chovají jakoby nic, ale pak se chytnou party, drog nebo jiného úniku z reality, případně trpí depresemi nebo psychosomatickými onemocněními. Zkrátka paní je pitomá nána, která není dost vděčná za něco, za co může sama - ona byla u plození a zplození, takže by si to měla uvědomit a vyříkat si to se svým svědomím - a Terezku obejmout a nahlas s ní o své lásce k ní mluvit - přiznat se, že byla pitomá, že jí nedávala najevo, ale že ji má ráda a měla by - podle mého laického názoru - sednout do tureckého sedu, zacpat uši a nos, zavřít oči a pořádně si prdnout - čímž by se jí rozsvítilo v palici.
Denisa 28. 3. 2017 08:02
Myslím, že už je pozdě. Pokud odpustí, tak stejně nezapomene. Bude to tam vždy.
PETA 1. 4. 2017 04:46
Nikdy neni pozde,ale mam z vas pocit ze to tak proste chcete..a to je snad jeste vic smutnejsi nez to ze si plne uvedomujete ze delate rozdily.bez urazky,ale mela by jste si proliskat.Dcera nemuze za to ze se narodila,mela jste se chranit,kdyz jste se necitila na druhe dite.Pokud si ted neuvedomite ze chybujete Vy,skody budou neskutecne-detska duse je krehka..Vyhledejte psychologa,vase dite nema problem,to vy-ale ods@to v zivote jednou ona,protoze zit s tim ze ji vlastni mama nemiluje,musi byt strasne..a jen nechapu ze to pisete tady,misto toho aby jste to resila jiz drive!!!!
roxy 13. 4. 2017 12:44
V mládí ulítla, v dospělosti pozná :-l
No name 2. 4. 2017 14:31
Tak my to zas máme opačně.. můj přítel více bere toho mladšího syna, než staršího... Tím, že je celý on, jak vzhledem a povahou..a starší zas celý já... Ale já beru oba stejně ...oba miluju nejvíc... bohužel me mrzí, že je viditelně znát, že můj chlap to tak nemá..i když to popírá
ahjo 2. 4. 2017 15:40
O<img alt=" class="smiley" src="/Client.Images/Smileys/42.gif" /> Já jsem to měla podobné holky jsem měla po sobě a jak se narodila mladší starala se o ní většinou má mamka a věnovala jsem se te mladší. Nějak jsem kní neměla vztah. Když měla rok a půl začala jsem si to nějak uvědomovat a pak mi bylo líto, že jsem si ji jako miminka nevšímala neužila.
Petra 5. 4. 2017 09:00
Dobrý den. Plně vám rozumím. Máme také dvě děti, první plánované, druhé neplánované. Jsou od sebe rok a dvanáct dní. Mám stejný problém a myslím, že je takových rodičů víc. Samozřejmě, že obě děti celým srdcem miluji, ale je tam jedno malé ale. Když se narodil Míla a byla jsem s ním v porodnici, tak Adélka ležela doma ve čtyřicítkách horečkách. Manžel musel do práce, máma byla v nemocnici a tak hlídala tchyně. Když se Adélka trochu zmátořila, klesla jí teplota, tak babičku nenapadlo nic jiného, než ji nacpat do chodítka. Podotýkám, že jí měsíc předem sundali třmínky. Když brečela, tak ji prostě dala do ohrádky a dala ji hračky, kde byla zavřená, dokud nepřišla domů neteř, která si s ní potom hrála. Takže dítě vyděšené, plačící, osamocené a k tomu bolavé. Kyčle jsme pak řešili znovu, takže si holka opět užila. Dávám to za vinu sobě, neměla jsem tak brzy otěhotnět. Bohužel i svým způsobem synovi. Vím, že za to nemůže, ale přesto je to ve mně. Nejhorší je to v okamžiku, kdy přijde ke mně, chce se mazlit. On po tom tak touží, cítí, že má daleko méně pozornosti a moc by ji chtěl. Já ho pochovám, ale v okamžiku, kdy přijde Adélka a chce taky, tak je ona ta první. Hrozně mě to mrzí, vím, že je to křivda a snažím se to nedělat, ale nedaří se mi to. Přeju vám hodně sil.
Michaela 8. 4. 2017 14:18
Čím dřív vyhledáte psychologa tím líp, a dceru vemte sebou
Ola 11. 4. 2017 08:20
Toto je i přítele, bratr je top i kdyby pak se jim vysral na hlavu, a on od mala jako páté kolo u vozu,. Bratr je frajer, a máma ho vidí jako super,. I u nás to tak bylo, já donesla vysvetceni samé 1, a nikdo mě ani nepochvalil, pak jsem se snažila špatným chováním na sebe upozornit a nic, vždy byl top jiný, vždy vše jiný dělal vše líp než já,. Jako dítěti mi to bylo líto, moc líto, až mi bylo přes 20, přestala jsem to vnímat, vím že nikdy na kvality bratra či sestřenice nedosahnu i kdybych se postavila na hlavu.
Gabina 13. 4. 2017 08:52
Dobrý den,
mám stejné zkušenosti. Můj bratr o rok starší byl očekávané dítě, já nechtěné. Bohužel je to tak a i kdybych se snažila sebevíc, tak se NIKDY nezavděčím. Můj bratr je darebák, zadlužený kam se podívá, moje matka za něho platí dluhy, věří mu všechno, co jí nalže. O své děti se nikdy nestaral a babička neměla zájem o vnoučata. Mě nikdy nepomohla a v životě nejela ani s kočárkem na procházku. Bydleli jsme dohromady s rodiči. Od dětství jsem poznamenaná a nikdy to nezmizí.
Sik 11. 4. 2017 11:10
Odporné a neodpustitelné, ale karma existuje, snad :) psycholog nepomůže, jizvy na dětské duši nikdo nevrátí, nech ji u tebe aspoň v klidu, když už ne s láskou dožít! chudák Terezka má zkažený život, snad si obě nevezmou obludný příklad a nebudou takové matky :) opravdu nemůžu pochopit, že nepopsatelně odporné krátury jako toto děti mít může, a jiní ne...nemám slov..:(
Alena HeydukPekova 11. 4. 2017 13:26
to trauma si ponese v sobe po cely zivot,deti ,ktere jsou v nevyhovujicich podminkach at uz jde o nedostatek lasky ci neuspokojeni zakl.lidskych potreb do 6 mes.zivota,lze to napravit,sama mam dceru a vnuka v peci od 3 mesicu a mela jsem strach,abych male nenadrzovala,miluju je oba stejne
Marie 11. 4. 2017 17:55
Tak jsem přečetla všechny komentáře a opravdu nestačím valit oči...Samý psycholog...Tak teda nevím,kde je chyba...
3x mamka 11. 4. 2017 18:06
Ženy,co takhle nenechávat věci náhodě.Vaše dcerka nemůže za to,že jste byla nezodpovědná a nechránila se.Pokud jste si chtěla užít první dítě,měla jste myslet na ochranu!
Doufám,že se mají děvčata natolik rády,že ta milovanější předá trochu víc lásky své sestřičce a budou spolu držet.Přeji oběma dívkám mnoho štěstí a dostatek lásky,kterou budou předávat svým dětem rovnou mírou.
Jana 11. 4. 2017 21:23
Je to škoda. Přesto,že si myslím že je normální že má matka každé Dítě rada jinak bude mít nejspíš Vaše chování vliv na Terezky city ke svým dětem. Mou matku ta její nechtěla,neměla ráda a Já to bohužel i jako jedináček celý život cítím. Nestýkáme se,nemá me rada. Já se snažila poučit a snažím se milovat svou dcerku,jak jen to jde. Každopádně matka dle mého nemůže mít stejně rada dvě rozdílné osobnosti (své děti),chovat se stejně k rozdílně starým dětem,které mají každé jiné potřeby a chování. Každý jedinec je jiný a my jako maminky nemůžeme dělat dvě různé věci stejně. 😉
Veronika 11. 4. 2017 21:38
Kdyz jsem otehotnela se synem (dnes uz 6mesicu) tak jsem mela dcerkuktera mela 5ler.Myslela jsem si ze syna nebudu mit tak rada jako ji ..ale tak moc jsem se zmylila..nechapu to..jsou to prece vase deti ,vase krev,tvoreckove kteri se na svet nervaly!!Miluji je oba stejne .Nepochopim vetu " prvniho mam radsi nez druheho!!Je mi z nekterych komentaru fakt smutno..:-(
Jana 11. 4. 2017 22:17
Jsem druhé z dvojčat, předčasně narozené dítě. S mojí matkou mám chladný vztah, vždy preferovala mou sestru.Ona dělala problémy, a vše na mě sváděla.Matka mě potom bila. Nemám k ní vztah, nesvěřuji se jí.Jen jednou, po znásilnění od bývalého přítele jsem se svěřila.Otočila vše proti mě, a řekla mi, že jsem si vše vymyslela.Což nebyla pravda, právník i moje paní doktorka kroutili nad její necitlivostí hlavou.No, takže o rozdílnosti přístupu rodičů vím.Naštěstí, můj tatínek mě vždy ochraňoval. K tatínkovi mám skvělý vztah. Je takový můj kamarád.A takový je i můj muž. K matce se chovám slusne, ale s odstupem.Uz taky poznala,ze moje sestra dělala vždy problémy.Ale pořád se ji zastává. Tatínek ne, ten jim řekl, ze má jen jedno dítě, a to mě.
Majka 12. 4. 2017 06:53
Jsem jiz dospela, moje matka me nema rada, uprednostnuje 2 deti ze 4. Nedokazu pochopit, ze zabavu ma s temi uprednostnovanymi. Hrne jim lasku, peci i penize i kdyz jsou dospeli a meli by stat na svych nohach. A my 2 odstrceni, no stojime obema nohama ve svych zivotech, mame se relativne fajn. Matka k nam obema chodi jen pro penize a kdyz potrebuje vyresit problemy. Kvuli ni mam jen jedno dite, bojim se ze bych delala stejne rozdily. Vim jak je to hnusne, a nestrpim aby tak premyslelo i me dite. Jo, a ty rozdily jdou zase videt i v jejich vnoucatech.
babka 12. 4. 2017 09:25
musíte se nejdřív srovnat sama se sebou. Nikdo vám v tom nepomůže, pokud nebudete sama chtít. To že to tak máte, za to se nestyďte, mají to snad všechny matky, akorát o tom otevřeně nemluví. Spíš se naučte mluvit s dcerkou, pokusit se o nějakou legraci a nenechat jí, aby se někam zavírala
Sudička 12. 4. 2017 19:51
Ano,v našem velikém příbuzenstvu to mají všichni takhle.A jde to jde to z matky na dceru či syna.Ano,jediný s čím souhlasím je,mít jen jedno dítě a zabránit pokračování té trapné jako lásky k druhým dětem.City a láska se nedá naprogramovat,jak si někdo naivně myslí.A že to děti bolí,že nejsou milovaný?Bolí,ale už jsme se tak narodili a musíme s tím umět žít,jiný to za nás neudělá.Prostě jedno vyvolené dítě je hvězda a ostatní to musí zkousnout a nebo odejít pryč a žít svůj život.Jiná cesta není.
Milena 2. 5. 2017 09:49
Mají to snad všechny matky? Děláte si srandu? Já mám starší sestru, i když je mezi námi rozdíl 8 let, člověk by řekl, že si se ségrou budou rozumět víc, není to tak. Cítím a vím, že nás miluje obě celým srdcem. Se ségrou bydlí v jednom domě a kdykoliv je to možné, chodí za mnou a vnoučkem, protože se jí stýská a nevydrží bez nás ani já bez ní.Kdykoliv si jedna z nás pískne, mamka všeho nechá a běží. Pomáhá nám, jak může, zasvětila svůj život nám a našim dětem a NIKDY jsem neměla pocit, že by jednu z nás upřednostňovala. Mamka a ségra jsou mé nejlepší kamarádky, kterým mohu vše říct, vždy si říkáme vše, řešíme společně naše problémy, radujeme se společně z každé maličkosti a musím říct, že se stydím, že jsem to do teď brala jako samozřejmost. Od teď je budu obě na rukou nosit a každý den děkovat bohu,za to, že je mám. Nikdy by mě nenapadlo, že by se někdo mohl chovat ke svým dětem rozdílně, jak to tu píšete. Je to vážně smutné...
xxx 12. 4. 2017 18:47
Tohle je opravdu zvláštní situace...Já jsem z dvojčat a mam tedy stejně starého bratra, rodiče nás mají oba dva stejně rádi a tak by to melo byt správné. Moje kamarádka to má však podobně jako vy, ale později se to může vyvinout ještě hůř...holčička se může vynit a začít si ubližovat(řezání se, ubližovat si a nebo si najde problémové kamarady)..ano i takové následky to může mít...a tak by jste se měla co nejvíc zajímat o vaši druhou dceru nebo najít psychologa. Je to strašně důležité pro vás, ale především pro vaši dceru.
Lucie 12. 4. 2017 22:03
Co na to rict! Jste zodpovedna za obe deti, privedla jste Terezku na svet, tak se k tomu musite postavit. Chapu ,ze to je tezke, ale vzit si antikoncepci bylo tehdy snazsi. Vase chovani je priserny. ..12 let!!! Ted uz litovani nepomuze, jediny ,dko to odnese je Vase dcera ....v jednom prispevku jsem cetla, ze jste nana, skoro si to myslim taky.
Jitka 12. 4. 2017 23:12
Vychovala jsem tři děti, a je to pro mě naprosto nepochopitelné. S takovými pocity jako vy, jsem se nesetkala, a to jsem měla děti v rozpětí pěti let. Vyrostla jsem jako jedináček a dost jsem tím trpěla, protože mě prostě scházel sourozenec. Už v době dětství jsem vždycky chtěla velkou rodinu. To se mě povedlo až v manželství. Snažila jsem se vždy k dětem přistupovat spravedlivě, vždycky dostaly vše stejně, i mojí lásku. Dnes jsou to už dospělí lidé, sami mají své rodiny. Bohužel vaše neláska k druhé dceři může vyústit v pubertě do nepříjemností. Záleží na povaze vaší dcery. Buď z ní bude uzlíček nervů, který bude mít sebevědomí na bodu mrazu, nebo se z ní stane rebelka, a to se může docela vymstít. Myslím, že po tolika letech je naprosto zbytečné cokoliv podnikat. Podle dr.Matějíčka se dítě vychovává do šesti let, pak už je jakákoliv náprava marná.
ALLA 13. 4. 2017 10:08
Vaša dcéra neprišla SKORO dobrovoľné, prišla lebo ste sa nechránila. Tak buďte hnusná na seba a nie na to dieťa. Úplné milujem výhovorky typu ja som nevedela že otehotniem... no prepáčte, neviete ako sa robia deti? Som rada že nemám takúto mater, des !!!!
klara 13. 4. 2017 10:21
Takéto by mali byt neplodne, keď si nevážiš čo máš, tak by si mala byt sama ako prst.
Jana 13. 4. 2017 10:38
... vy nemáte jedno dítě ráda míň, vy bohužel to druhé dítě nemáte ráda. Tak je to přesné. Přeju Vaší druhé dcerce, abyste to včas změnila a začala ji milovat, neboť jinak hrozí, že jí doživotně poškodíte. A garantuji Vám, že jednou Vám možná podá hrnek vody ta druhá, nemilovaná. Vím, o čem pišu, neboť já jsem také ta "druhá" a jsem to já, kdo se stará a platí. Přemýšlejte, najděte si psychologa, hlavně něco udělejte!
:):):) 13. 4. 2017 10:58
Pro mě nepochopitelné, mimo "svých " dětí jsem vychovávala syna manžela (dodnes mě bere jako svou mámu, i když s tátou kontakt neudržuje), jinak takhle se chová moje máma k mým dětem, dceru od doby, kdy se narodil syn všude preferuje, posílá jí stále nějaké peníze a o synovi nesmím říci ani slovo. Syn mi řekne, abych to neřešila, ale vidím, že jej to vnitřně bolí, ale s mámou nic nesvedu....a to jsou deti již dospělé a mají svou rodinu. Jak se říká, nikdy není pozdě, ale nevím, nevím, dost hrubě se na dceři podepsala. Nechci moralizovat, ale to se jí narodila "zdravá" holčička, jsem dětská sestra a viděla jsem maminy, co vše pro nemocné děti dovedou udělat (a to i když jsou postižené, nebo hodně nemocné) , jak by se paní líbilo, kdyby manžel zaujal stanovisko a doma ji začínal ignorovat a brát ji jako vzduch-tomu se říká psychická šikana. Ať se kouká vzpamatovat, dokud je ještě trochu času.
Anna 13. 4. 2017 12:31
Já bych prostě udělala to,že budu vterka,když pisete,že když jste s ní sama doma tak je zavřená v pokoji tak, já bych ji tam prostě vlezla a ptala se jí co dneska bylo.Napr.na těch jejich krouzkach co dělali,zajímala se nebo s ní něco vyráběla a u toho si povídala.Taky píšete že jdou s manželem ven a Vás sebou nevemou,tak říct jdu s Vámi.Kdyz jsou tam obě a každá chce třeba uvařit jiné oblíbené jidlo, tak najít nějaké,které chutná oběma.Ať se žádná neuprednostnuje,hrát společenské hry celá rodina, atd..Nechat mluvit je.Zase najednou stranu sice jste nechtěla hned další dite,ale Terezka tu je a má vas taky rada a buďte vděčná za to ze, máte dvě.My napr.nemame ani jedno a co bych za dvě děti dala.
Véčko 13. 4. 2017 14:48
Moje matka má také dvě dcery. Nejspíš za to nemůže, ale též vždy měla radši mou starší sestru. Upozorním, že moje sestra je náhoda jednoho pána a já jsem plánované miminko od pána, jenž nás vychovával. Jsme už obě dospělé a na chování naší matky to nic nemění. Také jsem se nikdy nesvěřovala a když mi občas něco uteko, bylo to proti mě v budoucnu použito. Také jsem byla radši sama ve svém pokoji. Teď se na mě zlobí, že jí nic neříkam. Mě na tom nezáleží. Píšu jen proto. že moje matka o tom nejspíš ví stejně jako vy a teď začíná chápat váhu svého chování. Doufám, že si dokážete poradit. A kdyby ne, tak ať aspoň vaše mladší dcera ví, že se o vás dá opřít.
Makina 14. 4. 2017 09:06
Já to zažila a nemám pro tohle chování ze strany matky vůbec žádné pochopení. Matka by měla své děti chránit, milovat a ne jim záměrně ubližovat. Vaše dcera nemůže za nic, co jste napsala a měla by jste se stydět a svou dceru prosit o odpuštění až do konce svých dnů. Svým chováním jste pošlapala její duši a chudák holka si to ponese celý život, bohužel i její sestra ...já mám 3 syny, a miluju je bez rozdílu zda byl či nebyl plánovaný. Každý je jiný a jsem za to ráda, protože jejich přítomností můj život dostal smysl a každý z nich mě něco učí.
Hana 14. 4. 2017 22:52
Můžete si za to sama. Vy jste nemyslela na následky a přesně jak bylo napsáno v jednom příspěvku, měla jste se tedy chránit. Vaše dcera nemůže za vaši neschopnost a nezodpovědnost.
Katkaen 16. 4. 2017 10:32
Cestu k dceři si můžete ještě najít. Já měla to samé s mámou, já se narodila nemocná, ml. brácha zdravý. Do nedávna jsem žila ve zlobě, že mě máma odmítá, že mají raději bráchu, ten ať udělal cokoliv, byl dobrý, já naopak. Studovala a makala,
abych jim dokázala, že také k něčemu jsem. Pak jsem Zamakala jsem zamakala na sobě, a svém vztahu s maminkou a došla jsem přes rodinné konstelace, přes terapii pevným objetím k porozumění, zkrotila jsem svůj vztek. Pochopila jsem ji. A to je cesta. Teď konečně cítím, jak ji mám ráda. Porozuměla jsem, že postoj ke mně nebyl vlivem toho, že mě nemá ráda, ale stála mezi námi bolest. To samé je v mé rodině, nedokáži si najít cestu ke své dceři jako k synovi. S tím to jde hladce a s dcerkou musím stále vědomě pracovat na tom, aby mě tolik neštvala. Přenosy emocí a situace ve které se maminka a miminko, dítě ocitnou, za to nikdo nemůže, měla se narodit a třeba vám měla něco ukázat, přimět vás, aby jste na něčem v životě, v rodině zapracovala. Odstřihnout se od emocí, od rodiny není řešení, přináší deprese, nevyřízené křivdy a účty. Je lepší se tomu postavit čelem. Určitě bych zkusila nějakého terapeuta pevným objetím, ti pracují právě s usmířením a narovnáním vztahů, a pak konstelace, co stojí mezi vámi dvěma, že k dceři nemůžete najít cestu. Přeji Vám ať se daří a hodně sil, ono to často není na jedno setkání u nějakého terapeuta.
Ellen 16. 4. 2017 14:22
Podle mě jsi strašná matka.( v tomhle ohledu)
Tohle kdyby udělala moje máma a já byla v roli Terezky (né Terezy) mela bych deprese a byla bych uzavřena do sebe, neměla bych tě ráda.
KdybCh byla v roli Petrušky taky by se mi nelíbilo ze mou sestru nemáš ráda tak jako mě a je smutná dost bych tě za to obviňovala.
Slavik 17. 4. 2017 10:23
Tiež mam starsiu sestru... vlastne ani nemam... neuveritelne zivotne pribehy nas rozdelili tak ze o sebe vôbec nič nevieme. Uz ako dietatu mi ublizovala ale mama jej davsla prednost a vzdy som bola zla ja..... Vyrastli sme stali sme sa matkami aj my a pribeh pokracoval dalej. Sedtre sa zivot vymkol z ruk a dlhe toky zila po svojom.... videla cele roky ako jej syn rastie sam a trpi a popri tom trpeli aj nasi rodicia. Mama na ochorela a jasom presvedcena ze koli nej... Stale ju mama ochranuje zastava a mne tak ako v detstve tak aj teraz dava za vinu nasu nesesterskoat. Sestra je pre nu jej dcerka a ja sa dalej len branim a trapim a viem ze nikdy to nebude inak. Vrlmi by som chcela pocut od mojej mamky preco to tak cely zivot citi. Mozno by som nieco pochopila sj ja...
Verca 20. 4. 2017 00:09
Mam 7,5leteho synka a 2,5letou dcerku a miluji je stejne!!I když je teď v 1tride a dost me potřebuje tak dcerce to oplacim dopoledne 😊 Ted čekáme třetí,budu milovat opět stejne!Nechápu Vaše chování,nemela jste tedy šu..t!!!Bez komentáře
Natka 20. 4. 2017 14:01
Je to smutné..pocitům neporučíte, ale Terezka za to nemůže.
karlamarie 23. 4. 2017 20:58
Teda ženské - a jinak se cítíte jako "normální"? To je teda síla, mstít se za své chyby na jednom ze svých dětí! Sakra patříte snad mezi "homo sapiens", nebo ne? Tak se krucinál holt musíte třeba přinutit ovládat své "city - necity" a chovat se ke všem dětem stejně a nezničit jim celý jejich život!!! Vám to nevadí, že jste semetriky? Škoda, že jste to taky nezažily, přála bych vám to, vím o čem mluvím, zažila jsem to s mladším mazánkem bráchou... :pozor Bacha, vymstí se vám to!!!
Eris 23. 4. 2017 21:37
Myslím si, že pokud jste se necítila a druhé dítě měla jste se chránit . Těsto odnáší Vaše dcera. Na druhou stranu nejde jen tak začít někoho milovat. Podle mě byste měla začít na vztahu s Terezou začít víc pracovat. Trávit s ní čas povídat si dělat co vás obě baví a tak dále ....Zajimejte se o to co dělá a zkuste knihy najít cestu ona za to nemůže..Vztah a láska chce snahu
maja 27. 4. 2017 23:21
Zdravím pani Danka, ako som si prečítala v diskusii - síce iba zopár príspevkov, niektorí ľudia Vás odsudzujú. To sa mi nepáči, isto ste rozmýšľali, či sa vôbec s tým zveriť takto na diskusnom fóre a z toho, čo ste napísali Vás mrzí aký máte s dcérou vzťah. Preto potrebujete skôr povzbudenie, aby ste neprestávali vo svojom snažení ho vylepšiť, ako odsúdenie. Ja vidím problém skôr vo Vás, a to konkrétne v tom, že ste si neodpustili Vašu minulosť. Čo bolo, to bolo, a zrejme si stále vyčítate to, že ste sa už ako ste napísali, venovali radšej staršej dcére ako bábätku. Je psychológmi dokázané, že aj neprijatie dieťaťa v tehotenstve naruší puto medzi matkou a dieťaťom, a viditeľne sa prejaví v ich vzťahu. Túto minulosť si nesiete doteraz. Ak môžem dať radu, prvým krokom je ODPUSTENIE. Odpustiť samej sebe. Zranili ste v sebe to najsilnejšie, čo žena v sebe má - materinskú lásku, a preto aj liek odpustenia - jediný liek na vzťahy musí byť o to silnejší. A potom urobte niečo pre Vašu dcéru. Nejakú pozornosť, nech cíti, že je pre Vás výnimočná. Prejavmi lásky nešetrite, tá ešte nikomu neublížila. Ak nájdete odpustenie, verím, že sama začnete cítiť zmeny v pocitoch k Vašej Terezke. Ona to časom vycíti, nejde všetko zo dňa na deň samozrejme. Možno raz budete cítiť aj správny čas na to, aby ste ju otvorene požiadali o odpustenie. Alebo aj teraz, ak je na duševne vyzretá. Ide o to, aby sa netrápila nad tým, či nie je horšia ako jej sestra alebo podobne. Keď netuší, prečo ju máte menej rada a cíti to, môže za to hľadať chybu v sebe. Nech sa Vám vzťah s dcérou vylepší držím palce.
Misulka 2. 5. 2017 22:33
Nehnevajte sa namna,,,Ale co vy ste za matku???fuuuj hanbila by som sa na také niečo pomyslet nie to.este napisat,,milovat jedno dieta viac ako to druhé,,,já vás stretnúť oplula by som Vás snáď Vám to ta dcerka vrátí a dvojnásobné,,,přišla skoro na svět???tak si nemalá roztiahnut nohy hned po porode a ako píšu ostatně ženské chránit sa!!!dieta zato nemoze,,,fuj je mi s tohto špatně,,,toto co su za matky???niektore co by zato dali!!!!Eště ráz znechutena som úplně má tento příběh dorazil!!!!
50

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu